Biografický slovník
HARASOVSKÝ z Harasova Filip 13.2.1833-10.6.1890
| Filip HARASOVSKÝ z Harasova | |
 | |
| Narození | 13.2.1833 |
|---|---|
| Místo narození | Trnávka (u Nového Jičína) |
| Úmrtí | 10.6.1890 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 234 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46915 |
HARASOVSKÝ z Harasova, Filip (též HARRAS z Harrasowských, HARRAS von Harrasowsky, Philipp), * 13. 2. 1833 Trnávka (u Nového Jičína), † 10. 6. 1890 Vídeň (Rakousko), právník, velkostatkář
Pocházel ze starého českého rodu sídlícího od 16. století na Moravě (Trnávku vlastnil od 1628). Otec Filip H. (1803 až 1869) byl radou olomouckého arcibiskupského soudu. H. studoval na vyšším státním gymnáziu v Brně (1844–51) a práva na právnické fakultě vídeňské univerzity (1859 Dr. jur.). 1868 tam byl jmenován soukromým docentem v oboru civilního řízení soudního a současně členem (později místopředsedou) zkušební komise pro státní soudcovské zkoušky.
V soudcovské službě působil od 1855 (1857 složil soudcovské zkoušky); od 1858 v Uhrách, nejdříve v Budíně a Ostřihomi, 1860–63 jako radní sekretář u zemského soudu v Pešti, 1863–83 na vídeňském ministerstvu spravedlnosti (1869 sekretář, 1873 sekční rada, 1878 ministerský rada), kde se věnoval především reformě civilního procesu. Od 1883 do smrti byl dvorním radou Nejvyššího soudu ve Vídni, stal se také členem Nejvyššího soudu důchodkového a Smírčího soudu bankovního. Opakovaně byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii (1870–71, 1871–78 a 1878–84), aktivně se účastnil sněmovních jednání, věnoval se převážně školským otázkám. V Trnávce podporoval rozvoj školství a jiné dobročinné aktivity. Stal se rytířem císařsko-rakouského Řádu Leopoldova a toskánského Řádu sv. Josefa. Zemřel bezdětný.
Trvalé zásluhy si získal edicí přípravných prací k obecnému zákoníku občanskému (ABGB) Codex Theresianus und seine Umarbeitungen (1883–86) zejména proto, že archivní materiály, které používal, byly částečně zničeny při požáru Justičního paláce ve Vídni (1927). Codex Theresianus (1766) byl přetištěn ve svazcích 1–3, svazky 4 a 5 obsahují návrhy J. B. Hortena (1772/1776) a K. A. Martiniho (1796).
D: Grundzüge der Verlassenschafts-Abhandlung nach österreichischem im Vergleiche mit gemeinem preußischem und französischem Rechte, Wien 1862; Geschichte der Codification des österreichischen Civilrechtes, tamtéž 1868 (reprint 1968, 2012); Die Vorbereitung der mündlichen Verhandlung nach dem gegenwärtigen Stande der Civilprozessgesetzgebung, Berlin 1875; Die Parteienvernehmung und der Parteieneid nach dem gegenwärtigen Stande der Civilprocessgesetzgebung, Wien 1876; Die Rechtsmittel im Civilprocesse nach dem gegenwärtigen Stande der Gesetzgebung, tamtéž 1879.
L: Ch. ď Elvert, Die Harasowsky von Harasow, in: Notizen-Blatt, 1873, č. 12, s. 92; N. Nowak, Dr. Philipp Harras Ritter von Harrasowsky, in: Allgemeine Österreichische Gerichtszeitung 41 (27), 1890, č. 27, s. 210–211; F. Skopalík, Zemský sněm…, 1886, s. 11–13, 56; MSN 3, s. 77; ÖBL 2, s. 191; J. Tichánek – Z. Šerý, Šlechtická sídla na Novojičínsku, 2003, s. 301; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 326; P. Bělík, H. z H., F. rytíř, in: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 231–232.
P: Archiv der Universität Wien, Rektoratsarchive, Promotions- und Sponsionsprotokolle der Universität Wien (1762–1997), sign. M 32.1-871.
Petr Osina
