Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Antonín 16.11.1737-17.2.1808

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan Antonín HARBUVAL a CHAMARÉ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 16.11.1737
| místo narození = Lehnice (Polsko)
| datum úmrtí = 17.2.1808
| místo úmrtí =  Nové Hrady (u Litomyšle)
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu<br />74- Architekt

| jiná jména = 
|citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235
}}
'''HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Antonín''', ''* 16. 11. 1737 Lehnice (Polsko), † 17. 2. 1808 Nové Hrady (u Litomyšle), státní úředník, manufakturní podnikatel, hledač pokladů, vzduchoplavec'' 

Syn Jana Ludvíka H. a  Ch. (1701–1764) a  jeho manželky
Anny Barbory, roz. Sannigové. Po emigraci rodiny ze Slezska
do Čech byl poslán nejprve na studia k piaristům v Bílé Vodě
(u Javorníka v Rakouském Slezsku), poté studoval na vídeňské univerzitě práva, není však známo, zda je dokončil; byl
také vzdělán ve stavitelství. Otec ho systematicky připravoval
k nástupnictví ve svém povolání, 1763 mu zajistil místo komerčního rady u zemských úřadů v Čechách. Díky právnickému vzdělání byl také zemským právem pověřován poručnictvím nad majetkem osiřelých a ještě neplnoletých dědiců ze
šlechtických rodů.

Ještě za otcova života získával praktické zkušenosti při vedení plátenických podniků v Potštejně. Po jeho úmrtí se s pomocí matky pokoušel dále vést tamní manufakturu, zejména
c. k. továrnu na tažené plátno a závoje. Její výrobky však nešly
dobře na odbyt a provoz vykazoval již 1766 deficit. Zboží na
skladě bylo do 1770 rozprodáno židovským obchodníkům
a musela být vyhlášena likvidace podniku. Později se H. věnoval propagaci hedvábnictví, v Potštejně dal postavit budovu
pro chov bource morušového (tzv. filatorii) a v okolí vysadit
morušovníky.

V dalších letech ho pohltily jiné zájmy, k nimž patřilo hledání pokladu na starém Potštejně, kde prý podle pověsti stával
templářský hrad. H. se podařilo nalézt, popsat a zdokumentovat řadu předmětů, svého hlavního cíle však nedosáhl a poklad
nenašel. Dochována zůstala jeho rukopisná práce o kopání na
hradě a na blízkém vrchu Velešově. Vykopávky naopak zavinily další devastaci hradní zříceniny, v jejímž areálu 1766 nechala jeho pobožná matka Anna Barbora postavit kapli Svatých
schodů, kterou měl H. sám projektovat.

Ovlivněn myšlenkami soudobého osvícenství se zajímal, jak
svědčí jeho opisy a výpisy, o svobodné zednářství a také o právní literaturu. Své technické nadání prokázal při konstrukci lanové dráhy na vrch Velešov, která svážela kámen použitý na
stavbu ohradní zdi zámeckého parku v Potštejně. Později podobné zařízení vybudoval v Nových Hradech, kde dopravovalo kámen ze starého hradního vrchu na stavbu níže položeného
nového zámku. 1773 po úmrtí matky převzal Nové Hrady,
kde 1774–77 podle vlastního náčrtu a projektu, na němž se
podílel tyrolský architekt působící v Praze Josef Jäger, dokončil
výstavbu rokokového zámku.

Prokazatelně od 1787 se zajímal o  vzduchoplavectví, opatřil
si literaturu o pokusech s aerostatickými stroji francouzských
vzduchoplavců bratří Montgolfierových a ve Vídni dal svého
lokaje vycvičit u vzduchoplavce Stywera. Za přítomnosti šlechtické společnosti prováděl v  červenci 1791 pokusy s  balony
vyrobenými z hedvábné tkaniny na běličské louce v Potštejně.
Dokonce tak předešel francouzského vzduchoplavce J.-P. Blancharda, který podobně experimentoval v Praze v září téhož roku
při korunovačních slavnostech císaře Leopolda II.

Jako potomkovi emigranta chtěl otec Jan Ludvík svému synovi
usnadnit vstup do české šlechtické společnosti, proto mu 1764
sjednal sňatek s výrazně starší hraběnkou Marií Janou z Valdštejna (* 4. 7. 1722, † 26. 3. 1792). Manželství zůstalo bezdětné, a tak hrozilo, že tato rodová větev vymře. Po smrti manželky H. vzápětí uzavřel nový svazek s Annou Marií, svobodnou
paní Dobřenskou z Dobřenic (* 5. 8. 1763 Vídeň /Rakousko/,
† 16. 12. 1826 Praha). Z manželství se mezi lety 1795 a 1804
narodilo deset dětí, dospělosti se dožili dva synové a dcera.

H. byl pochován do rodinné hrobky ve farním kostele sv. Jakuba v Nových Hradech. Jeho postava se stala předlohou historické povídky Aloise Jiráska ''Poklad'' (1881) a filmu ''Poklad hraběte Chamaré'' (1984, režie Z. Troška).

'''D:''' J. A. hrabě H. a Ch., Popis dobývání pokladu na Tempelbergu v letech
1771, 1772 a 1773. Z historie hradu Velešova, B. Smutný – V. Kratochvíl
(překlad a edice rukopisu), 2007.

'''L:''' J. Helfert, Okolo potštejnského pokladu, in: ČSPSČ 57, 1949, s. 153–162;
V. J. Sedlák, Čtení o hradě Velešově, in: Orlické hory – Podorlicko 3, 1970,
s. 90–104; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 92–93; J. Smutný, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o  východočeském plátenictví
v letech 1754–1761, in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; V. Kratochvíl, Potštejn pod erbem rodu H. Ch., 2008; P. Janáčková, Deníky Marie Jany hraběnky H. von Ch. (1722–1792), in: Theatrum historiae 5, 2009,
s. 85–111; V. Kratochvíl, Potštejn a montgolfiéry, 2011; P. Sviták, Větroplavba. Nejstarší historie létání v českých zemích do roku 1914, 2015, rejstřík.

'''P:''' SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný, 2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady; SOkA,
Rychnov nad Kněžnou, osobní fond PhDr. Jaroslava Helferta (s originály spisů
J. A. H. a Ch. o dobývání pokladů na Potštejně a Tempelbergu).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/01312651-6a38-45ea-9dc7-e7041eb1c705 Bibliografie dějin Českých zemí]

Bohumír Smutný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]
[[Kategorie:74- Architekt]]

[[Kategorie:1737]]
[[Kategorie:Lehnice]]
[[Kategorie:1808]]
[[Kategorie:Nové Hrady]]