HARBUVAL a CHAMARÉ Jan Antonín 16.11.1737-17.2.1808: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 3. 2021, 12:39

Jan Antonín HARBUVAL a CHAMARÉ
Narození	16.11.1737
Místo narození	Lehnice (Polsko)
Úmrtí	17.2.1808
Místo úmrtí	Nové Hrady (u Litomyšle)
Povolání	33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu 74- Architekt
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 235
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55692

HARBUVAL a CHAMARÉ, Jan Antonín, * 16. 11. 1737 Lehnice (Polsko), † 17. 2. 1808 Nové Hrady (u Litomyšle), státní úředník, manufakturní podnikatel, hledač pokladů, vzduchoplavec

Syn Jana Ludvíka H. a Ch. (1701–1764) a jeho manželky Anny Barbory, roz. Sannigové. Po emigraci rodiny ze Slezska do Čech byl poslán nejprve na studia k piaristům v Bílé Vodě (u Javorníka v Rakouském Slezsku), poté studoval na vídeňské univerzitě práva, není však známo, zda je dokončil; byl také vzdělán ve stavitelství. Otec ho systematicky připravoval k nástupnictví ve svém povolání, 1763 mu zajistil místo komerčního rady u zemských úřadů v Čechách. Díky právnickému vzdělání byl také zemským právem pověřován poručnictvím nad majetkem osiřelých a ještě neplnoletých dědiců ze šlechtických rodů.

Ještě za otcova života získával praktické zkušenosti při vedení plátenických podniků v Potštejně. Po jeho úmrtí se s pomocí matky pokoušel dále vést tamní manufakturu, zejména c. k. továrnu na tažené plátno a závoje. Její výrobky však nešly dobře na odbyt a provoz vykazoval již 1766 deficit. Zboží na skladě bylo do 1770 rozprodáno židovským obchodníkům a musela být vyhlášena likvidace podniku. Později se H. věnoval propagaci hedvábnictví, v Potštejně dal postavit budovu pro chov bource morušového (tzv. filatorii) a v okolí vysadit morušovníky.

V dalších letech ho pohltily jiné zájmy, k nimž patřilo hledání pokladu na starém Potštejně, kde prý podle pověsti stával templářský hrad. H. se podařilo nalézt, popsat a zdokumentovat řadu předmětů, svého hlavního cíle však nedosáhl a poklad nenašel. Dochována zůstala jeho rukopisná práce o kopání na hradě a na blízkém vrchu Velešově. Vykopávky naopak zavinily další devastaci hradní zříceniny, v jejímž areálu 1766 nechala jeho pobožná matka Anna Barbora postavit kapli Svatých schodů, kterou měl H. sám projektovat.

Ovlivněn myšlenkami soudobého osvícenství se zajímal, jak svědčí jeho opisy a výpisy, o svobodné zednářství a také o právní literaturu. Své technické nadání prokázal při konstrukci lanové dráhy na vrch Velešov, která svážela kámen použitý na stavbu ohradní zdi zámeckého parku v Potštejně. Později podobné zařízení vybudoval v Nových Hradech, kde dopravovalo kámen ze starého hradního vrchu na stavbu níže položeného nového zámku. 1773 po úmrtí matky převzal Nové Hrady, kde 1774–77 podle vlastního náčrtu a projektu, na němž se podílel tyrolský architekt působící v Praze Josef Jäger, dokončil výstavbu rokokového zámku.

Prokazatelně od 1787 se zajímal o vzduchoplavectví, opatřil si literaturu o pokusech s aerostatickými stroji francouzských vzduchoplavců bratří Montgolfierových a ve Vídni dal svého lokaje vycvičit u vzduchoplavce Stywera. Za přítomnosti šlechtické společnosti prováděl v červenci 1791 pokusy s balony vyrobenými z hedvábné tkaniny na běličské louce v Potštejně. Dokonce tak předešel francouzského vzduchoplavce J.-P. Blancharda, který podobně experimentoval v Praze v září téhož roku při korunovačních slavnostech císaře Leopolda II.

Jako potomkovi emigranta chtěl otec Jan Ludvík svému synovi usnadnit vstup do české šlechtické společnosti, proto mu 1764 sjednal sňatek s výrazně starší hraběnkou Marií Janou z Valdštejna (* 4. 7. 1722, † 26. 3. 1792). Manželství zůstalo bezdětné, a tak hrozilo, že tato rodová větev vymře. Po smrti manželky H. vzápětí uzavřel nový svazek s Annou Marií, svobodnou paní Dobřenskou z Dobřenic (* 5. 8. 1763 Vídeň /Rakousko/, † 16. 12. 1826 Praha). Z manželství se mezi lety 1795 a 1804 narodilo deset dětí, dospělosti se dožili dva synové a dcera.

H. byl pochován do rodinné hrobky ve farním kostele sv. Jakuba v Nových Hradech. Jeho postava se stala předlohou historické povídky Aloise Jiráska Poklad (1881) a filmu Poklad hraběte Chamaré (1984, režie Z. Troška).

D: J. A. hrabě H. a Ch., Popis dobývání pokladu na Tempelbergu v letech 1771, 1772 a 1773. Z historie hradu Velešova, B. Smutný – V. Kratochvíl (překlad a edice rukopisu), 2007.

L: J. Helfert, Okolo potštejnského pokladu, in: ČSPSČ 57, 1949, s. 153–162; V. J. Sedlák, Čtení o hradě Velešově, in: Orlické hory – Podorlicko 3, 1970, s. 90–104; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 92–93; J. Smutný, Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Studie o východočeském plátenictví v letech 1754–1761, in: Kladský sborník. Supplementum 4, 2002; V. Kratochvíl, Potštejn pod erbem rodu H. Ch., 2008; P. Janáčková, Deníky Marie Jany hraběnky H. von Ch. (1722–1792), in: Theatrum historiae 5, 2009, s. 85–111; V. Kratochvíl, Potštejn a montgolfiéry, 2011; P. Sviták, Větroplavba. Nejstarší historie létání v českých zemích do roku 1914, 2015, rejstřík.

P: SOA, Zámrsk, fond Rodinný archiv H. a Ch. Potštejn (inventář B. Smutný, 2004); fond Velkostatek Potštejn a fond Velkostatek Nové Hrady; SOkA, Rychnov nad Kněžnou, osobní fond PhDr. Jaroslava Helferta (s originály spisů J. A. H. a Ch. o dobývání pokladů na Potštejně a Tempelbergu).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bohumír Smutný