Biografický slovník
HARDTMUTH Franz 29.1.1832-25.7.1896: Porovnání verzí
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 238-239 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HARDTMUTH, Franz''', ''* 29. 1. 1832 Vídeň (Rakousko), † 25. 7. 1896 České Budějovice, průmyslový podnikatel'' | ||
| + | |||
| + | Druhorozený syn Carla (1804–1881) a Friederiky H. | ||
| + | (1801–1833). Absolvoval vídeňskou polytechniku (1850). | ||
| + | Praktické dovednosti si rozšířil v učení na soustružníka. Podnikl cestu po Evropě, navštívil německá města a dva roky pobýval v Anglii, kde se zajímal o obchod s psacími potřebami, | ||
| + | protože doma se chtěl věnovat zejména rodinné tužkárně. Po | ||
| + | návratu 1854 byl jmenován do vedení firmy. Prosazoval její | ||
| + | vybavení moderními stroji a usiloval o technický pokrok. V šedesátých letech 19. století přišel s nápadem na vylepšení původně amerického mlýnku na tření olejových barev. Tzv. český | ||
| + | grafitový mlýn se stal převratným vynálezem, který umožnil | ||
| + | využití doposud opomíjeného krystalického grafitu. Surovina | ||
| + | s vysokým podílem uhlíku se dovážela z Cejlonu, vyráběly se | ||
| + | z ní tuhy ve dvanáctistupňové škále tvrdosti. Tužky s nimi byly | ||
| + | uvedeny na trh 1877 pod označením Comprimierte Mine či | ||
| + | Grafit Comprimé. Za H. éry došlo k rozšíření výrobního sortimentu, od 1872 keramické oddělení továrny produkovalo | ||
| + | také kachlová kamna. Po otcově smrti byl H. na základě závěti | ||
| + | ustanoven jediným majitelem budějovického podniku a staršího bratra Gustava musel vyplatit. Sortiment neustále inovoval, | ||
| + | nová tužka Koh-i-noor charakteristické žluté barvy sice byla | ||
| + | trojnásobně dražší než podobné výrobky konkurence, vyznačovala se však mimořádnou kvalitou, proto záhy získala světovou proslulost. Objevila se v sedmnáctistupňové škále – do té | ||
| + | doby nezvyklém počtu různých tvrdostí. Typy tužek se začaly | ||
| + | označovat písmeny, později v kombinaci s číslicemi. (Měkké | ||
| + | tužky nesly označení 6B–2B, středně tvrdé B, HB a F, tvrdé | ||
| + | H–H6; tato stupnice je dodnes mezinárodně platná.) V devadesátých letech čelil H. potížím, do nichž se vinou vyčerpaných zásob suroviny dostala keramička, proto byla tato výroba přesunuta do Podbořan (u Karlových Varů), kde 1894–95 | ||
| + | probíhala výstavba nové pobočky; 1896 byla zaprotokolována u pražského soudu. H. navíc vlastnil ještě pozemek k těžbě | ||
| + | kaolínu u nedaleké obce Liběšovice. K hlavnímu výrobnímu | ||
| + | sortimentu patřily glazované obkladačky, keramické kachlové | ||
| + | krby, kamna a vany. Podobně jako otec se i H. snažil o industrializaci a hospodářský rozvoj regionu. 1890 se stal nositelem Řádu železné koruny III. třídy a následně osmanského Řádu Medžidije IV. třídy. | ||
| + | |||
| + | Od 1860 byl ženatý s Mathildou von Mayerovou (* 12. 8. 1842 | ||
| + | Bukurešť, Rumunsko, † 16. 1. 1901 České Budějovice), sňatek se konal v Bukurešti. Manželům se narodily tři děti: Marie, provdaná Herring von Frankensdorf (* 8. 4. 1862 České Budějovice, † 2. 5. 1950), Mathilde, provdaná Lamezan-Salins (* 11. 3. 1864 České Budějovice, † 12. 2. 1947 Grünau | ||
| + | in Almtal, Rakousko), a Franz (1870–1927). Ve své závěti | ||
| + | H. rozdělil rozsáhlý majetek, který zahrnoval i honební revíry v okolí hornorakouského Gmundenu, rovným dílem mezi | ||
| + | manželku a děti. Součástí testamentu bylo ustanovení o převedení firmy na rodinnou společnost, v jejímž čele měl stát | ||
| + | Franz, dědičky se na vedení podílely. H. byl pohřben v honosné hrobce v Mladém (České Budějovice). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Prager Tagblatt 22. 7. 1880, s. 7; Budweiser Zeitung 10. 11. 1885, s. 2; Budweiser Kreisblatt 11. 11. 1885, s. 2; Linzer Tages-Post 19. 2. 1890, s. 4; Budweiser Kreisblatt 15. 11. 1890, s. 1; Budivoj 20. 11. 1890, s. 1; Budweiser Zeitung 18. 11. 1890, s. 3–6; Wiener Zeitung 2. 9. 1895, s. 1–3; Budivoj | ||
| + | 5. 9. 1895, s. 2; Budweiser Kreisblatt 4. 9. 1895; Budweiser Zeitung 3. 9. 1895; | ||
| + | 28. 7. 1896; Budivoj 30. 7. 1896; Budweiser Zeitung 31. 7. 1896, s. 1–4; | ||
| + | Budivoj 2. 8. 1896; Neuigkeits Welt Blatt 30. 5. 1899, s. 4; BL 1, s. 536; | ||
| + | B. Schättinger, Jak došlo k pojmenování tužek Koh-i-noor?, in: Výběr 10, 1973, | ||
| + | s. 169–171; V. Vondra, Z historie tužkáren v Českých Budějovicích 1, in: Dřevo 37, 1982, č. 3, s. 85–86; Myška 1, s. 156; M. Konečný, Česká keramika. | ||
| + | Rukověť keramického průmyslu v Čechách 1748–1948, 2003, s. 212; J. Lišková – H. Králová, „Vytrvale vpřed“: osudy rodu (von) H., in: Práce z dějin techniky a přírodních věd 46, 2016, s. 69–100; http://encyklopedie.c-budejovice.cz | ||
| + | (stav k 20. 9. 2018). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Třeboň, pobočka České Budějovice, Fond Koh-i-noor, tužkárny | ||
| + | L. a C. H., České Budějovice (propůjčení Řádu železné koruny III. třídy | ||
| + | F. v. H., listina č. 7 a poslední vůle F. v. H. z roku 1896), karton 133, složka | ||
| + | VIII/B/3; Archiv Technische Universität, Wien, Prüfungskatalog der Technichen Abteilung des k. k. Polytechnischen Instituts; F. (von) H. (1832–1896); | ||
| + | Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, sbírka portrétů F. H. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/2d1223b8-a405-43ce-803a-7b2ec011dc72 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Hana Králová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | [[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | ||
Aktuální verze z 1. 3. 2021, 19:34
| Franz HARDTMUTH | |
 | |
| Narození | 29.1.1832 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 25.7.1896 |
| Místo úmrtí | České Budějovice |
| Povolání | 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 238-239 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67040 |
HARDTMUTH, Franz, * 29. 1. 1832 Vídeň (Rakousko), † 25. 7. 1896 České Budějovice, průmyslový podnikatel
Druhorozený syn Carla (1804–1881) a Friederiky H. (1801–1833). Absolvoval vídeňskou polytechniku (1850). Praktické dovednosti si rozšířil v učení na soustružníka. Podnikl cestu po Evropě, navštívil německá města a dva roky pobýval v Anglii, kde se zajímal o obchod s psacími potřebami, protože doma se chtěl věnovat zejména rodinné tužkárně. Po návratu 1854 byl jmenován do vedení firmy. Prosazoval její vybavení moderními stroji a usiloval o technický pokrok. V šedesátých letech 19. století přišel s nápadem na vylepšení původně amerického mlýnku na tření olejových barev. Tzv. český grafitový mlýn se stal převratným vynálezem, který umožnil využití doposud opomíjeného krystalického grafitu. Surovina s vysokým podílem uhlíku se dovážela z Cejlonu, vyráběly se z ní tuhy ve dvanáctistupňové škále tvrdosti. Tužky s nimi byly uvedeny na trh 1877 pod označením Comprimierte Mine či Grafit Comprimé. Za H. éry došlo k rozšíření výrobního sortimentu, od 1872 keramické oddělení továrny produkovalo také kachlová kamna. Po otcově smrti byl H. na základě závěti ustanoven jediným majitelem budějovického podniku a staršího bratra Gustava musel vyplatit. Sortiment neustále inovoval, nová tužka Koh-i-noor charakteristické žluté barvy sice byla trojnásobně dražší než podobné výrobky konkurence, vyznačovala se však mimořádnou kvalitou, proto záhy získala světovou proslulost. Objevila se v sedmnáctistupňové škále – do té doby nezvyklém počtu různých tvrdostí. Typy tužek se začaly označovat písmeny, později v kombinaci s číslicemi. (Měkké tužky nesly označení 6B–2B, středně tvrdé B, HB a F, tvrdé H–H6; tato stupnice je dodnes mezinárodně platná.) V devadesátých letech čelil H. potížím, do nichž se vinou vyčerpaných zásob suroviny dostala keramička, proto byla tato výroba přesunuta do Podbořan (u Karlových Varů), kde 1894–95 probíhala výstavba nové pobočky; 1896 byla zaprotokolována u pražského soudu. H. navíc vlastnil ještě pozemek k těžbě kaolínu u nedaleké obce Liběšovice. K hlavnímu výrobnímu sortimentu patřily glazované obkladačky, keramické kachlové krby, kamna a vany. Podobně jako otec se i H. snažil o industrializaci a hospodářský rozvoj regionu. 1890 se stal nositelem Řádu železné koruny III. třídy a následně osmanského Řádu Medžidije IV. třídy.
Od 1860 byl ženatý s Mathildou von Mayerovou (* 12. 8. 1842 Bukurešť, Rumunsko, † 16. 1. 1901 České Budějovice), sňatek se konal v Bukurešti. Manželům se narodily tři děti: Marie, provdaná Herring von Frankensdorf (* 8. 4. 1862 České Budějovice, † 2. 5. 1950), Mathilde, provdaná Lamezan-Salins (* 11. 3. 1864 České Budějovice, † 12. 2. 1947 Grünau in Almtal, Rakousko), a Franz (1870–1927). Ve své závěti H. rozdělil rozsáhlý majetek, který zahrnoval i honební revíry v okolí hornorakouského Gmundenu, rovným dílem mezi manželku a děti. Součástí testamentu bylo ustanovení o převedení firmy na rodinnou společnost, v jejímž čele měl stát Franz, dědičky se na vedení podílely. H. byl pohřben v honosné hrobce v Mladém (České Budějovice).
L: Prager Tagblatt 22. 7. 1880, s. 7; Budweiser Zeitung 10. 11. 1885, s. 2; Budweiser Kreisblatt 11. 11. 1885, s. 2; Linzer Tages-Post 19. 2. 1890, s. 4; Budweiser Kreisblatt 15. 11. 1890, s. 1; Budivoj 20. 11. 1890, s. 1; Budweiser Zeitung 18. 11. 1890, s. 3–6; Wiener Zeitung 2. 9. 1895, s. 1–3; Budivoj 5. 9. 1895, s. 2; Budweiser Kreisblatt 4. 9. 1895; Budweiser Zeitung 3. 9. 1895; 28. 7. 1896; Budivoj 30. 7. 1896; Budweiser Zeitung 31. 7. 1896, s. 1–4; Budivoj 2. 8. 1896; Neuigkeits Welt Blatt 30. 5. 1899, s. 4; BL 1, s. 536; B. Schättinger, Jak došlo k pojmenování tužek Koh-i-noor?, in: Výběr 10, 1973, s. 169–171; V. Vondra, Z historie tužkáren v Českých Budějovicích 1, in: Dřevo 37, 1982, č. 3, s. 85–86; Myška 1, s. 156; M. Konečný, Česká keramika. Rukověť keramického průmyslu v Čechách 1748–1948, 2003, s. 212; J. Lišková – H. Králová, „Vytrvale vpřed“: osudy rodu (von) H., in: Práce z dějin techniky a přírodních věd 46, 2016, s. 69–100; http://encyklopedie.c-budejovice.cz (stav k 20. 9. 2018).
P: SOA, Třeboň, pobočka České Budějovice, Fond Koh-i-noor, tužkárny L. a C. H., České Budějovice (propůjčení Řádu železné koruny III. třídy F. v. H., listina č. 7 a poslední vůle F. v. H. z roku 1896), karton 133, složka VIII/B/3; Archiv Technische Universität, Wien, Prüfungskatalog der Technichen Abteilung des k. k. Polytechnischen Instituts; F. (von) H. (1832–1896); Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, sbírka portrétů F. H.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Hana Králová
