HARRACH Ferdinand Bonaventura I. 14.7.1637-15.6.1706: Porovnání verzí
(HARRACH_Ferdinand_Bonaventur_14.7.1637-15.6.1706) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Ferdinand | + | | jméno = Ferdinand Bonaventura I. HARRACH |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.7.1637 | | datum narození = 14.7.1637 | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 15.6.1706 | | datum úmrtí = 15.6.1706 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Karlovy Vary |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 249 |
+ | }} | ||
+ | '''HARRACH, Ferdinand Bonaventura I.''', ''* 14. 7. 1637, † 15. 6. 1706 Karlovy Vary, diplomat, nejvyšší hofmistr'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem císařského komorníka a plukovníka Otto Fridricha H. (1610–1639), zakladatele mladší harrachovské linie | ||
+ | spojené se zámkem Prugg v dolnorakouském městě Bruck an | ||
+ | der Leitha. S bratrem Karlem studoval nejdříve v Salcburku, | ||
+ | pak filozofii a právo na vídeňské univerzitě. 1656 nastoupil | ||
+ | v doprovodu dvou vrstevníků a preceptora na kavalírskou | ||
+ | cestu; důležitou zastávkou na ní byla Paříž, sídlo úhlavního | ||
+ | habsburského protivníka Ludvíka XIV. Tam si na celý život | ||
+ | zamiloval francouzskou kulturu a do střední Evropy si přivezl | ||
+ | řadu uměleckých děl. Po návratu do Vídně, ve věku dvaadvaceti let, vstoupil do říšské dvorské rady (1659); šest let v tomto | ||
+ | úřadu jej připravilo na zářnou politickou kariéru. Neméně mu | ||
+ | pomohly i rodinné vazby, neboť jeho manželkou byla Johana | ||
+ | Terezie, dcera Jana Maxmiliána z Lamberka, jednoho ze dvou | ||
+ | hlavních císařských vyjednavačů na vestfálském mírovém kongresu. Johana Terezie byla mj. dvorní dámou císařovy sestry | ||
+ | Marie Anny, manželky španělského krále Filipa IV. a matky | ||
+ | posledního španělského panovníka z rodu Habsburků Karla II. H. to otevřelo dveře nejen k Řádu zlatého rouna (1665), | ||
+ | ale i ke španělské ambasádě v Madridu 1673–77 a znovu | ||
+ | 1697–98. Již předtím využil císař Leopold I. H. znalost francouzského prostředí a poslal jej, aby ho 1669 zastupoval v Paříži při křtu malého vévody z Anjou. | ||
+ | |||
+ | Hlavní část života strávil H. u dvora Leopolda I., kde postupně obsadil úřad nejvyššího štolmistra, nejvyššího komorníka | ||
+ | a nakonec i nejvyššího hofmistra. V této funkci, kterou zastával 1699–1705, předsedal tajné konferenci, hlavnímu poradnímu orgánu císaře. Na rozdíl od mladší generace, seskupené | ||
+ | kolem dvora následníka trůnu Josefa I. a prince Evžena Savojského, nedokázal včas reagovat na podněty, které přinášela válka o španělské dědictví. Přesto si udržel důvěru a přízeň císaře | ||
+ | Leopolda I., kterého přežil o jeden rok. | ||
+ | |||
+ | Nedaleko vídeňského Hofburgu na náměstí Freyung si dal | ||
+ | postavit Dominikem Martinellim palác. K českému harrachovskému panství Horní Branná, které v době H. nezletilosti spravoval jeho strýc kardinál Arnošt Vojtěch H., přikoupil | ||
+ | 1701 sousední Jilemnici od Františka Pavla Haranta z Polžic | ||
+ | za dvě stě čtyřicet tisíc zlatých a dvě stě zlatých klíčného a kromě ní získal i malý statek Stěžery (u Hradce Králové). Další | ||
+ | panství koupil v Dolních Rakousích (Stauff, Aschach an der | ||
+ | Donau). | ||
+ | |||
+ | L: ADB 10, s. 629; BL 1, s. 538; NDB 7, s. 698; Das Tagebuch des Grafen von | ||
+ | H. während seines Aufenthaltes am spanischen Hofe in den Jahren 1697 und | ||
+ | 1698, A. Gaedeke (ed.), in: Archiv für österreichische Geschichte 48, 1872, | ||
+ | s. 63–302; F. B. Grafen von H. Tagebuch über den Aufenthalt in Spanien in | ||
+ | den Jahren 1673–1674, F. Menčík (ed.), Wien 1913; R. Magis, Pracht, Ehre, | ||
+ | Hitze, Staub. F. B. Graf H. und seine Spanienreise im Sommer 1673, 1996 | ||
+ | (diplomová práce, Universität Wien); V. Vlnas, Princ Evžen Savojský, 2001, | ||
+ | s. 139, 238, 247; J. Kubeš a kol., V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, 2018, s. 84–87. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b5e7d227-d433-4445-9def-bdf2dedc6642 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jiří Hrbek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
Řádka 15: | Řádka 61: | ||
[[Kategorie:1637]] | [[Kategorie:1637]] | ||
[[Kategorie:1706]] | [[Kategorie:1706]] | ||
+ | [[Kategorie:Karlovy Vary]] |
Verze z 2. 3. 2021, 22:35
Ferdinand Bonaventura I. HARRACH | |
Narození | 14.7.1637 |
---|---|
Úmrtí | 15.6.1706 |
Místo úmrtí | Karlovy Vary |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 249 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57901 |
HARRACH, Ferdinand Bonaventura I., * 14. 7. 1637, † 15. 6. 1706 Karlovy Vary, diplomat, nejvyšší hofmistr
Byl synem císařského komorníka a plukovníka Otto Fridricha H. (1610–1639), zakladatele mladší harrachovské linie spojené se zámkem Prugg v dolnorakouském městě Bruck an der Leitha. S bratrem Karlem studoval nejdříve v Salcburku, pak filozofii a právo na vídeňské univerzitě. 1656 nastoupil v doprovodu dvou vrstevníků a preceptora na kavalírskou cestu; důležitou zastávkou na ní byla Paříž, sídlo úhlavního habsburského protivníka Ludvíka XIV. Tam si na celý život zamiloval francouzskou kulturu a do střední Evropy si přivezl řadu uměleckých děl. Po návratu do Vídně, ve věku dvaadvaceti let, vstoupil do říšské dvorské rady (1659); šest let v tomto úřadu jej připravilo na zářnou politickou kariéru. Neméně mu pomohly i rodinné vazby, neboť jeho manželkou byla Johana Terezie, dcera Jana Maxmiliána z Lamberka, jednoho ze dvou hlavních císařských vyjednavačů na vestfálském mírovém kongresu. Johana Terezie byla mj. dvorní dámou císařovy sestry Marie Anny, manželky španělského krále Filipa IV. a matky posledního španělského panovníka z rodu Habsburků Karla II. H. to otevřelo dveře nejen k Řádu zlatého rouna (1665), ale i ke španělské ambasádě v Madridu 1673–77 a znovu 1697–98. Již předtím využil císař Leopold I. H. znalost francouzského prostředí a poslal jej, aby ho 1669 zastupoval v Paříži při křtu malého vévody z Anjou.
Hlavní část života strávil H. u dvora Leopolda I., kde postupně obsadil úřad nejvyššího štolmistra, nejvyššího komorníka a nakonec i nejvyššího hofmistra. V této funkci, kterou zastával 1699–1705, předsedal tajné konferenci, hlavnímu poradnímu orgánu císaře. Na rozdíl od mladší generace, seskupené kolem dvora následníka trůnu Josefa I. a prince Evžena Savojského, nedokázal včas reagovat na podněty, které přinášela válka o španělské dědictví. Přesto si udržel důvěru a přízeň císaře Leopolda I., kterého přežil o jeden rok.
Nedaleko vídeňského Hofburgu na náměstí Freyung si dal postavit Dominikem Martinellim palác. K českému harrachovskému panství Horní Branná, které v době H. nezletilosti spravoval jeho strýc kardinál Arnošt Vojtěch H., přikoupil 1701 sousední Jilemnici od Františka Pavla Haranta z Polžic za dvě stě čtyřicet tisíc zlatých a dvě stě zlatých klíčného a kromě ní získal i malý statek Stěžery (u Hradce Králové). Další panství koupil v Dolních Rakousích (Stauff, Aschach an der Donau).
L: ADB 10, s. 629; BL 1, s. 538; NDB 7, s. 698; Das Tagebuch des Grafen von H. während seines Aufenthaltes am spanischen Hofe in den Jahren 1697 und 1698, A. Gaedeke (ed.), in: Archiv für österreichische Geschichte 48, 1872, s. 63–302; F. B. Grafen von H. Tagebuch über den Aufenthalt in Spanien in den Jahren 1673–1674, F. Menčík (ed.), Wien 1913; R. Magis, Pracht, Ehre, Hitze, Staub. F. B. Graf H. und seine Spanienreise im Sommer 1673, 1996 (diplomová práce, Universität Wien); V. Vlnas, Princ Evžen Savojský, 2001, s. 139, 238, 247; J. Kubeš a kol., V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, 2018, s. 84–87.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Hrbek