Biografický slovník
HARRACH Ferdinand Bonaventura I. 14.7.1637-15.6.1706
| Ferdinand Bonaventura I. HARRACH | |
 | |
| Narození | 14.7.1637 |
|---|---|
| Úmrtí | 15.6.1706 |
| Místo úmrtí | Karlovy Vary |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 249 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57901 |
HARRACH, Ferdinand Bonaventura I., * 14. 7. 1637, † 15. 6. 1706 Karlovy Vary, diplomat, nejvyšší hofmistr
Byl synem císařského komorníka a plukovníka Otto Fridricha H. (1610–1639), zakladatele mladší harrachovské linie spojené se zámkem Prugg v dolnorakouském městě Bruck an der Leitha. S bratrem Karlem studoval nejdříve v Salcburku, pak filozofii a právo na vídeňské univerzitě. 1656 nastoupil v doprovodu dvou vrstevníků a preceptora na kavalírskou cestu; důležitou zastávkou na ní byla Paříž, sídlo úhlavního habsburského protivníka Ludvíka XIV. Tam si na celý život zamiloval francouzskou kulturu a do střední Evropy si přivezl řadu uměleckých děl. Po návratu do Vídně, ve věku dvaadvaceti let, vstoupil do říšské dvorské rady (1659); šest let v tomto úřadu jej připravilo na zářnou politickou kariéru. Neméně mu pomohly i rodinné vazby, neboť jeho manželkou byla Johana Terezie, dcera Jana Maxmiliána z Lamberka, jednoho ze dvou hlavních císařských vyjednavačů na vestfálském mírovém kongresu. Johana Terezie byla mj. dvorní dámou císařovy sestry Marie Anny, manželky španělského krále Filipa IV. a matky posledního španělského panovníka z rodu Habsburků Karla II. H. to otevřelo dveře nejen k Řádu zlatého rouna (1665), ale i ke španělské ambasádě v Madridu 1673–77 a znovu 1697–98. Již předtím využil císař Leopold I. H. znalost francouzského prostředí a poslal jej, aby ho 1669 zastupoval v Paříži při křtu malého vévody z Anjou.
Hlavní část života strávil H. u dvora Leopolda I., kde postupně obsadil úřad nejvyššího štolmistra, nejvyššího komorníka a nakonec i nejvyššího hofmistra. V této funkci, kterou zastával 1699–1705, předsedal tajné konferenci, hlavnímu poradnímu orgánu císaře. Na rozdíl od mladší generace, seskupené kolem dvora následníka trůnu Josefa I. a prince Evžena Savojského, nedokázal včas reagovat na podněty, které přinášela válka o španělské dědictví. Přesto si udržel důvěru a přízeň císaře Leopolda I., kterého přežil o jeden rok.
Nedaleko vídeňského Hofburgu na náměstí Freyung si dal postavit Dominikem Martinellim palác. K českému harrachovskému panství Horní Branná, které v době H. nezletilosti spravoval jeho strýc kardinál Arnošt Vojtěch H., přikoupil 1701 sousední Jilemnici od Františka Pavla Haranta z Polžic za dvě stě čtyřicet tisíc zlatých a dvě stě zlatých klíčného a kromě ní získal i malý statek Stěžery (u Hradce Králové). Další panství koupil v Dolních Rakousích (Stauff, Aschach an der Donau).
L: ADB 10, s. 629; BL 1, s. 538; NDB 7, s. 698; Das Tagebuch des Grafen von H. während seines Aufenthaltes am spanischen Hofe in den Jahren 1697 und 1698, A. Gaedeke (ed.), in: Archiv für österreichische Geschichte 48, 1872, s. 63–302; F. B. Grafen von H. Tagebuch über den Aufenthalt in Spanien in den Jahren 1673–1674, F. Menčík (ed.), Wien 1913; R. Magis, Pracht, Ehre, Hitze, Staub. F. B. Graf H. und seine Spanienreise im Sommer 1673, 1996 (diplomová práce, Universität Wien); V. Vlnas, Princ Evžen Savojský, 2001, s. 139, 238, 247; J. Kubeš a kol., V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, 2018, s. 84–87.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Hrbek
