Biografický slovník
HARTIG Karel 4.5.1833-12.8.1905: Porovnání verzí
(HARTIG_Karel_4.5.1833-12.8.1905) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.5.1833 | | datum narození = 4.5.1833 | ||
| − | | místo narození = Sedlčany | + | | místo narození = Sedlčany |
| datum úmrtí = 12.8.1905 | | datum úmrtí = 12.8.1905 | ||
| − | | místo úmrtí = Praha | + | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) |
| − | | povolání = 29- Stavař | + | | povolání = 29- Stavař<br />43- Významný představitel obecní správy<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br /> |
| − | 43- Významný představitel obecní správy | + | |
| − | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }}< | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 258 |
| + | }} | ||
| + | '''HARTIG, Karel''', * 4. 5. 1833 Sedlčany, † 12. 8. 1905 Královské Vinohrady (Praha), podnikatel ve stavebnictví, komunální politik | ||
| + | |||
| + | Syn panského mlynáře Josefa H. 1854 složil zkoušku u okresního stavebního úřadu v Benešově a stal se stavitelem pro venkov (tzv. Landbaumeister). Pracoval ve Vídni, Linci, v Uhrách | ||
| + | a nejpozději od 1861 na Novém Městě pražském při stavbě Josefských kasáren. 1865 se oženil s Amálií Stomeovou, s níž měl | ||
| + | dceru Amálii (1866–1890). Na Královských Vinohradech, | ||
| + | tehdy ještě předměstí v hradbách uzavřené Prahy, vlastnila | ||
| + | manželčina rodina rozsáhlé pozemky a usedlost čp. 10 na Pražačce. H. upravil regulační plány na jejich zástavbu, pod jeho | ||
| + | vedením byly rozprodány první parcely a za jeho účasti bylo | ||
| + | vystavěno prvních šest domů. V dalších letech realizoval na | ||
| + | budoucím Žižkově další stavby, 1873 např. budovu původní | ||
| + | Občanské záložny, později radnice, školu na Komenského náměstí či obytné domy (Jana Žižky z Trocnova, U Mistra Jana | ||
| + | Husa, Jeronýma Pražského a U Božích bojovníků). Postavil více | ||
| + | než osmdesát domů, které – s několika výjimkami – v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století podlehly asanaci. | ||
| + | Současně stavěl také ve vnitřní Praze. Vlastnil též cihelnu, která dodávala stavební materiál. Byl znám jako schopný a nesmlouvavý člověk, jeden z nejvlivnějších podnikatelů své doby | ||
| + | (stal se předlohou stavitele Karla Herzoga, negativní literární | ||
| + | postavy z románu V. Neffa ''Zlá krev''). | ||
| + | |||
| + | H. patřil k aktivním členům mladočeské strany a nadšeným | ||
| + | obdivovatelům husitského hnutí. Se švagrem Václavem Stomem založil Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky, byl | ||
| + | členem Spolku pro vystavění pomníku M. Jana Husa v Praze. | ||
| + | Stál v čele výboru, jenž 1868 zorganizoval pouť do Kostnice, | ||
| + | které se zúčastnil i Bedřich Smetana. Byl starostou žižkovské | ||
| + | Občanské záložny. Dal vztyčit vlajkový stožár na vrcholu hory | ||
| + | Vítkov a vylomit z ní jeden ze základních kamenů pro budovu Národního divadla. 1872 navrhl nové ulice pojmenovat podle husitských tradic, a to ještě před rozdělením Královských Vinohrad. 1876 po jejich rozdělení na dvě části, se | ||
| + | stal prvním starostou Královských Vinohrad I a prosadil jejich | ||
| + | přejmenování na Žižkov, a to přes návrh svých odpůrců, aby | ||
| + | se nová obec na počest korunního prince jmenovala Rudolfov. | ||
| + | Díky H. bylo také zavedeno pouze české označení ulic. 1878 | ||
| + | zkrachovala Občanská záložna a H. čelil obvinění, že zavinil | ||
| + | její pád. Jeho obhajoby se ujal mladočeský politik, pozdější | ||
| + | primátor Tomáš Černý; H. byl osvobozen v plné šíři a stáhl | ||
| + | se z politiky. Po jeho rezignaci se Žižkov dočkal povýšení na | ||
| + | město. Sám H. přesídlil na Královské Vinohrady, 1884 se stal | ||
| + | výnosem c. k. místodržitelství a výnosem pražského magistrátu licencovaným stavitelem; své živnosti se vzdal 1897. | ||
| + | Projektoval několik staveb i v rodišti, mj. obecnou školu. Pochován je na pražských Olšanských hřbitovech. <font color="red">Od 2023 jeho jméno nese jedna z hlavních ulic Žižkova, dříve Koněvova.</font> | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. Mikota, K. H. a počátky Žižkova v 19. století, in: Pražský sborník historický XXVIII 1995, s. 34–101 (s další literaturou, též samostatně 1996); Architekti, s. 216; J. Škoda, Husitská a husovská tradice v postobrozenecké | ||
| + | Praze na pražských předměstích: K. H. a Žižkov, in: Praha Husova a husitská | ||
| + | 1415–2015 (katalog výstavy) 2015, s. 208–212. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/af290fc2-16b5-427f-b1b3-d18c7e05915f Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Tomáš Burda | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
Aktuální verze z 3. 10. 2023, 17:36
| Karel HARTIG | |
 | |
| Narození | 4.5.1833 |
|---|---|
| Místo narození | Sedlčany |
| Úmrtí | 12.8.1905 |
| Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
| Povolání |
29- Stavař 43- Významný představitel obecní správy 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 258 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77467 |
HARTIG, Karel, * 4. 5. 1833 Sedlčany, † 12. 8. 1905 Královské Vinohrady (Praha), podnikatel ve stavebnictví, komunální politik
Syn panského mlynáře Josefa H. 1854 složil zkoušku u okresního stavebního úřadu v Benešově a stal se stavitelem pro venkov (tzv. Landbaumeister). Pracoval ve Vídni, Linci, v Uhrách a nejpozději od 1861 na Novém Městě pražském při stavbě Josefských kasáren. 1865 se oženil s Amálií Stomeovou, s níž měl dceru Amálii (1866–1890). Na Královských Vinohradech, tehdy ještě předměstí v hradbách uzavřené Prahy, vlastnila manželčina rodina rozsáhlé pozemky a usedlost čp. 10 na Pražačce. H. upravil regulační plány na jejich zástavbu, pod jeho vedením byly rozprodány první parcely a za jeho účasti bylo vystavěno prvních šest domů. V dalších letech realizoval na budoucím Žižkově další stavby, 1873 např. budovu původní Občanské záložny, později radnice, školu na Komenského náměstí či obytné domy (Jana Žižky z Trocnova, U Mistra Jana Husa, Jeronýma Pražského a U Božích bojovníků). Postavil více než osmdesát domů, které – s několika výjimkami – v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století podlehly asanaci. Současně stavěl také ve vnitřní Praze. Vlastnil též cihelnu, která dodávala stavební materiál. Byl znám jako schopný a nesmlouvavý člověk, jeden z nejvlivnějších podnikatelů své doby (stal se předlohou stavitele Karla Herzoga, negativní literární postavy z románu V. Neffa Zlá krev).
H. patřil k aktivním členům mladočeské strany a nadšeným obdivovatelům husitského hnutí. Se švagrem Václavem Stomem založil Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky, byl členem Spolku pro vystavění pomníku M. Jana Husa v Praze. Stál v čele výboru, jenž 1868 zorganizoval pouť do Kostnice, které se zúčastnil i Bedřich Smetana. Byl starostou žižkovské Občanské záložny. Dal vztyčit vlajkový stožár na vrcholu hory Vítkov a vylomit z ní jeden ze základních kamenů pro budovu Národního divadla. 1872 navrhl nové ulice pojmenovat podle husitských tradic, a to ještě před rozdělením Královských Vinohrad. 1876 po jejich rozdělení na dvě části, se stal prvním starostou Královských Vinohrad I a prosadil jejich přejmenování na Žižkov, a to přes návrh svých odpůrců, aby se nová obec na počest korunního prince jmenovala Rudolfov. Díky H. bylo také zavedeno pouze české označení ulic. 1878 zkrachovala Občanská záložna a H. čelil obvinění, že zavinil její pád. Jeho obhajoby se ujal mladočeský politik, pozdější primátor Tomáš Černý; H. byl osvobozen v plné šíři a stáhl se z politiky. Po jeho rezignaci se Žižkov dočkal povýšení na město. Sám H. přesídlil na Královské Vinohrady, 1884 se stal výnosem c. k. místodržitelství a výnosem pražského magistrátu licencovaným stavitelem; své živnosti se vzdal 1897. Projektoval několik staveb i v rodišti, mj. obecnou školu. Pochován je na pražských Olšanských hřbitovech. Od 2023 jeho jméno nese jedna z hlavních ulic Žižkova, dříve Koněvova.
L: M. Mikota, K. H. a počátky Žižkova v 19. století, in: Pražský sborník historický XXVIII 1995, s. 34–101 (s další literaturou, též samostatně 1996); Architekti, s. 216; J. Škoda, Husitská a husovská tradice v postobrozenecké Praze na pražských předměstích: K. H. a Žižkov, in: Praha Husova a husitská 1415–2015 (katalog výstavy) 2015, s. 208–212.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda
