Biografický slovník
HARTMANN Antonín 21.9.1925-19.3.2007: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 21.9.1925 | | datum narození = 21.9.1925 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Opava |
| datum úmrtí = 19.3.2007 | | datum úmrtí = 19.3.2007 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| − | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 263-264 |
}} | }} | ||
| + | '''HARTMANN, Antonín''', ''* 21. 9. 1925 Opava, † 19. 3. 2007 Praha, historik umění, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Studoval 1936–38 na reálném gymnáziu v Opavě, poté na | ||
| + | starobrněnském reálném gymnáziu, kde 1944 maturoval. | ||
| + | 1944/45 navštěvoval střední průmyslovou školu chemicko- | ||
| + | -textilní v Brně, 1945–47 Vysokou školu obchodní v Praze. | ||
| + | Od 1947 se věnoval dějinám umění a estetice na Filozofické | ||
| + | fakultě UK u Antonína Matějčka, Jana Květa, Josefa Cibulky, | ||
| + | Jaroslava Pešiny a Jana Mukařovského. 1952 obhájil doktorskou disertaci ''Sochař Vojta Sapík''. Po promoci pracoval nejprve jako dokumentátor v Památkovém ústavu, 1956–65 byl odpovědným redaktorem Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1965–68 jeho šéfredaktorem, 1969 je transformoval v nakladatelství Obelisk, jehož šéfredaktorem zůstal | ||
| + | do jeho zrušení 1972. Založil a řídil edice Nové prameny, Bibliofilie, Orientace, Teorie / Texty, Symposium, Galerie Obelisk | ||
| + | a Obolos, byl členem redakční rady a vedoucím výtvarné rubriky časopisu ''Tvář''. Po vyloučení z KSČ a po ztrátě možnosti knižně publikovat působil 1973–88 jako vedoucí výtvarného | ||
| + | a propagačního oddělení Ústředí uměleckých řemesel, 1974 až | ||
| + | 2000 člen redakční rady časopisu ''Umění a řemesla''. Současně | ||
| + | byl členem komitétu Světové rady řemesel a stálé mezinárodní | ||
| + | jury výstavy ''Jugend gestaltet'' v Mnichově. Nadále setrval v nákupních komisích Národní galerie. 1988 sice odešel do důchodu, od počátku devadesátých let se však aktivně zapojil do činnosti historicko-uměleckých korporací, 2000–04 předsedal | ||
| + | výtvarnému odboru Umělecké besedy. | ||
| + | |||
| + | H. rozsáhlé dílo obsáhlo několik oblastí. Napsal monografie | ||
| + | sochařů ''Vojty Sapíka'' (1958) a ''Jana Tomáše Fischera'' (1960), | ||
| + | průkopnický cyklus statí o avantgardních malířích pro časopisy ''Dějiny a současnost'' a ''Tvář''. Edičně připravil výbor z literárního odkazu malířů Bohumila Kubišty (''V zájmu krásy'', 1964), | ||
| + | Františka Kupky (''Úvahy'', 1969) a Mikuláše Medka (''Texty'', | ||
| + | s B. Mrázem, 1995). Publikaci ''Kandinsky'' sestavil z vlastních | ||
| + | překladů jeho textů (1965), přeložil výbory z literárního díla | ||
| + | výtvarníků Wolse (vl. jm. A. O. W. Schulze; ''Aforismy a básně'', | ||
| + | 1966), Joana Miróa (''Myšlenky'', 1967), Paula Kleea (''Deníky'', | ||
| + | 1968) a z esejistiky Charlese Baudelaira (''Úvahy o některých současnících'', 1968). Vydal množství katalogů předních soudobých výtvarníků, např. Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka, Václava Sivka, Zbyška Siona ad. Některé výstavy připravil v zahraničí, zejména v SRN. Monograficky vydal ''Knižní'' | ||
| + | ''výzdoby Jana Konůpka'' (1972) a zabýval se i různými aspekty | ||
| + | uměleckého řemesla. Jeho manželkou byla Ludmila, roz. Kybalová (1929–2012), oděvní historička. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČSVU 3, s. 81; J. Šetlík, Památce A. H., in: Život. Revue umělecké besedy | ||
| + | 3, 2007, č. 4, s. 29–30; Slovník historiků umění 1, s. 383–384 (se soupisem | ||
| + | díla a další literaturou). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond A. H. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/599092b8-d969-4374-b877-71ef20e1aed0 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| + | |||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
[[Kategorie:Opava]] | [[Kategorie:Opava]] | ||
[[Kategorie:2007]] | [[Kategorie:2007]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
| − | |||
| − | |||
Aktuální verze z 9. 3. 2021, 09:32
| Antonín HARTMANN | |
 | |
| Narození | 21.9.1925 |
|---|---|
| Místo narození | Opava |
| Úmrtí | 19.3.2007 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 263-264 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138554 |
HARTMANN, Antonín, * 21. 9. 1925 Opava, † 19. 3. 2007 Praha, historik umění, překladatel
Studoval 1936–38 na reálném gymnáziu v Opavě, poté na starobrněnském reálném gymnáziu, kde 1944 maturoval. 1944/45 navštěvoval střední průmyslovou školu chemicko- -textilní v Brně, 1945–47 Vysokou školu obchodní v Praze. Od 1947 se věnoval dějinám umění a estetice na Filozofické fakultě UK u Antonína Matějčka, Jana Květa, Josefa Cibulky, Jaroslava Pešiny a Jana Mukařovského. 1952 obhájil doktorskou disertaci Sochař Vojta Sapík. Po promoci pracoval nejprve jako dokumentátor v Památkovém ústavu, 1956–65 byl odpovědným redaktorem Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1965–68 jeho šéfredaktorem, 1969 je transformoval v nakladatelství Obelisk, jehož šéfredaktorem zůstal do jeho zrušení 1972. Založil a řídil edice Nové prameny, Bibliofilie, Orientace, Teorie / Texty, Symposium, Galerie Obelisk a Obolos, byl členem redakční rady a vedoucím výtvarné rubriky časopisu Tvář. Po vyloučení z KSČ a po ztrátě možnosti knižně publikovat působil 1973–88 jako vedoucí výtvarného a propagačního oddělení Ústředí uměleckých řemesel, 1974 až 2000 člen redakční rady časopisu Umění a řemesla. Současně byl členem komitétu Světové rady řemesel a stálé mezinárodní jury výstavy Jugend gestaltet v Mnichově. Nadále setrval v nákupních komisích Národní galerie. 1988 sice odešel do důchodu, od počátku devadesátých let se však aktivně zapojil do činnosti historicko-uměleckých korporací, 2000–04 předsedal výtvarnému odboru Umělecké besedy.
H. rozsáhlé dílo obsáhlo několik oblastí. Napsal monografie sochařů Vojty Sapíka (1958) a Jana Tomáše Fischera (1960), průkopnický cyklus statí o avantgardních malířích pro časopisy Dějiny a současnost a Tvář. Edičně připravil výbor z literárního odkazu malířů Bohumila Kubišty (V zájmu krásy, 1964), Františka Kupky (Úvahy, 1969) a Mikuláše Medka (Texty, s B. Mrázem, 1995). Publikaci Kandinsky sestavil z vlastních překladů jeho textů (1965), přeložil výbory z literárního díla výtvarníků Wolse (vl. jm. A. O. W. Schulze; Aforismy a básně, 1966), Joana Miróa (Myšlenky, 1967), Paula Kleea (Deníky, 1968) a z esejistiky Charlese Baudelaira (Úvahy o některých současnících, 1968). Vydal množství katalogů předních soudobých výtvarníků, např. Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka, Václava Sivka, Zbyška Siona ad. Některé výstavy připravil v zahraničí, zejména v SRN. Monograficky vydal Knižní výzdoby Jana Konůpka (1972) a zabýval se i různými aspekty uměleckého řemesla. Jeho manželkou byla Ludmila, roz. Kybalová (1929–2012), oděvní historička.
L: SČSVU 3, s. 81; J. Šetlík, Památce A. H., in: Život. Revue umělecké besedy 3, 2007, č. 4, s. 29–30; Slovník historiků umění 1, s. 383–384 (se soupisem díla a další literaturou).
P: LA PNP, Praha, osobní fond A. H.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
