HARTMANN z Hartenthalu Sigismund 28.10.1632-17.6.1681: Porovnání verzí

Z Personal
(HARTMANN_z_Sigmund_Ferdinand_28.10.1632-13.6.1681)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Sigmund Ferdinand HARTMANN z
+
| jméno = Sigismund HARTMANN z Hartenthalu
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.10.1632
 
| datum narození = 28.10.1632
| místo narození =  
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 13.6.1681
+
| datum úmrtí = 17.6.1681
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />1- Matematik<br />61- Pedagog
1- Matematik
+
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Sigmund Ferdinand HARTMANN z
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 268
 +
}}
 +
'''HARTMANN z Hartenthalu, Sigismund''', ''* 28. 10. 1632 Vídeň (Rakousko), † 17. 6. 1681 Praha, jezuita, matematik, astronom''
 +
 
 +
Do jezuitského řádu vstoupil na podzim 1647, během padesátých let 17. století vystudoval filozofii v Olomouci a teologii v pražském Klementinu. 1659 byl vysvěcen na kněze. Od
 +
1661 působil jako profesor matematiky ve Vratislavi, od 1663
 +
v Praze. Po třetí probaci (Telč 1664) vyučoval filozofické disciplíny včetně matematiky v Olomouci, kde v březnu 1667
 +
složil poslední řádové sliby. 1668 byl profesorem matematiky
 +
opět v Klementinu, poté přešel do Vratislavi, kde se asi 1672
 +
ujal výuky spekulativní teologie. Teologickým disciplínám se
 +
věnoval i v Olomouci, kde učil morální teologii (1674–76),
 +
kontroversistiku (1675) a biblistiku (1677–78). Nadále přednášel v Praze, kam odešel na podzim 1678. Zároveň vedl opakovací kurz matematiky.
 +
 
 +
H. patřil k významným matematikům; v souvislosti s publikováním algoritmu řešení úlohy o zdvojnásobení plochy rovnostranného trojúhelníku byl nazýván „českým Eukleidem“. Většina jeho matematických děl se ztratila, znám je pouze spis
 +
o  zobrazování soustavou zrcadel. Věnoval se též astronomii;
 +
jeho záznamy z pozorování komety 1664 v Olomouci otiskl
 +
V. Stansel, samostatně bylo vydáno pozorování provedené
 +
25. 12. 1680, doprovázené krátkou poznámkou o nešťastných
 +
předzvěstech dříve se objevivších komet.
 +
 
 +
'''D:''' Amitia et inimitia mulieris cum sepente, s. a.; [Observatio cometae anno
 +
1664]  – Observatio Olomucensis, in: V. Stansel, Legatus uranicus, 1683,
 +
s.  CXXXXIX–CLVIII; Catoptrica illustrata propositionibus physico-mathematicis, 1668; Cometa Anni 1680 et 81, 1681.
 +
 
 +
'''L:''' F. M. Peltzel, Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und
 +
Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten von Anfang der Gesellschaft bis
 +
auf gegenwaertige Zeit, 1786, s. 77; RSN 3, s. 656; OSN 10, s. 923; Wurzbach 8, s. 18; KSN 5, s. 42; BL 1, s. 545; ADB 10, s. 703; C. Sommervogel,
 +
Bibliothèque de la Compagnie de Jésus IV, Bruxelles–Paris 1893, sl. 120–121;
 +
BOS 4, s. 711; L. Nový a kol., Dějiny exaktních věd v českých zemích, 1961,
 +
s. 63–67, 72; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity, 1973, s, 284, 288; Čornejová–Fechtnerová, s.  150–152; K. Mačák  – G. Schuppener, Matematika
 +
v jezuitském Klementinu v letech 1600–1740, 2001, s. 76.
 +
 
 +
Kateřina Bobková-Valentová
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádka 18: Řádka 49:
  
 
[[Kategorie:1632]]
 
[[Kategorie:1632]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1681]]
 
[[Kategorie:1681]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 9. 3. 2021, 10:24

Sigismund HARTMANN z Hartenthalu
Narození 28.10.1632
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 17.6.1681
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
1- Matematik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 268
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46934

HARTMANN z Hartenthalu, Sigismund, * 28. 10. 1632 Vídeň (Rakousko), † 17. 6. 1681 Praha, jezuita, matematik, astronom

Do jezuitského řádu vstoupil na podzim 1647, během padesátých let 17. století vystudoval filozofii v Olomouci a teologii v pražském Klementinu. 1659 byl vysvěcen na kněze. Od 1661 působil jako profesor matematiky ve Vratislavi, od 1663 v Praze. Po třetí probaci (Telč 1664) vyučoval filozofické disciplíny včetně matematiky v Olomouci, kde v březnu 1667 složil poslední řádové sliby. 1668 byl profesorem matematiky opět v Klementinu, poté přešel do Vratislavi, kde se asi 1672 ujal výuky spekulativní teologie. Teologickým disciplínám se věnoval i v Olomouci, kde učil morální teologii (1674–76), kontroversistiku (1675) a biblistiku (1677–78). Nadále přednášel v Praze, kam odešel na podzim 1678. Zároveň vedl opakovací kurz matematiky.

H. patřil k významným matematikům; v souvislosti s publikováním algoritmu řešení úlohy o zdvojnásobení plochy rovnostranného trojúhelníku byl nazýván „českým Eukleidem“. Většina jeho matematických děl se ztratila, znám je pouze spis o zobrazování soustavou zrcadel. Věnoval se též astronomii; jeho záznamy z pozorování komety 1664 v Olomouci otiskl V. Stansel, samostatně bylo vydáno pozorování provedené 25. 12. 1680, doprovázené krátkou poznámkou o nešťastných předzvěstech dříve se objevivších komet.

D: Amitia et inimitia mulieris cum sepente, s. a.; [Observatio cometae anno 1664] – Observatio Olomucensis, in: V. Stansel, Legatus uranicus, 1683, s. CXXXXIX–CLVIII; Catoptrica illustrata propositionibus physico-mathematicis, 1668; Cometa Anni 1680 et 81, 1681.

L: F. M. Peltzel, Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten von Anfang der Gesellschaft bis auf gegenwaertige Zeit, 1786, s. 77; RSN 3, s. 656; OSN 10, s. 923; Wurzbach 8, s. 18; KSN 5, s. 42; BL 1, s. 545; ADB 10, s. 703; C. Sommervogel, Bibliothèque de la Compagnie de Jésus IV, Bruxelles–Paris 1893, sl. 120–121; BOS 4, s. 711; L. Nový a kol., Dějiny exaktních věd v českých zemích, 1961, s. 63–67, 72; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity, 1973, s, 284, 288; Čornejová–Fechtnerová, s. 150–152; K. Mačák – G. Schuppener, Matematika v jezuitském Klementinu v letech 1600–1740, 2001, s. 76.

Kateřina Bobková-Valentová