HARTMAN Antonín Robert 15.12.1891-30.11.1980: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 66: Řádka 66:
 
'''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 117; Toman 1, s. 299; SČSVU 3,  
 
'''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 117; Toman 1, s. 299; SČSVU 3,  
 
s. 81; J. F. Šára, Šéfredaktor, in: Letectví + kosmonautika 67, 1991, č. 25,  
 
s. 81; J. F. Šára, Šéfredaktor, in: Letectví + kosmonautika 67, 1991, č. 25,  
s. 6–8; www.abart-full.archiv.cz (stav k 20. 3. 2019).
+
s. 6–8; http://www.abart-full.archiv.cz(stav k 20. 3. 2019).
  
 
'''P:''' NTM, Praha; VHÚ, Praha, osobní spis.
 
'''P:''' NTM, Praha; VHÚ, Praha, osobní spis.

Verze z 7. 4. 2021, 13:43

Antonín Robert HARTMAN
Narození 15.12.1891
Místo narození Plzeň
Úmrtí 30.11.1890
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 260
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=142669

HARTMAN, Antonín Robert, * 15. 12. 1891 Plzeň, † 30. 11. 1980 Praha, legionář, letec, výtvarník, publicista

Syn středoškolského profesora kreslení Roberta Jana H. (1858–1952). Otec byl 1894 přeložen do Prahy na malostranskou reálku, kde H. 1909 maturoval. 1909–14 studoval stavební inženýrství na pražské technice. 1914 odjel na návštěvu k sestře, provdané za inženýra cukrovaru v Rusku. Po vypuknutí války se nemohl vrátit domů, jako cizí státní příslušník byl krátce vězněn, později pracoval na Urale jako dělník a stavební technik. Na jaře 1918 vstoupil do československých legií a odešel s nimi na Sibiř. Zpočátku byl zařazen u dělostřelectva, během sibiřské anabáze přešel k leteckému oddílu legií. 7. března 1919 se ve Vladivostoku zranil při havárii letounu československých legií LWF V (Tractor), léčil se v nemocnicích ve Vladivostoku a v Japonsku. Koncem 1919 odjel do Evropy.

Po návratu domů zůstal v armádě. Kvůli následkům zranění nemohl absolvovat pilotní výcvik, ale 1923 absolvoval výcvik letce pozorovatele. 1921 se H. zúčastnil pražské výstavy Legionáři-výtvarníci, na níž představil několik svých krajinomaleb a figur. 1922 vstoupil do Československého aeroklubu: Konal propagační přednášky, psal články a brožury propagující letectví. Od 1925 vedl odbor zpravodajství a propagace leteckého odboru MNO. 1927–40 byl členem redakčního kruhu časopisu Letectví, v němž uplatňoval svou drobnou grafiku a články. Příležitostně ilustroval knihy s leteckou tematikou (např. V. Rypl, Z dějin naší vzduchoplavby, 1927; F. Adamec, Kačer Klap v Africe, 1946). 1932–33 byl velitelem náhradní perutě leteckého pluku 6 ve Kbelích (Praha). Od 1934 se stal přednostou zpravodajské skupiny 18. leteckého oddělení MNO, podílel se na organizování akce 1 000 nových pilotů republice. 1939 byl demobilizován. Během okupace pracoval v obchodě. Po válce působil 1946–51 jako šéfredaktor časopisu Letectví. 1953 byl jako důchodce nuceně vystěhován z Prahy, kam se mohl vrátit až po sedmi letech. Vnukem je botanik Eduard Brabec (* 1948).

D: Cestou ze Sibiře, 1920; Moderní velmoc, 1925; Fantastické mládí letectví, 1926; Tři letecké povídky, 1926; Vzduchem přes pól, 1927; Co je MLL, 1927; Na paměť generála letce Štefánika, 1929; Letectví, 1930; Naši letci, 1936.

L: P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 117; Toman 1, s. 299; SČSVU 3, s. 81; J. F. Šára, Šéfredaktor, in: Letectví + kosmonautika 67, 1991, č. 25, s. 6–8; http://www.abart-full.archiv.cz(stav k 20. 3. 2019).

P: NTM, Praha; VHÚ, Praha, osobní spis.

Pavel Sviták