Verze z 10. 3. 2021, 17:55, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku HASMANDOVÁ Vojtěcha Antonie 25.3.1914-21.1.1988 na HASMANDOVÁ Marie Vojtěcha Antonie 25.3.1914-21.1.1988 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HASMANDOVÁ Marie Vojtěcha Antonie 25.3.1914-21.1.1988

Z Personal
Marie Vojtěcha Antonie HASMANDOVÁ
Narození 25.3.1914
Místo narození Huštěnovice (u Uherského Hradiště)
Úmrtí 21.1.1988
Místo úmrtí Znojmo
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 277
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78872

HASMANDOVÁ, Marie Vojtěcha Antonie, * 25. 3. 1914 Huštěnovice (u Uherského Hradiště), † 21. 1. 1988 Hradiště (č. o. Znojmo), řeholnice boromejka

Občanským jménem Antonie. Narodila se v rodině zemědělce Floriána Hasmandy (1854–1931) a Rosalie, roz. Chrástkové (1881–1920). Po vzoru dvou starších sester se rozhodla pro vstup do řehole. 1927 odešla z rodiště do dívčí měšťanské školy při klášteře boromejek ve Frýdlantu nad Ostravicí, 1929–33 studovala na Učitelském ústavu u sv. Anny v Praze. Po maturitě vstoupila do noviciátu v malostranském boromejském mateřinci a přijala řádové jméno Marie Vojtěcha. 1940 zde složila věčné sliby. Absolvovala pedagogické kurzy pro přípravu učitelek měšťanských dívčích škol. S přestávkami působila 1935–42 jako učitelka na dívčí klášterní škole v Třeboni, krátce také ve Frýdlantu nad Ostravicí. 1942–45 byla ošetřovatelkou v nemocnici ve Slaném. Po druhé světové válce vyučovala na dívčí klášterní škole v Brně-Líšni, kterou od 1947 také vedla. 1945/46 se zapsala na Vysokou školu pedagogickou v Brně. V důsledku likvidace církevních škol komunistickým režimem se 1949 vrátila do Prahy a pracovala v administrativě řádové Nemocnice pod Petřínem. O rok později byla ustavena vedoucí Charitního domova sv. Jana Nepomuka Neumanna (tzv. Neumanneum) v Prachaticích, kde na pokyn generální představené boromejské kongregace Bohumily Langrové od jara 1951 ukrývala uprchlého františkánského řeholníka Remigia Rudolfa Janču. Následkem udání byla společně s ním v září 1952 zatčena a vyšetřována StB. V září 1953 ji českobudějovický krajský soud v rámci uměle vytvořené skupiny (proces „Jarolímek a spol.“) odsoudil za velezradu k osmi letům vězení (rozsudek zrušen 1972). Trest si odpykávala na Pankráci (1956–58) a v pardubické ženské věznici (1953–56, 1958–60). V červnu 1956 zde společně s jedenácti ženami vězněnými z politických důvodů napsala osobní dopis generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi, v němž vylíčila situaci politickými vězňů v Československu a protestovala proti omezování náboženské svobody. Ve výkonu trestu trpěla disciplinárními postihy a onemocněla tuberkulózou. Na základě amnestie byla v květnu 1960 z vězení propuštěna. Po krátkém pobytu v řádové komunitě v Božicích (u Znojma) pracovala 1960–70 jako uklízečka a účetní v Charitním domě ve Vidnavě, kde byly soustředěny boromejky, které již pro vysoký věk nemohly pracovat. 1969 se stala představenou této komunity. 1970 byla zvolena generální představenou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a přešla do Charitního domova ve Znojmě-Hradišti. V čele kongregace zůstala až do smrti. Přepracovala její konstituci v duchu závěrů II. vatikánského koncilu. Podporovala utajenou, státem postihovanou přípravu novicek, organizovala setkání generálních představených jednotlivých řádových společenství, bez úspěchu se obracela na představitele KSČ se žádostmi o povolení přijímat řádový dorost (dopisy Lubomíru Štrougalovi 1985 a Gustávu Husákovi 1987). Pochována byla na řádovém hřbitově ve Znojmě-Hradišti. 1996 byl zahájen proces jejího blahořečení.

D: Jsem v dlani boží, dopisy z vězení, 2013.

L: M. Holková, Matka V., 1992; Osobnosti Znojemska, 1998, s. 120; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 48; T. Bursík, Ztratili jsme mnoho času, ale ne sebe! Životy politických vězenkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století, 2006, s. 49; J. Laštovica – R. A. Češíková, Novéna se služebnicí Boží Matkou V. H. z Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, 2010; I. Krupková, Láska smrtí nekončí, 2013; R. A. Češíková, Matka V. služebnice Boží, 2013; táž, Vedena Duchem Svatým, 2014; S. M. V. A. H. (* 25. 3. 1914 – † 21. 1. 1988), in: https://www.ustrcr.cz/ (stav k 24. 5. 2018); https://cs.wikipedia.org/ (stav k 24. 5. 2018).

P: NA, Praha, fond Generální prokuratura, rozsudek Krajského soudu České Budějovice T 20/53; ABS, Praha, fond Vyšetřovací spisy – Centrála, vyšetřovací spis č. V 5485 MV.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil