HASNER von Artha Josef 13.8.1819-22.2.1892: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Josef HASNER
+
| jméno = Josef HASNER von Artha
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.8.1819
 
| datum narození = 13.8.1819

Verze z 23. 5. 2020, 08:15

Josef HASNER von Artha
Narození 13.8.1819
Místo narození Praha
Úmrtí 22.2.1892
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři

HASNER von Artha, Josef, * 13. 8. 1819 Praha, † 22. 2. 1892 Praha, lékař oftalmolog Syn právníka Leopolda v. H. (1788–1864) a Johanny, roz. Fiedlerové (1793–1864); bratr právníka Leopolda v. H. (1818–1891). Po absolvování staroměstského gymnázia obhájil na pražské lékařské fakultě nejprve doktorát chirurgie (1842), o rok později i doktorát medicíny a 1846 také titul magistra porodnictví. Od 1842 pracoval jako sekundář na chirurgickém oddělení pražské všeobecné nemocnice. 1844–46 byl asistentem oční kliniky a zároveň i sekundářem jejího očního oddělení. 1846 nastoupil na místo očního lékaře v ústavu hluchoněmých. 1846–48 současně působil jako zdravotní úředník na guberniu a zástupce okresního lékaře na Novém Městě pražském. Díky této činnosti 1848 dostal povolení zřídit oční polikliniku, kde na účet domestikálního fondu léčil chudé. 1849 se stal soukromým docentem; ve svých nepovinných docentských přednáškách se věnoval očním chorobám, patologické anatomii oka a mikroskopii. Díky vlivným konexím mu všeobecná nemocnice poskytla dva pokoje s několika lůžky pro jeho pacienty, které tam mohl i operovat. 1852 byl jmenován mimořádným profesorem. Třikrát (1852/53, 1853/54 a 1854/55) vykonával funkci děkana doktorského kolegia. Řádnou profesuru získal 1856 a současně byl jmenován zemským očním lékařem. Působil také jako ústavní lékař v hradčanském ústavu slepců. Úřad děkana lékařské fakulty zastával 1869/70, 1870/71, 1871/72; úřad rektora univerzity 1874/75. Zapojil se také do politiky. 1867 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu ve volebním obvodu (Loket, Slavkov, Bečov). Aktivně pracoval v zemské zdravotní radě. Národnostně vystupoval proněmecky, jednoznačně se postavil proti rozdělení pražské univerzity a její lékařské fakulty. Po výzvě, aby přenechal část své kliniky prvnímu českému přednostovi, svému žáku Josefu Schöblovi, odešel předčasně do penze (1884) a povinně odstoupené místnosti mu předal zcela prázdné. Ve své době patřil k velmi respektovaným operatérům, vědcům i pedagogům. Zabýval se anatomií, fyziologii i patologií oka v celé šíři problematiky. Zdokonalil mj. oční zrcátko, které se v této podobě (pouze s některými obměnami) dosud používá. Soustavně se věnoval i dějinám lékařství v Čechách, a to zvláště po odchodu do penze. H. bibliografie čítá více než pět desítek titulů, mezi nimi i dvě velmi ceněné monografie. Většinu svých studií uveřejnil v pražských odborných časopisech Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde a Prager medizinische Wochenschrift. D: výběr: Entwurf einer anatomischen Begründung der Augenkrankheiten, 1847; Klinische Vorträge über Augenheilkunde 1–3, 1860, 1865. L: ČLČ 31, 1892, s. 176; Wurzbach 8, s. 33; RSN 3, s. 663; Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 3, A. Hirsch (ed.), Wien–Leipzig 1888, s. 76–77; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 350–351; Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, sl. 692–693; OSN 10, s. 943; E. H. Kisch, Erlebtes und Erstrebtes, Stuttgart–Berlin 1914, s. 103; ÖBL 2, s. 202; Koerting, s. 231–232; P. Rustler, Die Personalbibliographien der Professoren und Dozenten… an der Medizinischen Fakultät der deutschen Karl-Ferdinands Universität in Prag im ungefähren Zeitraum von 1880 1900, 1971 (Diss. Erlangen–Nürnberg); V. Kadlecová, Počátky oční kliniky v Praze, její první profesor J. N. Fischer a jeho asistenti, in: Československá oftalmologie 39, 1983, č. 5, s. 361; BSPLF 1, s. 106; BLDMF, s. 85; https://cs.wikipedia.org (přístup 4. 6. 2018). P: Archiv UK, Praha, M 64 s. 88 a 92; C 101; personální spis; Archiv AV ČR, Praha, Německá akademie, personální spis. LUDMILA HLAVÁČKOVÁ