HATSCHEK Berthold 3.4.1854-18.1.1941: Porovnání verzí

Z Personal
(HATSCHEK_Berthold_3.4.1854-18.1.1941)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.4.1854
 
| datum narození = 3.4.1854
| místo narození = Skrbeň
+
| místo narození = Skrbeň (u Olomouce)
 
| datum úmrtí = 18.1.1941
 
| datum úmrtí = 18.1.1941
| místo úmrtí = Vídeň
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 7- Zoolog
 
| povolání = 7- Zoolog
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Berthold HATSCHEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 295-296
 +
}}
 +
'''HATSCHEK, Berthold''', ''* 3. 4. 1854 Skrbeň (u Olomouce), † 18. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zoolog, lékař''
 +
 
 +
Syn Jakoba H. († 1910) a jeho ženy Rosy (1827–1911). Dobrá finanční situace rodiny mu umožnila nastoupit vysokoškolská studia ve Vídni, kde v té době působil srovnávací anatom
 +
a odborník na mořské bezobratlé Karl Claus. Medicínu H. zakončil 1877 disertační prací ''Beiträge zur Entwicklungsgeschichte der Lepidopteren'' a nadále se věnoval zoologii. Po vzoru svého
 +
učitele se soustředil na bezobratlé a stal se odborníkem na tehdy aktuální otázky vývojové morfologie a embryologie mořských bezobratlých, 1879 se habilitoval. Krátce působil v Lipsku u Karla Leuckarta a v Jeně u Ernsta Haeckela.
 +
 
 +
Od 1885 vedl katedru zoologie na německé univerzitě v Praze,
 +
kde nahradil Friedricha von Steina. H. navázal na předchozí
 +
výzkumy. Mořské organismy studoval v oblasti sicilské Messiny, v přístavu Torre Faro a ve výzkumné stanici v Terstu, kterou vedl. Jeho práce se týkaly vývojových stádií kroužkovců,
 +
ve kterých detailně popsal larvální typ trochofora; na základě
 +
podobnosti vývojových stadií se zabýval i jejich systematikou.
 +
Jako jeden z prvních se také věnoval kopinatcům. Mezi jeho
 +
žáky z  pražského období patřil především Carl Isidor Cori,
 +
H. pozdější nástupce ve vedení katedry.
 +
 
 +
Po penzionování svého učitele Clause se H. 1896 vrátil do
 +
Vídně, kde se stal vedoucím II. zoologického institutu pro
 +
srovnávací anatomii. Pokračoval ve studiu bezobratlých, ale věnoval se zčásti i mořským parazitickým mihulím, a především
 +
jejich larvě minoze, nápadně připomínající kopinatce. K jeho
 +
vídeňským žákům patřili například Stanislav von Prowazek
 +
a Heinrich Joseph. Vinou psychických obtíží H. však nadále
 +
nebyl schopen soustavné badatelské práce a po první světové
 +
válce již nepublikoval.
 +
 
 +
Byl členem akademie Leopoldina (1886) a korespondenčním
 +
(1896), resp. řádným (1932) členem Akademie věd ve Vídni.
 +
Po anšlusu Rakouska byl pro svůj židovský původ propuštěn
 +
z univerzity a donucen vystěhovat se z bytu, zemřel v nuzných
 +
podmínkách. Pohřben byl na vídeňském Ústředním hřbitově.
 +
Manželka (od 1898), malířka Marie Rosenthal-Hatscheková
 +
(1871–1942), zahynula v koncentračním táboře v Terezíně.
 +
V červnu 2005 se v Praze na Přírodovědecké fakultě UK konalo sympozium na H. počest.
 +
 
 +
'''D:''' Studien über Entwicklungsgechichte der Anneliden. Ein Beitrag zur
 +
Morphologie der Bilaterien, Wien 1877; Studien über die Entwicklung des Amphioxus, tamtéž 1882; Lehrbuch der Zoologie. Eine morphologische
 +
Übersicht des Tierreiches zur Einführung in das Studium der Wissenschaft,
 +
Jena 1891; Die Metamerie des Amphioxus und des Ammocoetes, in: Anatomische Anzeiger 7, 1892, s. 136–162; Elementarcurs der Zootomie in fünfzehn Vorlesungen (s C. I. Corim), Jena 1896; Das neue zoologische System,
 +
Leipzig 1911.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 10, s. 950 (s mylným údaji * 1851 Olomouc) a 28, s. 543; MSN 3,
 +
s. 88; ÖBL 2, s. 207–208; BL 1, s. 548; NDB 8, s. 56–57; L. Freund, Die
 +
Zoologie in Böhmen, in: Lotos 67/68, 1919/1920, passim; O. Storch, B. H.,
 +
in: ÖAW Almanach 1949, Wien 1950, s. 284–296 (s bibliografií); L. Salvini-Plaven – M. Mizzaro, 150 Jahre Zoologie an der Universität Wien, in:
 +
Verhandlungen der Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Österreich 136,
 +
1999; A. Huber, Rückkehr erwünscht. Im Nationalsozialismus aus „politischen“ Gründen vertriebene Lehrende der Universität Wien, Wien 2016,
 +
rejstřík.
 +
 
 +
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství II, B. H.; Archiv der Universität Wien, Philosophische Fakultät, Personalakt B. H.; Österreichisches Staatsarchiv, Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Bestand Unterricht, Personalakt B. H.
 +
 
 +
Petr Hampl
 +
 
  
== Literatura ==
 
99(1949), 284; DOK;  561; ÖBL 2, 207; BL 1, 548;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:7- Zoolog]]
 
[[Kategorie:7- Zoolog]]

Aktuální verze z 14. 3. 2021, 17:07

Berthold HATSCHEK
Narození 3.4.1854
Místo narození Skrbeň (u Olomouce)
Úmrtí 18.1.1941
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 7- Zoolog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 295-296
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46978

HATSCHEK, Berthold, * 3. 4. 1854 Skrbeň (u Olomouce), † 18. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zoolog, lékař

Syn Jakoba H. († 1910) a jeho ženy Rosy (1827–1911). Dobrá finanční situace rodiny mu umožnila nastoupit vysokoškolská studia ve Vídni, kde v té době působil srovnávací anatom a odborník na mořské bezobratlé Karl Claus. Medicínu H. zakončil 1877 disertační prací Beiträge zur Entwicklungsgeschichte der Lepidopteren a nadále se věnoval zoologii. Po vzoru svého učitele se soustředil na bezobratlé a stal se odborníkem na tehdy aktuální otázky vývojové morfologie a embryologie mořských bezobratlých, 1879 se habilitoval. Krátce působil v Lipsku u Karla Leuckarta a v Jeně u Ernsta Haeckela.

Od 1885 vedl katedru zoologie na německé univerzitě v Praze, kde nahradil Friedricha von Steina. H. navázal na předchozí výzkumy. Mořské organismy studoval v oblasti sicilské Messiny, v přístavu Torre Faro a ve výzkumné stanici v Terstu, kterou vedl. Jeho práce se týkaly vývojových stádií kroužkovců, ve kterých detailně popsal larvální typ trochofora; na základě podobnosti vývojových stadií se zabýval i jejich systematikou. Jako jeden z prvních se také věnoval kopinatcům. Mezi jeho žáky z pražského období patřil především Carl Isidor Cori, H. pozdější nástupce ve vedení katedry.

Po penzionování svého učitele Clause se H. 1896 vrátil do Vídně, kde se stal vedoucím II. zoologického institutu pro srovnávací anatomii. Pokračoval ve studiu bezobratlých, ale věnoval se zčásti i mořským parazitickým mihulím, a především jejich larvě minoze, nápadně připomínající kopinatce. K jeho vídeňským žákům patřili například Stanislav von Prowazek a Heinrich Joseph. Vinou psychických obtíží H. však nadále nebyl schopen soustavné badatelské práce a po první světové válce již nepublikoval.

Byl členem akademie Leopoldina (1886) a korespondenčním (1896), resp. řádným (1932) členem Akademie věd ve Vídni. Po anšlusu Rakouska byl pro svůj židovský původ propuštěn z univerzity a donucen vystěhovat se z bytu, zemřel v nuzných podmínkách. Pohřben byl na vídeňském Ústředním hřbitově. Manželka (od 1898), malířka Marie Rosenthal-Hatscheková (1871–1942), zahynula v koncentračním táboře v Terezíně. V červnu 2005 se v Praze na Přírodovědecké fakultě UK konalo sympozium na H. počest.

D: Studien über Entwicklungsgechichte der Anneliden. Ein Beitrag zur Morphologie der Bilaterien, Wien 1877; Studien über die Entwicklung des Amphioxus, tamtéž 1882; Lehrbuch der Zoologie. Eine morphologische Übersicht des Tierreiches zur Einführung in das Studium der Wissenschaft, Jena 1891; Die Metamerie des Amphioxus und des Ammocoetes, in: Anatomische Anzeiger 7, 1892, s. 136–162; Elementarcurs der Zootomie in fünfzehn Vorlesungen (s C. I. Corim), Jena 1896; Das neue zoologische System, Leipzig 1911.

L: OSN 10, s. 950 (s mylným údaji * 1851 Olomouc) a 28, s. 543; MSN 3, s. 88; ÖBL 2, s. 207–208; BL 1, s. 548; NDB 8, s. 56–57; L. Freund, Die Zoologie in Böhmen, in: Lotos 67/68, 1919/1920, passim; O. Storch, B. H., in: ÖAW Almanach 1949, Wien 1950, s. 284–296 (s bibliografií); L. Salvini-Plaven – M. Mizzaro, 150 Jahre Zoologie an der Universität Wien, in: Verhandlungen der Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Österreich 136, 1999; A. Huber, Rückkehr erwünscht. Im Nationalsozialismus aus „politischen“ Gründen vertriebene Lehrende der Universität Wien, Wien 2016, rejstřík.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství II, B. H.; Archiv der Universität Wien, Philosophische Fakultät, Personalakt B. H.; Österreichisches Staatsarchiv, Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Bestand Unterricht, Personalakt B. H.

Petr Hampl