Biografický slovník
HATTALA Martin 4.11.1821-11.12.1903: Porovnání verzí
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = HATTALA.jpg | | obrázek = HATTALA.jpg | ||
| datum narození = 4.11.1821 | | datum narození = 4.11.1821 | ||
| − | | místo narození = Trstená | + | | místo narození = Trstená (Slovensko) |
| datum úmrtí = 11.12.1903 | | datum úmrtí = 11.12.1903 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 297 | ||
}} | }} | ||
| + | '''HATTALA, Martin''', ''* 4. 11. 1821 Trstená (Slovensko), † 11. 12. 1903 Praha, jazykovědec, pedagog, římskokatolický kněz'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z oravské rolnické rodiny Jozefa H. a Alžbety, | ||
| + | roz. Molekové. Navštěvoval gymnázia v rodišti, v Jászberényi, | ||
| + | Félegyháze (nyní Kiskunfélegyháza) a v Subotici, 1841/42 | ||
| + | pobýval v semináři Emericanum v Prešpurku (Bratislavě), | ||
| + | 1842–48 studoval katolickou teologii, logiku a fyziku v Trnavě a jako chovanec Pázmánea na univerzitě ve Vídni, kde | ||
| + | byl 1848 vysvěcen na katolického kněze. Kromě maďarštiny | ||
| + | a srbštiny ovládal také řečtinu a francouzštinu. 1848 nastoupil | ||
| + | jako kaplan v Bzovíku, potom působil v Hodruši, 1850–54 | ||
| + | učil češtinu a slovenštinu na katolickém gymnáziu, později na | ||
| + | vyšší reálce v Bratislavě, 1854 na popud P. J. Šafaříka přišel do | ||
| + | Prahy, kde si doplnil vzdělání ve slovanské filologii na filozofické fakultě české univerzity a kde ji současně též přednášel. | ||
| + | 1854 byl jmenován soukromým docentem, 1860 mimořádným a 1861 řádným profesorem. Na univerzitě navázal na | ||
| + | F. L. Čelakovského. | ||
| + | |||
| + | Patřil ke klíčovým osobnostem slovenské jazykovědy a jako | ||
| + | jeden z kodifikátorů spisovné slovenštiny se zařadil po bok | ||
| + | A. Bernoláka a Ľ. Štúra. Po příchodu do Prahy se začal zabývat | ||
| + | otázkami slovanské komparatistiky, zvláště české a slovenské, | ||
| + | hláskoslovím, tvaroslovím a větnou skladbou. Jeho hlavní zásluhy v české jazykovědě tkví ve studiu syntaxe, kterou pozdvihl | ||
| + | na evropskou úroveň; výsledky publikoval v dílech ''Zvukosloví jazyka staro- i novo-českého a slovenského'' (1854), ''Skladba jazyka českého'' (1855). Jeho ''Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského'' (1857) se stala školní učebnicí na gymnáziích v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Odborné studie a články publikoval v ''Časopisu Musea Království českého'', | ||
| + | v ''Národních listech'', ''Kroku'', ''Osvětě'', ''Pokroku'', v ''Prager Morgenpost'', ''Světozoru''. Přispíval hesly do Riegrova ''Slovníku naučného''. | ||
| + | Patřil k obráncům rukopisů Zelenohorského a Královédvorského. Pro svou rigoróznost, konzervativnost a netolerantnost | ||
| + | se v sedmdesátých letech 19. století dostal do sporu s nastupující generací Gebauerovy školy a evropskými pozitivisty, | ||
| + | přesto byl pokládán za osobnost evropské lingvistiky. Stal se | ||
| + | členem evropských akademií a vědeckých společností: 1858 | ||
| + | člen Římské akademie Dei Quiriti, 1861 KČSN, 1862 Petrohradské akademie věd, 1867 dopisující člen akademie v Záhřebu, předseda jazykovědného odboru Matice slovenské. Byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny 2. stupně. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: knihy: Grammatica linguae Slovenicae, collatae cum proxime cognata Bohemica, Schemnicii 1850; Krátka mluvnica slovenská, Prešpurk 1852; | ||
| + | Posouzení Františka Ladislava Čelakovského Čtení o srovnávací mluvnici slovanské, 1854; Slovo o polku Igorevě, 1858; Výklad počátků mluvnice československé, Vídeň 1860; Mluvnica jazyka slovenského 1–2, Pešť 1864, Banská Bystrica 1865; Počátečné skupeniny souhlásek československých, 1870; | ||
| + | Brus jazyka českého, 1877; Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských 1, | ||
| + | 1881 (s A. Paterou); Přídavek ku prvému dílu Zbytků rýmovaných Alexandreid staročeských, 1884; Obrana Rukopisu Královédvorského, 1911. Studie: | ||
| + | O poměru cyrillčiny k nynějším nářečím slovanským, in: ČNM 29, 1855, | ||
| + | s. 81–104; Mnich Chrabr. Příspěvek k objasnění původu písma slovanského, | ||
| + | in: tamtéž 32, 1858, s. 117–129; O všeslovanském jazyku a písmě, in: Osvěta 1, 1871, s. 707–724; 2, 1872, s. 207–220, 297–312, 379–392, 622 až | ||
| + | 636; Příspěvek k nejnovějším dějinám mluvnictví českého, in: Krok 5, 1891, | ||
| + | s. 1–14, 155–165, 289–299; 8, 1894, s. 361–373. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 8, s. 48–49; OSN 10, s. 950–953; 28, s. 543; F. Bílý, Z mých | ||
| + | vzpomínek na Jana Gebauera, IV., in: Naše řeč 3, 1919, č. 6, s. 167–175; | ||
| + | Z. Nejedlý, T. G. Masaryk. Kniha první. Masarykovo mládí 1850–1876, | ||
| + | 1949, rejstřík; M. H. 1821–1903, Trstená 1971; Kudělka–Šimeček, s. 144 až | ||
| + | 146 (se soupisem díla a starší literaturou); Česká slavistika v prvním období | ||
| + | svého vývoje do počátku 60. let 19. století, 1995, rejstřík; Česká slavistika | ||
| + | od počátku 60. let 19. století do roku 1918, 1997, rejstřík; ÖBL 2, s. 208; | ||
| + | ČAVU, s. 92–93; BLS 3, s. 277–278; B. Skalický – A. Jedlička, M. H. a vývoj | ||
| + | českého mluvnictví, in: Naše řeč 54, 1971, č. 5, s. 275–283; J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 203–205; R. Večerka, | ||
| + | Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, 2013, s. 82–83. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b10f5704-2da6-43a5-bd36-ba8bbff405ed Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Alena Táborecká | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
Aktuální verze z 14. 3. 2021, 17:39
| Martin HATTALA | |
 | |
| Narození | 4.11.1821 |
|---|---|
| Místo narození | Trstená (Slovensko) |
| Úmrtí | 11.12.1903 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 55- Jazykovědec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 297 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46979 |
HATTALA, Martin, * 4. 11. 1821 Trstená (Slovensko), † 11. 12. 1903 Praha, jazykovědec, pedagog, římskokatolický kněz
Pocházel z oravské rolnické rodiny Jozefa H. a Alžbety, roz. Molekové. Navštěvoval gymnázia v rodišti, v Jászberényi, Félegyháze (nyní Kiskunfélegyháza) a v Subotici, 1841/42 pobýval v semináři Emericanum v Prešpurku (Bratislavě), 1842–48 studoval katolickou teologii, logiku a fyziku v Trnavě a jako chovanec Pázmánea na univerzitě ve Vídni, kde byl 1848 vysvěcen na katolického kněze. Kromě maďarštiny a srbštiny ovládal také řečtinu a francouzštinu. 1848 nastoupil jako kaplan v Bzovíku, potom působil v Hodruši, 1850–54 učil češtinu a slovenštinu na katolickém gymnáziu, později na vyšší reálce v Bratislavě, 1854 na popud P. J. Šafaříka přišel do Prahy, kde si doplnil vzdělání ve slovanské filologii na filozofické fakultě české univerzity a kde ji současně též přednášel. 1854 byl jmenován soukromým docentem, 1860 mimořádným a 1861 řádným profesorem. Na univerzitě navázal na F. L. Čelakovského.
Patřil ke klíčovým osobnostem slovenské jazykovědy a jako jeden z kodifikátorů spisovné slovenštiny se zařadil po bok A. Bernoláka a Ľ. Štúra. Po příchodu do Prahy se začal zabývat otázkami slovanské komparatistiky, zvláště české a slovenské, hláskoslovím, tvaroslovím a větnou skladbou. Jeho hlavní zásluhy v české jazykovědě tkví ve studiu syntaxe, kterou pozdvihl na evropskou úroveň; výsledky publikoval v dílech Zvukosloví jazyka staro- i novo-českého a slovenského (1854), Skladba jazyka českého (1855). Jeho Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského (1857) se stala školní učebnicí na gymnáziích v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Odborné studie a články publikoval v Časopisu Musea Království českého, v Národních listech, Kroku, Osvětě, Pokroku, v Prager Morgenpost, Světozoru. Přispíval hesly do Riegrova Slovníku naučného. Patřil k obráncům rukopisů Zelenohorského a Královédvorského. Pro svou rigoróznost, konzervativnost a netolerantnost se v sedmdesátých letech 19. století dostal do sporu s nastupující generací Gebauerovy školy a evropskými pozitivisty, přesto byl pokládán za osobnost evropské lingvistiky. Stal se členem evropských akademií a vědeckých společností: 1858 člen Římské akademie Dei Quiriti, 1861 KČSN, 1862 Petrohradské akademie věd, 1867 dopisující člen akademie v Záhřebu, předseda jazykovědného odboru Matice slovenské. Byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny 2. stupně.
D: výběr: knihy: Grammatica linguae Slovenicae, collatae cum proxime cognata Bohemica, Schemnicii 1850; Krátka mluvnica slovenská, Prešpurk 1852; Posouzení Františka Ladislava Čelakovského Čtení o srovnávací mluvnici slovanské, 1854; Slovo o polku Igorevě, 1858; Výklad počátků mluvnice československé, Vídeň 1860; Mluvnica jazyka slovenského 1–2, Pešť 1864, Banská Bystrica 1865; Počátečné skupeniny souhlásek československých, 1870; Brus jazyka českého, 1877; Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských 1, 1881 (s A. Paterou); Přídavek ku prvému dílu Zbytků rýmovaných Alexandreid staročeských, 1884; Obrana Rukopisu Královédvorského, 1911. Studie: O poměru cyrillčiny k nynějším nářečím slovanským, in: ČNM 29, 1855, s. 81–104; Mnich Chrabr. Příspěvek k objasnění původu písma slovanského, in: tamtéž 32, 1858, s. 117–129; O všeslovanském jazyku a písmě, in: Osvěta 1, 1871, s. 707–724; 2, 1872, s. 207–220, 297–312, 379–392, 622 až 636; Příspěvek k nejnovějším dějinám mluvnictví českého, in: Krok 5, 1891, s. 1–14, 155–165, 289–299; 8, 1894, s. 361–373.
L: Wurzbach 8, s. 48–49; OSN 10, s. 950–953; 28, s. 543; F. Bílý, Z mých vzpomínek na Jana Gebauera, IV., in: Naše řeč 3, 1919, č. 6, s. 167–175; Z. Nejedlý, T. G. Masaryk. Kniha první. Masarykovo mládí 1850–1876, 1949, rejstřík; M. H. 1821–1903, Trstená 1971; Kudělka–Šimeček, s. 144 až 146 (se soupisem díla a starší literaturou); Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století, 1995, rejstřík; Česká slavistika od počátku 60. let 19. století do roku 1918, 1997, rejstřík; ÖBL 2, s. 208; ČAVU, s. 92–93; BLS 3, s. 277–278; B. Skalický – A. Jedlička, M. H. a vývoj českého mluvnictví, in: Naše řeč 54, 1971, č. 5, s. 275–283; J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 203–205; R. Večerka, Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, 2013, s. 82–83.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Alena Táborecká
