HAUKOVÁ Jiřina 27.1.1919-15.12.2005: Porovnání verzí

Verze z 15. 3. 2021, 21:54

Jiřina HAUKOVÁ
Narození	27.1.1919
Místo narození	Přerov
Úmrtí	15.12.2005
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 303-304
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46986

HAUKOVÁ, Jiřina, * 27. 1. 1919 Přerov, † 15. 12. 2005 Praha, básnířka, překladatelka

Nejstarší ze tří dcer Karla Haukeho (* 11. 8. 1889 Přerov, † 16. 12. 1968 Přerov), kulturního organizátora, ředitele tiskařského a vydavatelského družstva a šéfredaktora regionálního deníku Obzor, spoluzakladatele a vydavatele prvního ročníku časopisu Host. Sestra Olga, provd. Šteflová (1921–1992), byla herečkou a pedagožkou, Květoslava (1923–2011) signatářkou Charty ’77 a aktivistkou Amnesty International. 1930–38 H. studovala na reálném gymnáziu v rodišti, 1938–39 tři semestry angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě MU v Brně. Po uzavření českých vysokých škol pracovala jako redaktorka: nejprve v Obzoru (v němž 1935–42 publikovala), 1942–45 v knižním oddělení ministerstva lidové osvěty v Praze, 1945–47 v publikačním odboru ministerstva informací a 1947–50 v jeho americkém oddělení. 1947 si zapsala angličtinu a estetiku na Filozofické fakultě UK, avšak studia zanechala. Po 1950 se věnovala literární činnosti a překladům z angličtiny.

Poezii začala psát na střední škole. Tehdy se seznámila s Josefem Kainarem a s redaktorem Obzoru Oldřichem Mikuláškem, který 1934 zveřejnil její literární pokusy, 1940 se umístila na druhém místě v básnické soutěži Mladá Morava, 1940–43 pravidelně přispívala do rubriky Žena a její svět v Lidových novinách a do dalších listů (mj. Snaha, Eva, Kvart). Po příchodu do Prahy vstoupila do literatury jako členka umělecké Skupiny 42 (založena 1942, ovlivněna moderními uměleckými směry a tvořena několika malíři, sochaři, fotografy, básníky a kritiky). 1950 se vdala za teoretika sdružení (oficiálně zaniklo 1948), literárního a výtvarného kritika, redaktora a spisovatele Jindřicha Chalupeckého (1910–1990).

V rozsáhlé a uznávané básnické tvorbě (raná poezie byla rýmovaná, většina dalších v podobě rytmizovaného volného verše, někdy zařazovala i sloupce samostatných slov) se H. svébytně vyjadřovala k filozofickým problémům doby a hledání cesty z osamělosti. Hořce se vyrovnávala s pocity pro ni příznačné samoty, úzkosti, odcizenosti, bezútěšnosti života ve velkoměstě a mnohostranné devastace moderního člověka ve světě opanovaném technikou. Později skládala obrazy z cest i úvahy o umění, smířlivěji se zamýšlela nad vztahem člověka a přírody, lidskou tvořivostí, potřebou lásky a trvalých etických hodnot. Pokorně hledala historickou kontinuitu, pouto k rodišti a tajemství náboženské víry, avšak nakonec propadla hořkým meditacím, pocitům zmaru, spatřovala odlidštěný svět plný agrese i katastrof a předpověděla zánik poezie. 1948–57 a 1970–89 nemohla poezii publikovat v oficiálních nakladatelstvích a titulech. Sbírky či jednotlivé texty se šířily formou strojopisů, samizdatových edic, spisků i sborníků a knížek vytištěných v cizině. V roce 2000 vyšla obsáhlá antologie Básně s texty z období 1943–93.

Byla autorkou významných překladů z americké a anglické literatury, které zveřejňovala v časopisu Světová literatura (1960–80), v kolektivních a samostatných publikacích. Soustředila se zejména na náročnou poezii moderních směrů i jejich předchůdců. Používala pseudonym Jola (Obzor a Snaha) a šifru J. H. Po smrti Chalupeckého se ujala jeho literární pozůstalosti a dotovala její vydávání. 1996 obdržela od Nadace Charty 77 Cenu Jaroslava Seiferta za sbírku Světlo v září, v listopadu 1996 Cenu města Přerova za celoživotní literární práci a v říjnu 1997 medaili Za zásluhy za vynikající umělecké výsledky. Byla pohřbena v čestném hrobě v rodišti.

D: básnické sbírky: Přísluní, 1943; Cizí pokoj. Básně 1943–1945, 1946; Oheň ve sněhu, 1958; Mezi lidmi a havrany. Verše z let 1958–1962, 1965; Rozvodí času, 1967; Země nikoho, 1970 (doslov L. Kundera); Motýl a smrt, 1975 (samizdat, Edice Petlice 1983, Expedice 1984, další vyd. 1990); Světlo v září, 1984 (samizdat, Edice Petlice a Expedice, 2. vyd. 1995); Spodní proudy. Verše z let 1985–1987, 1987 (samizdat, Edice Petlice, další vyd. Mnichov 1988, Spodní proudy. 1984–1987, 1992); Elegie za Jindřichem Chalupeckým, 1993 (báseň, bibliofilie); Mozaika z vedřin, 1997; Díra skrz, 1999; Večerní prška, 2002. Výbory: Letorosty, 1970 (doslov B. Fučík, Cesty J. H., 2., rozšířené vyd. Letorosty. Výbor z díla, München 1987, doslov W. R. Harkins); Básně, 2000 (ed. M. Špirit, se soupisem díla a literatury). Vzpomínky: Záblesky života, 1996. Překlady, výběr: A. Nin, Lstivá zima, 1939 (další vyd. 1946 pod jménem Libuše Jurášová); T. S. Eliot, Pustá země, 1947 (s J. Chalupeckým); E. A. Poe, Případ pana Valdemara, 1948; E. Dickinsonová, Jediný ohař. Básně, 1948; táž, Můj dopis světu, 1977; S. Kennedy, Odhalení Jihu, 1949 (s J. Urbánkovou); J. London, Povídky z celého světa, 1954; týž, O malém člověku, 1960; Černošské vypravovánky, 1957 (bibliofilie); H. Melville, Taipi, 1956; týž, Omú, 1958; Černošská poesie, 1958 (s kol.); D. Thomas, Zvláště když říjnový vítr, 1958; týž, Kapradinový vrch, 1965; J. Keats, Když mraky září, 1961; Americká lidová poesie, 1961 (s kol.); W. C. Williams, Hudba pouště, 1964; Moderní anglická poesie, 1964 (s kol.); G. Steinová, Vlastní životopis Alice B. Toklasové, 1968; Poezie přelomu století, 1984 (s kol.).

L: Tomeš 1, s. 424; LČL 2/1, s. 96–97 (se soupisem díla a literatury); LČL 4/2, s. 1993 (rejstřík); Záblesky života. J. H., in: M. Balaštík, Literatura v čase lovců. Rozhovory se spisovateli 1995–2015, 2015, s. 12–24; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 15. 6. 2018); http://databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 15. 6. 2018); http://www.revolverrevue.cz/jirina-haukova (stav k 15. 6. 2018).

P: LA PNP, Praha, osobní fond J. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miroslava Novotná