HAUPT Franz Leopold 24.4.1796-23.9.1851: Porovnání verzí

Aktuální verze z 16. 3. 2021, 20:51

Franz Leopold HAUPT
Narození	24.4.1796
Místo narození	Moravská Radiměř (u Svitav)
Úmrtí	23.9.1851
Místo úmrtí	Brno
Povolání	33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 305-306
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77262

HAUPT, Franz Leopold (též Leopold Georg), * 24. 4. 1796 Moravská Radiměř (u Svitav), † 23. 9. 1851 Brno, textilní podnikatel

Byl synem obchodníka s plátnem Josefa H. (1763–1816) z rodiny, která se po generace zabývala plátenictvím a barvením načerno. Josef H. se na počátku 19. století přestěhoval do Brna, zbohatl armádními dodávkami ve velkém, 1805 zakoupil měšťanský dům za dvacet osm tisíc rýnských zlatých a 1816 obdržel oprávnění k velkoobchodu s plátnem. Hodnota celého majetku byla odhadována na sedm set tisíc zlatých. Franz Leopold H. (používal i jméno zemřelého bratra Leopold Georg) se vyučil v rodinném podniku, praktikoval ve Vídni a Lvově a už 1813 byl pověřen správou rodinného jmění na Svitavsku. Po smrti otce vykázal dostatečný kapitál, převzal rodinné podnikání, avšak velkoobchodní oprávnění kvůli krátké praxi neobdržel. 1819 provozoval dvě bělidla s apreturou v Radiměři, přízi upravoval v Moravském Berouně a závěrečnou úpravu výrobků prováděl v Brně, kde mj. vlastnil bělidlo a valchu v Zábrdovicích. Zaměstnával přes stovku samostatných tkalců. Udržoval obchodní kontakty s Vídní, Uhrami, Chorvatskem, Tyrolskem a italskými provinciemi habsburské říše. 1820 mu moravsko-slezské gubernium udělilo jednoduché tovární oprávnění. Rodinný velkoobchod podstatně rozšířil po sňatku s Theresií (1807–1828), dcerou koželuha Karla Ignaze Lettmayera, jenž byl ve dvacátých letech 19. století považován za kapitálově nejsilnějšího podnikatele v Brně. Po tchánově úmrtí řídil H. od 1827 spolu s tchyní i jeho koželužnu na tehdejším brněnském předměstí Křenová se sklady v Prešpurku (Bratislava) a Vídni a provozoval také obchod s ruskou juchtou. 1834 se oženil podruhé s Emilií, dcerou Augusta Schölla, výrobce sukna v Zábrdovicích. Díky své profesní zdatnosti i sňatkům s movitými nevěstami se zařadil mezi přední výrobce plátna v habsburské monarchii. 1841, kdy pro něj pracovalo až osm tisíc přadláků, tisíc tkalců a pět set běličů na Svitavsku, Budišovsku a kolem Šternberka, vyprodukoval zboží za sto osmdesát tisíc zlatých. Po desetiletí se věnoval zakázkám pro armádu, specialitou byla výroba lodních plachet pro rakouské námořnictvo. Spoluzaložil první mechanickou přádelnu lnu v Šumperku, avšak centrum firmy zůstalo v Brně, v jehož blízkosti provozoval bělidlo a apretovnu v Obřanech; obchodní sklady udržoval v Benátkách a Veroně. 1845 se účastnil první rakouské průmyslové výstavy ve Vídni a za své výrobky obdržel od císaře Ferdinanda I. velkou zlatou medaili. V březnu 1848 byl brněnskou obcí vyslán jako jeden ze zástupců města na moravský stavovský sněm. 1850 požádal o udělení rakouského rytířského stavu, výsledku nobilitačního řízení se nedožil, zemřel na choleru.

Z prvního manželství pocházel syn Leopold Alexander (1827–1904), ve druhém se narodili dva synové, kteří zemřeli v dětství, a sedm dcer, z nichž Leopoldine (1835–1923) se provdala za prezidenta brněnské OŽK Gustava Adolfa von Schoellera (1830–1912) a její sestry vesměs do šlechtických rodin. Dočasným společníkem H. ve firmě byl jeho bratr Julius Josef H. (1802–1888), který se oženil s Marií Franziskou Leopoldinou Weegerovou ze známého koželužského rodu ze Starého Brna.

L: Ch. d’Elvert, Zur Cultur-Geschichte Mährens und Oest. Schlesiens 3, 1870, s. 265, 297, 315; A. Steis, Die Familie H.(-Buchenrode), 1793–1861, in: ZGLM 36, 1934, s. 135–142; BL 1, s. 553; Myška 1, s. 160; B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky, 2012, s. 147–148; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020, 2013, s. 191.

P: SOA, Zámrsk, fond Sbírka matrik, M-27, sign. 2361, s. 89 (matrika narození); MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, sign. 16 914, Brno – Sv. Jakub, s. 10 (matrika úmrtí); Mittheilungen Jänner 1852, Nr. 4, s. 27 (nekrolog od Ch. d’Elverta).

Pavel Cibulka