HAUROWITZ Felix 1.3.1896-2.12.1987

Z Personal
Felix HAUROWITZ
Narození 1.3.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 2.12.1987
Místo úmrtí Lake Bluff (Illinois, USA)
Povolání 15- Lékaři
3- Chemik nebo alchymista
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 308
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46995

HAUROWITZ, Felix, * 1. 3. 1896 Praha, † 2. 12. 1987 Lake Bluff (Illinois, USA), biochemik, pedagog

Syn židovského textilního podnikatele Rudolfa H. (* 9. 12. 1862 Mladá Boleslav, † 27. 1. 1940 Praha) a jeho manželky Emilie, roz. Russové. Německy hovořící rodina s širokým kulturním zázemím podporovala H. četné zájmy včetně studia jazyků. 1914 maturoval na pražském gymnáziu; 1915 narukoval a do konce první světové války sloužil u dělostřelectva na italské frontě. Od 1918 studoval v Praze německou lékařskou fakultu (MUDr. 1922), již během studií (od 1920) pracoval jako asistent prof. Richarda Zeynka; 1923 obhájil doktorát přírodních věd na přírodovědecké fakultě. Podnikl několik studijních cest do Německa. 1925 se habilitoval prací z biochemie Zur Chemie des Blutfarbstoffes na přírodovědecké fakultě pražské Německé univerzity, 1930 tam byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době se stal svědkem bouřlivého rozvoje biochemie a vzniku nového vědního oboru imunologie. Zabýval se biochemií bílkovin a jeho práce přinesla řadu původních výsledků a zásadních objevů pro rozvoj uvedených oborů. Od studentských let až do 1936 se věnoval hlavně studiu hemoglobinu a jeho fyzikálně chemických vlastností. Od 1930 se také – zejména pod vlivem Karla Landsteinera – začal zajímat o imunochemii, které pak zůstal věrný až do konce života.

Z rasových důvodů ho po Mnichovu 1938 pražská Německá univerzita zbavila práva přednášet. Vzápětí mu profesuru biochemie nabídla univerzita v Istanbulu a H. ji přijal. Bezprostředně po nacistické okupaci ČSR v dubnu 1939 i s rodinou uprchl a usadil se v Turecku. Nedlouho poté byl s to turecky přednášet a mohl svou učebnici biochemie publikovat i v tomto jazyce. V Turecku vychoval řadu žáků, kteří se později uplatnili v akademické sféře. 1973 mu istanbulská univerzita udělila čestný doktorát.

1946 se manželka s dospívajícími dětmi odstěhovala do USA; H. ještě dva roky zůstal v Istanbulu. 1948 je H. následoval jako profesor biochemie na Indiana University v Bloomingtonu, kde přednášel do odchodu na odpočinek 1966, ale i poté se nadále věnoval vědecké práci, kterou v USA intenzivně orientoval na oblast imunochemie. Studoval fyzikálně-chemické vlastnosti reakce antigenu a protilátky a osud antigenu v organismu. Byl plně zaujat problematikou tvorby, struktury, diverzity a funkce protilátek. Svou poslední přednášku přednesl v devadesáti letech na imunologickém kongresu v Torontu. Byl autorem desítky monografií a na tří set padesáti studií v odborných časopisech.

H. patřil k vědcům světového věhlasu; stal se členem více než dvaceti vědeckých společností po celém světě (Lotos, Wiener biologische Gesellschaft, Societé française de biochimie, Societé française d’immunologie, Německá akademie věd, tzv. Leopoldina ad.). 1970 ho svým členem zvolila americká Akademie věd a umění, rovněž byl členem akademie věd v Torontu. Celý život se nepřestal zajímat o dění ve střední Evropě.

Od 1925 byl ženatý s Reginou (Ginou) Perutzovou (1903–1983), sestřenicí chemika Maxe Perutze; manželé měli dceru Alici (* 1929), provd. Sievertovou, později také biochemičku, a syna Martina, který přijal v USA jméno Harwit (* 9. 3. 1931 Praha), fyzika a astrofyzika.

D: monografie, výběr: Biochemie des Menschen und der Tiere, Dresden 1925; Fortschritte der Biochemie, tamtéž 1932; Chemistry and Biology of Proteins, New York 1950; Immunochemistry and the Biosynthesis of Antibodies, tamtéž 1968; Biochemistry. An Introductory Textbook, tamtéž 1955.

L: ČLČ 105, 1966, č. 40, s. 1095–1096; Koerting, s. 123; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 561; BJB 1, s. 77; 110 let české lékařské chemie a biochemie, 1994, s. 28, 51; BLDMF s. 86–87 (s další literaturou); BHDE 2, s. 465; A. Reisman, Intellectuals saved from nazism by Turkey, in: DVT 40, 2007, č. 3, s. 151–174; Gaugusch 1, s. 1092–1093; https://de.wikipedia.org (stav k 15. 5. 2018); F. W. Putnam, Biographical Memoirs 64, Washington, D. C. 1994, F. H. (dostupné z: https://www.nap.edu/read/4547/chapter/7).

P: Archiv UK, Praha, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze, s. 698, 810.

Marie Makariusová, Ludmila Prokešová