Biografický slovník
HAUSCHILD Ignác 19.11.1814-3.12.1881: Porovnání verzí
(HAUSCHILD_Ignác_19.11.1814-3.12.1881) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.11.1814 | | datum narození = 19.11.1814 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Česká Lípa |
| datum úmrtí = 3.12.1881 | | datum úmrtí = 3.12.1881 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Merano (Itálie) |
| − | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />44- Právník |
| − | 44- Právník | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 313 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUSCHILD, Ignác''' ''(též HAUŠILD), * 19. 11. 1814 Česká Lípa, † 3. 12. 1881 Merano (Itálie), právník, politik'' | ||
| + | |||
| + | Syn Ignáce H. st. a Mariany, roz. Bailové. Vystudoval práva na | ||
| + | Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (JUDr. 1841), kde se | ||
| + | stal vyhledávaným advokátem a notářem. Pocházel z německy | ||
| + | mluvícího prostředí, ale přimkl se postupně k českému živlu. | ||
| + | 1848–49 zasáhl do revolučního dění jako člen Národního | ||
| + | výboru a poslanec ústavodárného říšského sněmu ve Vídni | ||
| + | (posléze v Kroměříži) za volební obvod Vysoké Mýto. Patřil | ||
| + | ke sněmovní pravici. Během úvodní schůze byl zvolen zapisovatelem. Aktivně vystupoval v debatách týkajících se trestního | ||
| + | práva a jazykových otázek. V rámci malé skupiny poslanců | ||
| + | H. prosazoval zrušení trestu smrti v habsburské monarchii | ||
| + | (projednáváno na 77. zasedání 24. ledna 1849), přičemž odkazoval na § 6 již přijatých základních práv, jímž byla stanovena | ||
| + | povinnost nestranného, veřejného a ústního soudního jednání. Dále podpořil návrh, aby na žádost alespoň deseti poslanců | ||
| + | bylo možné přednést text projednávaného zákona i v jiném | ||
| + | jazyce než němčině. | ||
| + | |||
| + | 1850 se účastnil deputace pražských právníků, kteří ve Vídni | ||
| + | žádali o sjednocení notariátů a advokatur. 1861–62 poslanec | ||
| + | českého zemského sněmu a říšské rady, kam pronikl coby kandidát Národní strany za městskou kurii ve volebním obvodu | ||
| + | Hradec Králové – Jaroměř – Josefov. Z poslanecké lavice se snažil bojovat proti byrokracii a centralizačním tlakům v justiční | ||
| + | správě; německojazyčný tisk ho označoval za zprostředkovatele | ||
| + | agresivních českých útoků proti státnímu úřednictvu. Ve stejné | ||
| + | době usedl do sboru obecních starších v Praze. Zde 1862 přijal funkci 2. městského rady, načež složil poslanecký mandát. | ||
| + | Ke konci života se věnoval pouze advokacii. Působil ve výboru | ||
| + | advokátní komory a stanul v čele kolegia pražských doktorů | ||
| + | práv. Pracoval v mnoha veřejně prospěšných a humanitárních | ||
| + | spolcích. Zemřel náhle během lázeňského pobytu v Alpách. Byl | ||
| + | pohřben na pražských Olšanských hřbitovech. | ||
| + | |||
| + | S manželkou Rosou, roz. Brettschneiderovou (* 1821, † 31. 10. | ||
| + | 1890), měl syna Karla H. (* 16. 1. 1844 Praha, † 25. 7. 1897 | ||
| + | Královské Vinohrady /Praha/), dceru Rosu (* 1845) a syna | ||
| + | Ignáce (* 1849). '''Karel H.''' absolvoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1866) a ujal se otcovy právní praxe. Byl kulturním mecenášem; vysoké finanční částky daroval vlasteneckým | ||
| + | organizacím, např. Svatoboru, Umělecké besedě, Hlaholu, | ||
| + | Klubu českých turistů, Právnické jednotě a České společnosti zeměvědné. Právnické jednotě odkázal svou knihovnu. Byl | ||
| + | pohřben v Curychu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 8, s. 77; RSN 3, s. 672; AČP, s. 125; BL 1, s. 555; Knauer, s. 101; | ||
| + | KSN 5, s. 51; nekrolog, in: Prager Tagblatt 6. 12. 1881, s. 3; cs.wikipedia.org | ||
| + | (stav k 6. 6. 2018); J. Kober, Advokacie v českých zemích v létech 1848–1994, | ||
| + | 1994, s. 9; F. Adlgasser, Die Mitglieder der Österreichischen Zentralparlamente (Konstituierender Reichstag 1848–1879, Reichsrat 1861–1918), 1, Wien | ||
| + | 2014, s. 426–427; K. Truhlářová, Vývoj soudnictví, notářství, advokacie na | ||
| + | Českolipsku v letech 1848–1938, 2016 (rigorózní práce, PF Západočeské univerzity v Plzni), s. 91–92. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 84, | ||
| + | č. 114; Sbírka matrik, matrika zemř. řkt. f. ú. Královské Vinohrady – kostel | ||
| + | sv. Ludmily, sign. VIN Z3, 1893–1900, s. 214; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 164, obr. 494, 495 a 505; SOA, Litoměřice, Sbírka | ||
| + | matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Česká Lípa – děkanství, sign. L18/8, 1807 až | ||
| + | 1822, s. 166. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b7e6f64e-1de7-4a44-a7ea-a20982a94127 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Szajkó | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 71: | ||
[[Kategorie:1814]] | [[Kategorie:1814]] | ||
| + | [[Kategorie:Česká Lípa]] | ||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
| + | [[Kategorie:Merano]] | ||
Aktuální verze z 18. 3. 2021, 08:43
| Ignác HAUSCHILD | |
 | |
| Narození | 19.11.1814 |
|---|---|
| Místo narození | Česká Lípa |
| Úmrtí | 3.12.1881 |
| Místo úmrtí | Merano (Itálie) |
| Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 44- Právník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 313 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57907 |
HAUSCHILD, Ignác (též HAUŠILD), * 19. 11. 1814 Česká Lípa, † 3. 12. 1881 Merano (Itálie), právník, politik
Syn Ignáce H. st. a Mariany, roz. Bailové. Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (JUDr. 1841), kde se stal vyhledávaným advokátem a notářem. Pocházel z německy mluvícího prostředí, ale přimkl se postupně k českému živlu. 1848–49 zasáhl do revolučního dění jako člen Národního výboru a poslanec ústavodárného říšského sněmu ve Vídni (posléze v Kroměříži) za volební obvod Vysoké Mýto. Patřil ke sněmovní pravici. Během úvodní schůze byl zvolen zapisovatelem. Aktivně vystupoval v debatách týkajících se trestního práva a jazykových otázek. V rámci malé skupiny poslanců H. prosazoval zrušení trestu smrti v habsburské monarchii (projednáváno na 77. zasedání 24. ledna 1849), přičemž odkazoval na § 6 již přijatých základních práv, jímž byla stanovena povinnost nestranného, veřejného a ústního soudního jednání. Dále podpořil návrh, aby na žádost alespoň deseti poslanců bylo možné přednést text projednávaného zákona i v jiném jazyce než němčině.
1850 se účastnil deputace pražských právníků, kteří ve Vídni žádali o sjednocení notariátů a advokatur. 1861–62 poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, kam pronikl coby kandidát Národní strany za městskou kurii ve volebním obvodu Hradec Králové – Jaroměř – Josefov. Z poslanecké lavice se snažil bojovat proti byrokracii a centralizačním tlakům v justiční správě; německojazyčný tisk ho označoval za zprostředkovatele agresivních českých útoků proti státnímu úřednictvu. Ve stejné době usedl do sboru obecních starších v Praze. Zde 1862 přijal funkci 2. městského rady, načež složil poslanecký mandát. Ke konci života se věnoval pouze advokacii. Působil ve výboru advokátní komory a stanul v čele kolegia pražských doktorů práv. Pracoval v mnoha veřejně prospěšných a humanitárních spolcích. Zemřel náhle během lázeňského pobytu v Alpách. Byl pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.
S manželkou Rosou, roz. Brettschneiderovou (* 1821, † 31. 10. 1890), měl syna Karla H. (* 16. 1. 1844 Praha, † 25. 7. 1897 Královské Vinohrady /Praha/), dceru Rosu (* 1845) a syna Ignáce (* 1849). Karel H. absolvoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1866) a ujal se otcovy právní praxe. Byl kulturním mecenášem; vysoké finanční částky daroval vlasteneckým organizacím, např. Svatoboru, Umělecké besedě, Hlaholu, Klubu českých turistů, Právnické jednotě a České společnosti zeměvědné. Právnické jednotě odkázal svou knihovnu. Byl pohřben v Curychu.
L: Wurzbach 8, s. 77; RSN 3, s. 672; AČP, s. 125; BL 1, s. 555; Knauer, s. 101; KSN 5, s. 51; nekrolog, in: Prager Tagblatt 6. 12. 1881, s. 3; cs.wikipedia.org (stav k 6. 6. 2018); J. Kober, Advokacie v českých zemích v létech 1848–1994, 1994, s. 9; F. Adlgasser, Die Mitglieder der Österreichischen Zentralparlamente (Konstituierender Reichstag 1848–1879, Reichsrat 1861–1918), 1, Wien 2014, s. 426–427; K. Truhlářová, Vývoj soudnictví, notářství, advokacie na Českolipsku v letech 1848–1938, 2016 (rigorózní práce, PF Západočeské univerzity v Plzni), s. 91–92.
P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), karton 84, č. 114; Sbírka matrik, matrika zemř. řkt. f. ú. Královské Vinohrady – kostel sv. Ludmily, sign. VIN Z3, 1893–1900, s. 214; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 164, obr. 494, 495 a 505; SOA, Litoměřice, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Česká Lípa – děkanství, sign. L18/8, 1807 až 1822, s. 166.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Szajkó
