StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAUSER František 28.5.1822-2.10.1892

František HAUSER
Narození	28.5.1822
Místo narození	Kosmonosy (u Mladé Boleslavi)
Úmrtí	2.10.1892
Místo úmrtí	Praha
Povolání	61- Pedagog 77- Hudební skladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 310
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46997

HAUSER, František, * 28. 5. 1822 Kosmonosy (u Mladé Boleslavi), † 2. 10. 1892 Praha, dramatik, divadelní ochotník, hudební skladatel

Narodil se v rodině učitele, 1834–40 navštěvoval gymnázium v Mladé Boleslavi. Údajně začal studovat na pražské technice (nedoloženo), po absolvování učitelského kurzu se již věnoval pouze pedagogické činnosti. Nejdříve působil jako vychovatel v rodině hraběte Stadiona v Koutu na Šumavě, poté učil na obecné škole v Kosmonosích a 1846–50 na Zbraslavi. Působení v těsné blízkosti Prahy a její rušný kulturní život ho výrazně ovlivnily. V době vrcholícího národního obrození navázal kontakty s několika představiteli obrozeneckého hnutí. Podporován místním rodákem, hercem pražského Stavovského divadla Janem Kaškou a dramatikem J. K. Tylem, zasáhl do rozvoje zbraslavského ochotnického divadla, v němž uspořádal první česká představení (mj. J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, v němž také sám hrál; hlavní roli ztvárnila Tylova manželka, herečka Magdalena Forchheimová). Se skladatelem Aloisem Jelenem organizoval charitativní hudební akademie. Od 1850 H. působil v Praze, 1852 si otevřel soukromý vzdělávací ústav pro žáky z movitějších pražských, a zejména mimopražských rodin (vzdělání si v něm doplňoval – podporován mecenášem – i student pražské malířské akademie Václav Brožík). H. byl všestranně kulturně činný, a proto se snažil i na své žáky působit dalšími aktivitami, kromě hudby to bylo zejména divadlo. Chtěl tak podpořit jejich vnímavost, představivost a estetické cítění; zdůrazňoval výchovné působení divadla a snažil se studentům vštípit základní mravní hodnoty. Ve svém ústavu otevřel školní loutkovou scénu a pořádal veřejná loutková představení, a to již v době, kdy se ochotnické loutkářství teprve počínalo formovat. Předešel tak o celé desetiletí činnost ochotnických loutkářů i aktivity Ludmily Tesařové, pozdější průkopnice školního loutkového divadla. Pro slavnostní premiéru na této scéně napsal kus Cesta do Ameriky (1862), první hru v českých zemích napsanou pro veřejné amatérské loutkové divadlo. Text se nedochoval, ze vzpomínek se však můžeme domnívat, že se H. částečně inspiroval tradičními hrami lidových tvůrců, např. komickou postavou Kašpárka. Námět hry již signalizoval výraznou tematickou proměnu, byl to první pokus o „obraz ze života“, dokonce s výrazným sociálním zaměřením (tématem je záchrana chudých vesničanů před pletichami lichváře). Představení, kterého se zúčastnilo asi sto žáků se svými rodiči, mělo velký úspěch. Později H. napsal několik her pro děti hrané také dětskými herci. Tři z nich, Nehody lenochovy a zdařená zkouška (uvedena v Prozatímním divadle 1871), Mikuláš aneb Pamatujte na chudé a Jmeniny aneb Výjev vděčných citův, vyšly tiskem ve sbírce Divadelního ochotníka pro mládež (1873). Jednalo se o didaktické obrazy z městského prostředí, autor se však nevyhnul přepjatému sentimentu.

Po 1860 H. vydal několik tanečních a instrumentálních skladeb (mj. kvapík Proudem Vltavy, mazurku Lidušinka, čtverylku Naše zpěvy), některé jeho písně později zlidověly. Z instrumentálních skladeb se dočkalo ohlasu klavírní nokturno Láska matčina. Pozdější H. kompozice, i když byly ve své době veřejně uváděny, zůstaly v rukopisech. H. byl členem Besedy učitelské a starostou pěveckého a hudebního spolku Cecilská jednota.

L: Wurzbach 8, s. 80; OSN 10, s. 968; W. R., Ze Zbraslavi, in: Pražské noviny 18. 11. 1847; Čtenářská společnost. Ze Zbraslavi, in: tamtéž 20. 1. 1848; H. (S. Heller), Nehody lenochovy (ref.), in: Národní listy 16. 11. 1871; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva československého za posledních sto let, 1885, s. 104–105; Dr. J. V. (F. Hrnčíř), Loutkové divadlo, 1889, s. 20–22; E. A. Hruška, Otcové českých pimprlat, in: Národní listy 8. 10. 1939; HS 1, s. 409; A. Dubská, Známý neznámý F. H., in: Loutkář 52, 2002, s. 250; táž, Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 151–152; Šormová 1, s. 248–249 (kde další prameny).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, Kosmonosy 19, matrika nar. 1801–1824, s. 177; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Alice Dubská