StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAUSER Franz 12.1.1794-14.8.1870

Franz HAUSER
Narození	12.1.1794
Místo narození	Krasovice (č. o. Kondrac /u Vlašimi/)
Úmrtí	14.8.1870
Místo úmrtí	Freiburg im Breisgau (Německo)
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 310-311
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48594

HAUSER, Franz (Xaver), * 12. 1. 1794 Krasovice (č. o. Kondrac /u Vlašimi/), † 14. 8. 1870 Freiburg im Breisgau (Německo), operní zpěvák, pedagog

Pocházel ze selského svobodnického rodu na Vlašimsku. Syn Tomáše H. a Barbory, roz. Houdkové. Vzdělával se u redemptoristů na Svaté Hoře u Příbrami, kde získal hudební znalosti. Pokračoval od 1809 na Novoměstském gymnáziu a 1812–15 na pražské filozofii, spřátelil se s bratry Preslovými, a zejména s J. E. Purkyněm. Po otcově smrti (1814) si přivydělával zpěvem v pražských chrámových sborech a po příchodu skladatele a dirigenta C. M. v. Webera do Stavovského divadla (1818) vystupoval v barytonových rolích (debutoval jako Sarastro). Zároveň docházel na hodiny hudební teorie a kontrapunktu k V. J. Tomáškovi. 1819 se poprvé oženil s herečkou Annou (Mínou) Hornerovou († 14. 9. 1820), dcerou pražského lékaře.

Z Prahy H. odešel 1821 do Stuttgartu a téhož roku ke dvorské opeře v Kasselu, kterou vedl skladatel Louis Spohr. Spolu s novým přítelem, členem operního orchestru Moritzem Hauptmannem, a později se skladateli F. Mendelsohnem Bartholdym a R. Schumannem začali usilovat o renesanci hudby J. S. Bacha. 1825 se H. se svou druhou ženou Louisou, roz. Böhmerovou (1796–1866), odstěhoval do Drážďan, kde se znovu setkal s Weberem. Za jeho vedení zpíval barytonové role v oblíbených operách W. A. Mozarta (Leporello i Don Giovanni, Papageno), G. B. Pergolesiho, G. Rossiniho (Figaro), D. Aubera, C. M. v. Webera ad. Další H. profesionální dráha vedla do Frankfurtu nad Mohanem (1827), do vídeňského dvorského divadla U Korutanské brány (1829) a 1832 vystupoval v německém operním souboru, který působil v Londýně. Jeho angažmá v Lipsku (1832–35) a v Berlíně (1835–36) přispěla k novým objevům skladeb J. S. Bacha a hudební akademie, které pořádal, sloužily k poznávání a oslavě Bachova díla.

Z Berlína 1836 odešel do Vratislavi, kde navázal přátelské vztahy s rodinou J. E. Purkyně, jehož syn Karel později častěji využíval pohostinství H. rodiny při pobytu v Mnichově (1854–55). O dva roky později odešel do Vídně jako hudební pedagog. K jeho žačkám patřily Henriette Sontagová a švédská pěvkyně Jenny Lindová. Hudbě se věnovali i H. synové: Moritz Heinrich H. (* 28. 8. 1826, Drážďany /Německo/, † 21. 5. 1857 Königsberg, nyní Kaliningrad /Rusko/), skladatel a dirigent, Josef Michael Carl H. (* 29. 9. 1828 Frankfurt nad Mohanem /Německo/, † 2. 5. 1903 Karlsruhe /Německo/), barytonista v Karlsruhe.

Na pozvání bavorského krále Ludvíka I. přijal H. v srpnu 1846 místo ředitele mnichovské konzervatoře. Od počátku se při své činnosti střetal s dvorními úředníky, ale i kulturní veřejností bavorského hlavního města, protože nepocházel z Bavorska a nebyl ctitelem R. Wagnera. Po nástupu krále Ludvíka II., Wagnerova obdivovatele, musel ustoupit: 1864 byl uvolněn z místa ředitele konzervatoře a odešel na odpočinek.

Penzionovaný H. se uchýlil do Karlsruhe, kde působil jeho syn Josef, a věnoval se své bohaté sbírce hudebních rukopisů a soustředil se na literární práci. Připravil k vydání učebnici zpěvu Gesanglehre für Lehrende und Lernende (1866). Další jeho díla Musikalische Vorschule (Úvod do hudby), Moritz Hauptmanns Harmonie-System (Systém harmonie podle Moritze Hauptmanna) a tematický katalog děl J. S. Bacha zůstaly v rukopisu. Po manželčině smrti (1865) přesídlil do Freiburgu im Breisgau, kde dožil v Domově milosrdných sester. Na sklonku života vyráběl housle a soustředil cennou sbírku historických hudebních nástrojů, která se stala majetkem univerzity ve Freiburgu. Až do vysokého stáří udržoval písemný styk s příbuznými na Podblanicku.

Písemnosti z H. sbírek zakoupila 1904 Královská pruská knihovna a stala se součástí sbírek Státní knihovny v Berlíně. Část pozůstalosti byla 1911 prodána v aukci a zůstala rozptýlená mezi veřejnými institucemi (Landes-Bibliothek Darmstadt, Harvard University, sbírka Loeb Music Library) a soukromými sběrateli. Tematický katalog poškodilo bombardování Freiburgu za druhé světové války; částečně jej rekonstruoval japonský badatel Yoshitake Kobayashi studující v Německu.

L: NDB 8, s. 117 (s další literaturou); Wurzbach 8, s. 80; OSN 28, s. 545; MSN 3, s. 92; KSN 5, s. 51; ÖBL 2, s. 218; BL 1, s. 557; MČE 2, s. 727; KRL 4, s. 1992; Briefe von M. H., Kantor u. Musikdirektor an der Thomas Schule zu Leipzig, an F. H., A. Schöne (ed.), 2 Bd., Leipzig 1871; M. Navrátil, Slavný rodák od Blaníka, in: Dalibor 34, 1911, č. 31, 32; týž, Frant. H., ředitel konservatoře v Mnichově, in: tamtéž, č. 33; týž, Za životem slavného hudebníka od Blaníka, in: tamtéž, č. 43; Y. Kobayashi, F. H. und seine Bach- -Handschriften-sammlung, 1975 (Diss., Georg-August Universität, Göttingen); M. Martínek, Mistr pěvec od Blaníka, in: Rudé právo 12. 2. 1994, magazín; D. A. Jorgenson, The Life and Legacy of F. X. H., Carbondale (Ill.) 1996; J. Hauser, Po stopách renesance Bachovy hudby, 2000; https://www.musiklexikon.ac.at (stav k 26. 11. 2018).; MGG, Personenteil, 8, s. ; Ludwig Eisenberg’s Grosses Biographisches Lexikon der Deutschen Bühne im XIX. Jahrhundert, Leipzig 1903, s. 403.

P: LA PNP, Praha, zlomek korespondence s J. E. Purkyněm (fond Purkyňova komise).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloslav Martínek