Biografický slovník
HAUSSMANN Čeněk 3.2.1826-13.11.1896: Porovnání verzí
(HAUSMANN_Čeněk_(Vincenc)_3.2.1826-1896) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Čeněk | + | | jméno = Čeněk HAUSMANN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.2.1826 | | datum narození = 3.2.1826 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vrbno (u Mělníka) |
| − | | datum úmrtí = 1896 | + | | datum úmrtí = 13.11.1896 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />1- Matematik<br />2- Fyzik |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| − | 1- Matematik | + | |
| − | 2- Fyzik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 315 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUSSMANN, Čeněk''' ''(též HAUSMANN, Vinzenz), * 3. 2. 1826 Vrbno (u Mělníka), † 13. 11. 1896 Praha, mechanik, strojař, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn Jana H., sedláka a vrbenského rychtáře. V Praze absolvoval piaristickou kolej a stavovské reálné gymnázium, 1842–45 | ||
| + | studoval fyziku na polytechnice. Nastoupil jako praktikant | ||
| + | c. k. Zemského stavebního ředitelství, 1847–52 působil na | ||
| + | pražské polytechnice jako adjunkt mechaniky a přednášel deskriptivní geometrii. 1850–51 pracoval v komisi (jmenoval | ||
| + | ji ministr vyučování hrabě Lev Thun) pro sestavení českého | ||
| + | vědeckého názvosloví. 1852 se stal provizorním a 1853 řádným profesorem nauky o strojích a deskriptivní geometrie na | ||
| + | technické akademii ve Lvově. Technické vzdělání si doplňoval | ||
| + | studijními cestami po významných průmyslových závodech | ||
| + | v Anglii, Německu a Belgii, 1855 navštívil světovou výstavu | ||
| + | v Paříži. 1857 byl jmenován profesorem mechaniky a stavby | ||
| + | strojů na polytechnice v Budíně (přednášel německy, jako jediný z profesorů i po 1860, kdy byla v Uhrách zavedena jako | ||
| + | vyučovací jazyk maďarština). 1863 odešel na polytechniku do | ||
| + | Štýrského Hradce (tzv. Joanneum) jako řádný profesor mechaniky a strojnictví. 1864 byl povolán jako řádný profesor na polytechniku do Prahy, česky přednášel technickou mechaniku | ||
| + | a teoretickou nauku o strojích, a to jak pro studenty strojnictví, tak stavebnictví. 1869 po rozdělení školy na českou a německou byl H., který se těšil velkému respektu jak u profesorského sboru, tak u studentů, zvolen prvním rektorem Českého | ||
| + | polytechnického ústavu v Praze; 1880 se stal jeho rektorem | ||
| + | podruhé (tehdy již přejmenovaného na Česká vysoká škola technická). V sedmdesátých letech byl třikrát přednostou | ||
| + | strojního odboru, členem zkušební komise pro civilní inženýry a architekty a 1882–84 předsedou komise pro druhou státní | ||
| + | zkoušku odboru strojního inženýrství. | ||
| + | |||
| + | Angažoval se také ve veřejném životě. 1867 byl za staročeskou stranu zvolen poslancem do českého zemského sněmu | ||
| + | (za volební obvod Rychnov – Žamberk – Kostelec nad Orlicí – Dobruška), později také do říšské rady (za skupinu měst | ||
| + | Táborska). 1868 patřil mezi signatáře státoprávní deklarace | ||
| + | českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla | ||
| + | směřování monarchie k další centralizaci a hájila české státní | ||
| + | právo. V době pasivní rezistence českých poslanců byl H. několikrát zbaven mandátu a znovu zvolen poslancem, a to až do | ||
| + | 1876, kdy na mandát sám definitivně rezignoval. 1872–76 zasedal v pražském zastupitelstvu. Předsedal vodárenské komisi | ||
| + | a byl členem komise pro výstavbu Palackého mostu. | ||
| + | |||
| + | 1884 mu byl propůjčen titul vládního rady; téhož roku odešel | ||
| + | kvůli zdravotním problémům na odpočinek. S manželkou Amálií měl tři děti, syna Jiřího (1868–1935) a dcery Amélii a Olgu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' F. Summerecker, Památník pražských techniků. Gedenkbuch der Prager | ||
| + | Techniker 1847–1851, Wien 1892, s. 22–23; L. Böhm, Královské věnné město Mělník a okres Mělnický, 1892, s. 432; nekrolog, in: Technický obzor 4, | ||
| + | 1896, č. 32, s. 269; OSN 10, s. 970; 28, s. 545; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 274, 340; 2, 1910, s. 10–12 (foto); ČVUT, rejstřík a zvl. 1/2, s. 150–151; BL 1, s. 559; http://web.math.muni.cz/biografie (stav k 9. 2. 2018). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Vrbno 05, N 1784–1842, pag. 95; NA, | ||
| + | Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 164, obr. 437; Archiv ČVUT, | ||
| + | Praha, fond Polytechnický ústav v Praze, katalogy posluchačů 1842–1845; | ||
| + | Studijní programy 1864–1884. | ||
| + | |||
| + | Eva Boháčová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| Řádka 20: | Řádka 62: | ||
[[Kategorie:1826]] | [[Kategorie:1826]] | ||
| + | [[Kategorie:Vrbno]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 18. 3. 2021, 09:17
| Čeněk HAUSMANN | |
 | |
| Narození | 3.2.1826 |
|---|---|
| Místo narození | Vrbno (u Mělníka) |
| Úmrtí | 13.11.1896 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 1- Matematik 2- Fyzik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 315 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47003 |
HAUSSMANN, Čeněk (též HAUSMANN, Vinzenz), * 3. 2. 1826 Vrbno (u Mělníka), † 13. 11. 1896 Praha, mechanik, strojař, pedagog
Syn Jana H., sedláka a vrbenského rychtáře. V Praze absolvoval piaristickou kolej a stavovské reálné gymnázium, 1842–45 studoval fyziku na polytechnice. Nastoupil jako praktikant c. k. Zemského stavebního ředitelství, 1847–52 působil na pražské polytechnice jako adjunkt mechaniky a přednášel deskriptivní geometrii. 1850–51 pracoval v komisi (jmenoval ji ministr vyučování hrabě Lev Thun) pro sestavení českého vědeckého názvosloví. 1852 se stal provizorním a 1853 řádným profesorem nauky o strojích a deskriptivní geometrie na technické akademii ve Lvově. Technické vzdělání si doplňoval studijními cestami po významných průmyslových závodech v Anglii, Německu a Belgii, 1855 navštívil světovou výstavu v Paříži. 1857 byl jmenován profesorem mechaniky a stavby strojů na polytechnice v Budíně (přednášel německy, jako jediný z profesorů i po 1860, kdy byla v Uhrách zavedena jako vyučovací jazyk maďarština). 1863 odešel na polytechniku do Štýrského Hradce (tzv. Joanneum) jako řádný profesor mechaniky a strojnictví. 1864 byl povolán jako řádný profesor na polytechniku do Prahy, česky přednášel technickou mechaniku a teoretickou nauku o strojích, a to jak pro studenty strojnictví, tak stavebnictví. 1869 po rozdělení školy na českou a německou byl H., který se těšil velkému respektu jak u profesorského sboru, tak u studentů, zvolen prvním rektorem Českého polytechnického ústavu v Praze; 1880 se stal jeho rektorem podruhé (tehdy již přejmenovaného na Česká vysoká škola technická). V sedmdesátých letech byl třikrát přednostou strojního odboru, členem zkušební komise pro civilní inženýry a architekty a 1882–84 předsedou komise pro druhou státní zkoušku odboru strojního inženýrství.
Angažoval se také ve veřejném životě. 1867 byl za staročeskou stranu zvolen poslancem do českého zemského sněmu (za volební obvod Rychnov – Žamberk – Kostelec nad Orlicí – Dobruška), později také do říšské rady (za skupinu měst Táborska). 1868 patřil mezi signatáře státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla směřování monarchie k další centralizaci a hájila české státní právo. V době pasivní rezistence českých poslanců byl H. několikrát zbaven mandátu a znovu zvolen poslancem, a to až do 1876, kdy na mandát sám definitivně rezignoval. 1872–76 zasedal v pražském zastupitelstvu. Předsedal vodárenské komisi a byl členem komise pro výstavbu Palackého mostu.
1884 mu byl propůjčen titul vládního rady; téhož roku odešel kvůli zdravotním problémům na odpočinek. S manželkou Amálií měl tři děti, syna Jiřího (1868–1935) a dcery Amélii a Olgu.
L: F. Summerecker, Památník pražských techniků. Gedenkbuch der Prager Techniker 1847–1851, Wien 1892, s. 22–23; L. Böhm, Královské věnné město Mělník a okres Mělnický, 1892, s. 432; nekrolog, in: Technický obzor 4, 1896, č. 32, s. 269; OSN 10, s. 970; 28, s. 545; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 274, 340; 2, 1910, s. 10–12 (foto); ČVUT, rejstřík a zvl. 1/2, s. 150–151; BL 1, s. 559; http://web.math.muni.cz/biografie (stav k 9. 2. 2018).
P: SOA, Praha, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Vrbno 05, N 1784–1842, pag. 95; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 164, obr. 437; Archiv ČVUT, Praha, fond Polytechnický ústav v Praze, katalogy posluchačů 1842–1845; Studijní programy 1864–1884.
Eva Boháčová
