Biografický slovník
HAUSSMANN Jiří 11.6.1868-19.7.1935: Porovnání verzí
(HAUSSMANN_Jiří_11.6.1868-19.7.1935) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 19.7.1935 | | datum úmrtí = 19.7.1935 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />58- Teoretik nebo historik státu a práva<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br /> |
| − | 58- Teoretik nebo historik státu a práva | + | |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| − | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 315-316 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUSSMANN, Jiří''' ''(též HAUSMANN), * 11. 6. 1868 Praha, † 19. 7. 1935 Praha, soudce, politik'' | ||
| + | |||
| + | Syn profesora polytechniky Čeňka (Vinzenze) H. a Amálie, | ||
| + | roz. Hoffmannové; měl dvě sestry, malířku Amélii H. (* 1862 | ||
| + | Budín, nyní Budapešť /Maďarsko/, † 15. 5. 1920 Praha) a své | ||
| + | dvojče Olgu Theofilu, provd. Pikhartovou (* 11. 6. 1868 Praha, † 21. 2. 1934 Praha), výtvarnici a koncertní recitátorku. Její manžel Antonín Pikhart (1861–1909) byl soudcem a překladatelem z němčiny, katalánštiny a španělštiny (pořídil první | ||
| + | moderní překlad Cervantesova ''Dona Quijota''). | ||
| + | |||
| + | H. vystudoval práva na české i německé univerzitě v Praze | ||
| + | (JUDr. 1893). 1890 vstoupil do soudní služby, od 1891 pracoval jako auskultant, od 1897 soudní adjunkt, od 1902 soudní tajemník, od 1907 titulární a 1909 skutečný rada zemského | ||
| + | soudu, od 1913 rada vrchního zemského soudu. Působil většinou v Praze, s výjimkou konce 19. století, kdy byl přidělen | ||
| + | k okresním soudům v Kostelci nad Černými lesy a v Mariánských Lázních. 1911 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu | ||
| + | Františka Josefa I. Po vzniku republiky 1918 se stal radou Nejvyššího soudu v Brně. Podílel se na převzetí soudnictví na Slovensku a jeho reorganizaci pro nový československý stát. Od | ||
| + | 1921 opět působil v Praze jako prezident Vrchního zemského | ||
| + | soudu. 1926 vstoupil do politiky, stal se ministrem spravedlnosti a ministrem pro zásobování lidu v druhé úřednické vládě | ||
| + | Jana Černého; po sestavení nového kabinetu se vrátil do justice. Publikoval odborné články. Pohřben byl v rodinné hrobce | ||
| + | v Praze na Olšanských hřbitovech. | ||
| + | |||
| + | Oženil se 1897 s Františkou, roz. Brabcovou, manželé měli | ||
| + | syny Jiřího (1898–1923) a Ivana (1907–1944), právníka a výtvarníka karikaturistu, jenž za okupace kolaboroval s nacistickou mocí. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Album representantů, s. 364, 956; OSND 2/2, s. 1047; AČP, s. 125; Kolář | ||
| + | Elity, s. 81; BL 1, s. 539; M. Stupková – M. Klečacký, Slovník představitelů | ||
| + | soudní správy v Čechách v letech 1849–1918, 2015, s. 129–130. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, sbírka matrik, N řkt. f. ú. Nové Město – sv. Jindřich, sign. JCH N26 | ||
| + | (1866–1875), s. 81. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Aktuální verze z 18. 3. 2021, 09:25
| Jiří HAUSSMANN | |
 | |
| Narození | 11.6.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 19.7.1935 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 58- Teoretik nebo historik státu a práva 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 315-316 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47006 |
HAUSSMANN, Jiří (též HAUSMANN), * 11. 6. 1868 Praha, † 19. 7. 1935 Praha, soudce, politik
Syn profesora polytechniky Čeňka (Vinzenze) H. a Amálie, roz. Hoffmannové; měl dvě sestry, malířku Amélii H. (* 1862 Budín, nyní Budapešť /Maďarsko/, † 15. 5. 1920 Praha) a své dvojče Olgu Theofilu, provd. Pikhartovou (* 11. 6. 1868 Praha, † 21. 2. 1934 Praha), výtvarnici a koncertní recitátorku. Její manžel Antonín Pikhart (1861–1909) byl soudcem a překladatelem z němčiny, katalánštiny a španělštiny (pořídil první moderní překlad Cervantesova Dona Quijota).
H. vystudoval práva na české i německé univerzitě v Praze (JUDr. 1893). 1890 vstoupil do soudní služby, od 1891 pracoval jako auskultant, od 1897 soudní adjunkt, od 1902 soudní tajemník, od 1907 titulární a 1909 skutečný rada zemského soudu, od 1913 rada vrchního zemského soudu. Působil většinou v Praze, s výjimkou konce 19. století, kdy byl přidělen k okresním soudům v Kostelci nad Černými lesy a v Mariánských Lázních. 1911 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. Po vzniku republiky 1918 se stal radou Nejvyššího soudu v Brně. Podílel se na převzetí soudnictví na Slovensku a jeho reorganizaci pro nový československý stát. Od 1921 opět působil v Praze jako prezident Vrchního zemského soudu. 1926 vstoupil do politiky, stal se ministrem spravedlnosti a ministrem pro zásobování lidu v druhé úřednické vládě Jana Černého; po sestavení nového kabinetu se vrátil do justice. Publikoval odborné články. Pohřben byl v rodinné hrobce v Praze na Olšanských hřbitovech.
Oženil se 1897 s Františkou, roz. Brabcovou, manželé měli syny Jiřího (1898–1923) a Ivana (1907–1944), právníka a výtvarníka karikaturistu, jenž za okupace kolaboroval s nacistickou mocí.
L: Album representantů, s. 364, 956; OSND 2/2, s. 1047; AČP, s. 125; Kolář Elity, s. 81; BL 1, s. 539; M. Stupková – M. Klečacký, Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918, 2015, s. 129–130.
P: AHMP, sbírka matrik, N řkt. f. ú. Nové Město – sv. Jindřich, sign. JCH N26 (1866–1875), s. 81.
Jiří Martínek
