Biografický slovník
HAUSSMANN Jiří 30.10.1898-7.1.1923: Porovnání verzí
(HAUSSMANN_Jiří_30.10.1898-7.1.1923) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 316 |
| + | }} | ||
| + | '''HAUSSMANN, Jiří''' ''(též HAUSMANN), * 30. 10. 1898 Praha, † 7. 1. 1923 Praha, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Syn Jiřího H. (1868–1935) a Františky, roz. Brabcové. V mládí často pobýval v matčině rodišti Libochovicích. 1917 maturoval na malostranském gymnáziu, narukoval do armády, na | ||
| + | frontu se však nedostal. 1918 prodělal španělskou chřipku, | ||
| + | jejímiž následky poté trpěl. Absolvoval Právnickou fakultu na | ||
| + | UK (JUDr. 1922), během studií praktikoval u malostranského okresního soudu. Onemocněl tuberkulózou, neúspěšně | ||
| + | se léčil v sanatoriu Görbersdorf (nyní Sokołowsko, Polsko). | ||
| + | Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Pro podobný | ||
| + | osud bývá srovnáván s Jiřím Wolkrem. Krátké povídky a verše | ||
| + | uveřejňoval v novinách a časopisech, za života vyšly tragédie | ||
| + | s politickými motivy Sketa, soubor satir ''Zpěvy hanlivé'' (1919), | ||
| + | ''Divoké povídky'' (1922) a utopická povídka ''Velkovýrobna ctnosti'' | ||
| + | (1922), ovlivněná ''Továrnou na absolutno'' K. Čapka, ale i knihami Julese Verna. Většina H. prací byla vydána z pozůstalosti | ||
| + | s předmluvami O. Fischera (Básně, 1948) či R. Pytlíka. Psal též | ||
| + | pro kabaret Červená sedma; některé texty uveřejnil pod pseudonymy (Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites – podle | ||
| + | trilobita Dalmanites haussmanni). Dílo posmrtně ocenil i F. X. Šalda. H. se zařadil k českým satirikům, podobně jako | ||
| + | K. Havlíček Borovský či J. Hašek. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1047; MSN 3, s. 94; KSN 5, s. 52; J. Mašek, O J. H., | ||
| + | in: Rozpravy Aventina 4, 1929, č. 10, s. 98–99; LČL 2/1, s. 98–99 (s bibliografií a literaturou); ČBS, s. 195; B. Svozil, Swiftovský satirik, in: Lidové | ||
| + | noviny 29. 12. 1992; I. Adamovič – O. Neff, Slovník české literární fantastiky | ||
| + | a science fiction, 1995, s. 82; P. Pešta, Satirik převratu J. H., 1999; Tomeš 1, | ||
| + | s. 425. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/a99b6705-a72b-49eb-84b1-37734321a657 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Aktuální verze z 18. 3. 2021, 09:29
| Jiří HAUSSMANN | |
 | |
| Narození | 30.10.1898 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 7.1.1923 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 316 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47007 |
HAUSSMANN, Jiří (též HAUSMANN), * 30. 10. 1898 Praha, † 7. 1. 1923 Praha, spisovatel
Syn Jiřího H. (1868–1935) a Františky, roz. Brabcové. V mládí často pobýval v matčině rodišti Libochovicích. 1917 maturoval na malostranském gymnáziu, narukoval do armády, na frontu se však nedostal. 1918 prodělal španělskou chřipku, jejímiž následky poté trpěl. Absolvoval Právnickou fakultu na UK (JUDr. 1922), během studií praktikoval u malostranského okresního soudu. Onemocněl tuberkulózou, neúspěšně se léčil v sanatoriu Görbersdorf (nyní Sokołowsko, Polsko). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Pro podobný osud bývá srovnáván s Jiřím Wolkrem. Krátké povídky a verše uveřejňoval v novinách a časopisech, za života vyšly tragédie s politickými motivy Sketa, soubor satir Zpěvy hanlivé (1919), Divoké povídky (1922) a utopická povídka Velkovýrobna ctnosti (1922), ovlivněná Továrnou na absolutno K. Čapka, ale i knihami Julese Verna. Většina H. prací byla vydána z pozůstalosti s předmluvami O. Fischera (Básně, 1948) či R. Pytlíka. Psal též pro kabaret Červená sedma; některé texty uveřejnil pod pseudonymy (Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites – podle trilobita Dalmanites haussmanni). Dílo posmrtně ocenil i F. X. Šalda. H. se zařadil k českým satirikům, podobně jako K. Havlíček Borovský či J. Hašek.
L: OSND 2/2, s. 1047; MSN 3, s. 94; KSN 5, s. 52; J. Mašek, O J. H., in: Rozpravy Aventina 4, 1929, č. 10, s. 98–99; LČL 2/1, s. 98–99 (s bibliografií a literaturou); ČBS, s. 195; B. Svozil, Swiftovský satirik, in: Lidové noviny 29. 12. 1992; I. Adamovič – O. Neff, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 82; P. Pešta, Satirik převratu J. H., 1999; Tomeš 1, s. 425.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
