Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HAVELKA Jiří 25.7.1892-5.6.1964

{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří HAVELKA
| obrázek = Havelka Jiri portret.png
| datum narození = 25.7.1892
| místo narození = Orel (Rusko)
| datum úmrtí = 5.6.1964
| místo úmrtí = Hostomice (pod Brdy)
| povolání = 44- Právník<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />61- Pedagog
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 330-331
}}
'''HAVELKA, Jiří''', ''* 25. 7. 1892 Orel (Rusko), † 5. 6. 1964 Hostomice (pod Brdy), právník, politik''

Syn středoškolského profesora, klasického filologa Jana H. 
(1844–1926), působícího 1871–1902 v  Rusku – nejprve v  Moskvě, posléze jako ředitel gymnázia v  Orlu. Dětství 
prožil z větší části v Rusku, po otcově penzionování 1902 se 
s rodiči a dvěma staršími sourozenci vrátil do Prahy. 1911 maturoval na vinohradském klasickém gymnáziu a  1912–19 
vystudoval práva na české univerzitě v Praze – s přerušením 
za první světové války, kdy sloužil jako dragounský důstojník 
v rakousko-uherské armádě.

Po krátkém působení notářského koncipienta nastoupil 1921 
do služeb ministerstva železnic, kde 1925–32 pracoval jako 
tajemník postupně čtyř ministrů a  1928–32 byl zástupcem 
prezidiálního šéfa. Osvědčil se jako úředník s právnickým fundamentem a formulační akribií v češtině i ve většině světových 
jazyků (ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu a ruštinu). 
Věnoval se vědecké práci v  oblasti železničního a  správního 
práva; publikoval články v právnických časopisech a několik 
knižních monografií (např. ''Československé železniční právo'', 
1922). V roce 1922 založil a poté řídil ''Časopis pro železniční právo a politiku'' a od 1927 byl tajemníkem ''Slovníku veřejného práva československého''. 1931 se habilitoval na Právnické fakultě UK pro obor správní vědy. 1933–38 působil na Nejvyšším 
správním soudu: 1933–36 senátní rada, 1936–38 přednosta 
prezidia tohoto soudu; 1938 byl jmenován členem Správního 
soudu při Společnosti národů v Ženevě. Pravidelně publikoval 
v časopisech ''Právník'', ''Veřejná správa'', ''Moderní stát'' a ve ''Sborníku věd právních a státních'' a vydal spisy ''Veřejnoprávní otázky'' 
''u Nejvyššího soudu'' (1933) a ''Dôsledky zrušovacích nálezov Najvyššieho správneho súdu'' (1936). Řadil se k  nejbližším spolupracovníkům a důvěrníkům prezidenta Nejvyššího správního soudu Emila Háchy, s  nímž se v  létě 1938 podílel na práci 
expertní komise, zřízené vládou za účelem podání právního 
posudku o požadavcích sudetských Němců.

V  listopadu 1938 podpořil Háchovu prezidentskou kandidaturu a  po jeho zvolení byl v  prosinci jmenován přednostou Kanceláře prezidenta republiky a  ministrem bez portefeuille v  nové vládě Rudolfa Berana. Obě funkce si podržel 
po vzniku Protektorátu Čechy a  Morava (16. 3. 1939). Ve 
druhé protektorátní vládě, v  čele s  generálem Aloisem Eliášem, zastával 27. 4. 1939 – 25. 4. 1941 úřad ministra dopravy a současně 27. 4. 1939 – 3. 2. 1940 funkci náměstka předsedy vlády. Do 25. 4. 1941 zůstal též přednostou Kanceláře 
státního prezidenta. Jako nejbližší spolupracovník a poradce 
prezidenta Háchy, inspirující, usměrňující a prosazující jeho 
základní politickou linii i jeho konkrétní kroky a rozhodnutí, sehrál významnou roli v  zákulisí vrcholné české politiky 
v době druhé republiky a v počátečním období protektorátu. 
Stál v pozadí Háchova rozhodnutí urychleně rozpustit parlament a  vytvořit Národní souručenství jako masovou legální 
platformu odporu proti okupantům, o niž by se mohla opřít 
politika protektorátní vlády, bránící české národní zájmy. Od 
konce dubna 1939 se v protektorátní vládě stal oporou jejího 
předsedy generála Eliáše a jeho retardační politiky, hájící autonomní postavení protektorátu a čelící německým germanizačním tlakům i perzekuci českého obyvatelstva. Společně s Eliášem udržoval též kontakty s domácím i zahraničním odbojem 
a  přes Zdeňka Bořka-Dohalského prostředkoval Háchovo 
spojení s Edvardem Benešem. Dokonalé znalosti němčiny využíval k  formulaci řady prezidentových a  vládních protestů, 
adresovaných říšskému protektorovi a jeho úřadu, i intervencí 
za perzekvované účastníky odboje a další osoby, postižené nacistickými represemi. 

H. národně obranná politika a jeho vliv na prezidenta Háchu 
vyvolávaly odpor německé okupační reprezentace v protektorátu, zvláště K. H. Franka, a snahy o H. odstranění. V dubnu 
1941 využil Frank H. odmítnutí poskytnout interview českému aktivistickému novináři k útoku proti němu a vynutil si 
jeho odvolání jak z vedení prezidentské kanceláře, tak z protektorátní vlády. Vážně tím byla oslabena Háchova pozice, 
o pět měsíců později byl zatčen též generál Eliáš.

Od května do září 1941 H. pracoval opět v Nejvyšším správním 
soudu, ale již 27. 9. – v den Heydrichova příchodu do Prahy – 
byl stejně jako generál Eliáš zatčen gestapem a v následujících 
týdnech podroben sérii výslechů, směřujících k jeho usvědčení 
z velezrádné činnosti proti Německé říši. Hájil se velmi obratně, využíval nedostatku důkazů německé strany a dokazoval, 
že vždy jednal v rámci protektorátní legality. V okamžiku, kdy 
měl být předán stannému soudu a jeho život byl bezprostředně ohrožen, intervenoval prezident Hácha, za H. se osobně 
zaručil a dosáhl toho, že H. nebyl postaven před stanný soud, 
ale do konce války byl internován (stále jako vězeň gestapa) 
v domácím vězení ve svém pražském bytě v Chodské ulici na 
Vinohradech pod ostrahou protektorátní policie. V této konfinaci, v protektorátních poměrech zcela ojedinělé, se zpočátku 
mohl stýkat jen se členy rodiny, postupem času se mu podařilo 
navázat styky s některými přáteli i s účastníky odboje, včetně 
komunistického.

Po osvobození v květnu 1945 byl H. zatčen československými 
bezpečnostními orgány a  obviněn z  kolaborace s  německými 
okupanty, jež měla spočívat v  téže činnosti, kterou gestapo 
hodnotilo jako nepřátelskou Německé říši. Po téměř dvouletém věznění ve vyšetřovací vazbě byl postaven před Národní soud v procesu s Beranovou vládou –, a rozsudkem z 21. 4. 1947 
zproštěn všech obvinění s uznáním národní spolehlivosti i odbojových zásluh.

H. snahy o návrat k Nejvyššímu správnímu soudu či jiné adekvátní uplatnění v  právnickém oboru zhatil únorový převrat 
1948. Musel odejít do předčasného důchodu, který mu byl 
v následujících letech jako údajnému prominentovi první republiky opakovaně krácen; k nízkému důchodu si přivydělával 
překlady a soukromou výukou cizích jazyků. Na podzim 1952 
byl s  rodinou vystěhován z  pražského bytu do zchátralého 
domku v Hostomicích pod Brdy, přiléhajícího k zahradě jeho 
letní vily, mezitím zabrané pro zdravotní středisko. Tam napsal 
větší část svých pamětí, jedinečné svědectví o činnosti protektorátní vlády a státního prezidenta v prvním období německé 
okupace (vydány 2015 pod názvem Dvojí život. Vzpomínky 
protektorátního ministra). Urna s  jeho popelem byla uložena 
v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově v Praze.

H. byl dvakrát ženatý: 1922–33 s Elou Šubrtovou (1894–1933), 
s níž měl syny Miroslava (1921–1991) a Jiřího (1924–1995), 
podruhé od 1938 se Sylvou Dobrou (1903–1982), s níž měl 
syna Jana (* 1943). Jiří emigroval v dubnu 1948 do USA; Miroslav byl 1951 odsouzen ve vykonstruovaném procesu s americkým novinářem Williamem Oatisem k dvacetiletému žaláři, 1960 amnestován, na jaře 1968 se angažoval v organizaci bývalých politických vězňů K-231 a  v  prosinci 1968 emigroval 
do USA.

'''D:''' Nástin zásad správního řízení, 1927; Organizační statut pro státní správu 
železniční podle platného právního stavu, 1931; Veřejnoprávní otázky u Nejvyššího soudu, 1933; Dôsledky zrušovacích nálezov Najvyššieho správneho 
súdu, 1936.

'''L:''' OSND 2/2, s. 1049; ČsB 1, nestr.; MČE 2, s. 730; Tomeš 1, s. 429–430; 
J.  Tomeš, Protagonista nevděčné role. Příběh J. H., in: J. H., Dvojí život, 
2015, s. 261–275.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/1f40a561-2983-48ad-a35a-9536c04dd663 Bibliografie dějin Českých zemí]

Josef Tomeš

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Orel]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:Hostomice pod Brdy]]

<gallery>
Havelka Jiri zasedani.png|První zasedání protektorátní vlády 27. dubna 1939, v čele sedí předseda vlády Alois Eliáš, Jiří Havelka je první zprava
</gallery>