Biografický slovník
HAVELKOVÁ Miloslava 25.2.1847-28.3.1878: Porovnání verzí
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Miloslava HAVELKOVÁ | | jméno = Miloslava HAVELKOVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 25.2.1847 |
| místo narození = Nymburk | | místo narození = Nymburk | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 28.3.1878 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 335-336 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVELKOVÁ, Miloslava''' ''(provd. Pippichová), * 25. 2. 1847 Nymburk, † 28. 3. 1878 Praha, zpěvačka, herečka'' | ||
| + | |||
| + | Dcera rady krajského soudu Matěje Pěvoslava Havelky | ||
| + | (1809–1892) a jeho ženy Rozalie. Hudbymilovná rodina | ||
| + | dbala na hudební i všeobecné vzdělání svých dvou dcer. Sestra Zdeňka (1843–1902), pianistka a zpěvačka, se provdala za | ||
| + | Josefa Hlávku. Během pobytu rodiny v Písku (1855–63) byl | ||
| + | H. učitelem hudby regenschori František Gregora. H. studovala také jazyky, z nichž italštinu mohla později využít ve | ||
| + | své krátce trvající umělecké činnosti. Po příchodu rodiny | ||
| + | do Prahy (1863) H. soukromě studovala herectví u Otýlie Sklenářové-Malé a zpěv v Pivodově škole. Tam zvládla běžný | ||
| + | operní repertoár, technicky zdokonalila svůj soprán s mezzosopránovým zabarvením a s velkým objemem, schopný | ||
| + | zvládat koloraturní party. Byla pozvána k hostování do Prozatímního divadla (poprvé 6. 2. 1867 Leonora, G. Verdi: ''Troubadour''). Během šesti měsíců následovalo čtrnáct dalších vystoupení převážně v rolích italského repertoáru (Gilda, G. Verdi: | ||
| + | ''Rigoletto''; Matylda, G. Rossini: ''Vilém Tell''; Elvíra, D. Auber: | ||
| + | ''Němá z Portici''; Ludmila, J. N. Škroup: ''Švédové v Praze'' ad.). | ||
| + | Kapelník Prozatímního divadla Bedřich Smetana ji angažoval pro dramatický obor, ale zpěvačka se svou slabou konstitucí nezvládla napětí divadelního provozu a divadelní dráhu opustila. Vystupovala koncertně, především jako interpretka písní, a zapojila se do pražského společenského života. | ||
| + | 6. 6. 1869, patrně jako první žena, dirigovala vystoupení padesátičlenného ženského sboru k odhalení pomníku B. Němcové v pražském Americkém klubu dam v domě U Halánků. | ||
| + | Zde se také věnovala charitativní a vzdělávací činnosti. | ||
| + | 1872 odmítla nabízená pěvecká angažmá v pražském německém divadle a v divadle v Mannheimu. V prosinci 1874 se | ||
| + | provdala za advokáta a spisovatele Karla Pippicha a odjela | ||
| + | s ním do Chrudimi, kde několikrát vystoupila koncertně. | ||
| + | 1877 se u ní projevila závažná choroba, kterou chtěla léčit v zahraničí, na cestě však zemřela. Ve své době H. patřila | ||
| + | k typu vzdělaných dam, které kultivovaly české společenské | ||
| + | prostředí. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog, in: Světozor 19. 7. 1878, s. 366 (s. 361 obr.); Bartoš: PD opera, s. 137 (obr.), 138, 142, 177, 221; HS 2, s. 309 (se soupisem literatury); | ||
| + | V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, sv. 2, 2006, s. 76 | ||
| + | (Hosté); D. R. Beveridge, Zdenka a Josef Hlávkovi – Anna a Antonín Dvořákovi. Přátelství dvou manželských párů a jeho plody v českém a světovém | ||
| + | umění, 2012, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
Verze z 20. 2. 2022, 18:56
| Miloslava HAVELKOVÁ | |
 | |
| Narození | 25.2.1847 |
|---|---|
| Místo narození | Nymburk |
| Úmrtí | 28.3.1878 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 335-336 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47034 |
HAVELKOVÁ, Miloslava (provd. Pippichová), * 25. 2. 1847 Nymburk, † 28. 3. 1878 Praha, zpěvačka, herečka
Dcera rady krajského soudu Matěje Pěvoslava Havelky (1809–1892) a jeho ženy Rozalie. Hudbymilovná rodina dbala na hudební i všeobecné vzdělání svých dvou dcer. Sestra Zdeňka (1843–1902), pianistka a zpěvačka, se provdala za Josefa Hlávku. Během pobytu rodiny v Písku (1855–63) byl H. učitelem hudby regenschori František Gregora. H. studovala také jazyky, z nichž italštinu mohla později využít ve své krátce trvající umělecké činnosti. Po příchodu rodiny do Prahy (1863) H. soukromě studovala herectví u Otýlie Sklenářové-Malé a zpěv v Pivodově škole. Tam zvládla běžný operní repertoár, technicky zdokonalila svůj soprán s mezzosopránovým zabarvením a s velkým objemem, schopný zvládat koloraturní party. Byla pozvána k hostování do Prozatímního divadla (poprvé 6. 2. 1867 Leonora, G. Verdi: Troubadour). Během šesti měsíců následovalo čtrnáct dalších vystoupení převážně v rolích italského repertoáru (Gilda, G. Verdi: Rigoletto; Matylda, G. Rossini: Vilém Tell; Elvíra, D. Auber: Němá z Portici; Ludmila, J. N. Škroup: Švédové v Praze ad.). Kapelník Prozatímního divadla Bedřich Smetana ji angažoval pro dramatický obor, ale zpěvačka se svou slabou konstitucí nezvládla napětí divadelního provozu a divadelní dráhu opustila. Vystupovala koncertně, především jako interpretka písní, a zapojila se do pražského společenského života. 6. 6. 1869, patrně jako první žena, dirigovala vystoupení padesátičlenného ženského sboru k odhalení pomníku B. Němcové v pražském Americkém klubu dam v domě U Halánků. Zde se také věnovala charitativní a vzdělávací činnosti. 1872 odmítla nabízená pěvecká angažmá v pražském německém divadle a v divadle v Mannheimu. V prosinci 1874 se provdala za advokáta a spisovatele Karla Pippicha a odjela s ním do Chrudimi, kde několikrát vystoupila koncertně. 1877 se u ní projevila závažná choroba, kterou chtěla léčit v zahraničí, na cestě však zemřela. Ve své době H. patřila k typu vzdělaných dam, které kultivovaly české společenské prostředí.
L: nekrolog, in: Světozor 19. 7. 1878, s. 366 (s. 361 obr.); Bartoš: PD opera, s. 137 (obr.), 138, 142, 177, 221; HS 2, s. 309 (se soupisem literatury); V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, sv. 2, 2006, s. 76 (Hosté); D. R. Beveridge, Zdenka a Josef Hlávkovi – Anna a Antonín Dvořákovi. Přátelství dvou manželských párů a jeho plody v českém a světovém umění, 2012, rejstřík.
Jitka Ludvová
