Biografický slovník
HAVEL František 3.9.1877-27.12.1964: Porovnání verzí
(HAVEL_František_3.9.1877-27.12.1964) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František HAVEL | | jméno = František HAVEL | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Havel_Frantisek_portret.jpg |
| datum narození = 3.9.1877 | | datum narození = 3.9.1877 | ||
| − | | místo narození = Praha | + | | místo narození = Michle (Praha) |
| datum úmrtí = 27.12.1964 | | datum úmrtí = 27.12.1964 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 84- Mecenáš div. umění | | povolání = 84- Mecenáš div. umění | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVEL, František''' ''(vl. jm. Hadraba), * 3. 9. 1877 Michle (Praha), † 27. 12. 1964 Praha, herec, rozhlasový hlasatel a reportér'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rolnické rodině Františka Hadraby a Marie, roz. | ||
| + | Pavelkové. Po vyučení knihkupcem se rozhodl pro hereckou | ||
| + | dráhu, v níž uplatnil svůj atraktivní zevnějšek. Jako činoherní a operetní komik začínal 1902–04 u kočovných divadelních společností (např. Umělecká družina Josefa Viléma | ||
| + | Suka), 1904–06 hrál v Národním divadle v Brně, 1907–19 | ||
| + | byl členem Městského divadla Královských Vinohrad, | ||
| + | 1919–25 se věnoval práci pro film a v divadle vystupoval jen | ||
| + | pohostinsky. Na doporučení rozhlasového hlasatele Adolfa Dobrovolného byl H. 1926 přijat jako druhý hlasatel do | ||
| + | pražského Radiojournalu, kde do 1941 působil jako reportér, | ||
| + | herec a v posledních dvou letech jako programový inspektor. | ||
| + | Zaujal kultivovaným, spíše komorním projevem s precizní dikcí, bohatou slovní zásobou a širokým uměleckým rozhledem. | ||
| + | Patřil k průkopníkům rozhlasové reportáže. 1926 zaujal zpravodajstvím z VIII. všesokolského sletu v Praze, v němž popsal | ||
| + | průběh slavnostního průvodu i jednotlivá cvičení. V následujících letech komentoval legionářské slavnosti v Praze (1928), | ||
| + | sokolské slavnosti v Bělehradě (1930), automobilové závody | ||
| + | Zbraslav–Jíloviště (1930), všesokolské slety a sportovní soutěže. V září 1937 byl jedním z reportérů na pohřbu prezidenta | ||
| + | T. G. Masaryka, 15. března 1939 oznamoval okupaci českých | ||
| + | zemí německou armádou. Věnoval se též recitaci a umělecké | ||
| + | četbě. Patřil k propagátorům moderního výtvarného umění, | ||
| + | před první světovou válkou zorganizoval v Praze výstavu italských futuristů. | ||
| + | |||
| + | Zařadil se do průkopnické generace českých filmových herců. | ||
| + | V němé kinematografii debutoval 1914 rolí policejního komisaře v komedii Jana A. Palouše ''Noční děs''. Po vzniku republiky | ||
| + | zpodobnil básníka Svatopluka Čecha v krátkém snímku téhož | ||
| + | režiséra ''České nebe''. Do poloviny dvacátých let vytvořil vedlejší | ||
| + | i hlavní postavy převážně autoritativních a zámožných mužů | ||
| + | ve snímcích různých žánrů. Hrál statkáře (''Čarovné oči'', 1923; | ||
| + | ''Nemodlenec'', 1924; ''Řina'', 1926), továrníky (''Jindra, hraběnka Ostrovínová'', 1924), úředníky (''Dvojí život'', 1924; ''Josef Kajetán Tyl'', 1925; ''Velbloud uchem jehly'', 1926), opata (''Mnichovo srdce'', 1921), důstojníka ve výslužbě (''Jedenácté přikázání'', 1925). | ||
| + | Spolupracoval s režiséry Václavem Kubáskem, Svatoplukem Innemannem, Janem Stanislavem Kolárem, Karlem Lamačem aj. Ve zvukovém filmu se objevoval už jen sporadicky (''Poslední bohém'', 1931; ''Naši furianti'', 1937; ''To byl český muzikant'', | ||
| + | 1940). Na sklonku života mu režisér Jan Němec nabídl postavu nemocničního pacienta v povídce ''Podvodníci'', která byla | ||
| + | součástí filmu ''Perličky na dně'' (1965) na motivy děl Bohumila Hrabala. Premiéry snímku se H. již nedožil. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/2, s. 1049; MČE 2, s. 729; ČBS, s. 195; Tomeš 1, s. 425; Fikejz 1, | ||
| + | s. 370; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); | ||
| + | http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); Český | ||
| + | hraný film I, 1995; II, 1998; IV, 2004, rejstřík; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2003, rejstřík; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – | ||
| + | V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, | ||
| + | 2007, rejstřík; F. H., in: https://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/frantisek-havel--789684 (stav k 22. 1. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' AHMP, fond Sbírka matrik, řkt. f. ú. Michle, matrika nar., inv. č. 43 | ||
| + | (1876–1880), fol. 75; Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/76d2510f-f50a-48a1-9941-383ace78f3b6 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Doskočil | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:84- Mecenáš div. umění]] | [[Kategorie:84- Mecenáš div. umění]] | ||
Aktuální verze z 16. 5. 2022, 20:23
| František HAVEL | |
 | |
| Narození | 3.9.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Michle (Praha) |
| Úmrtí | 27.12.1964 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 84- Mecenáš div. umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47014 |
HAVEL, František (vl. jm. Hadraba), * 3. 9. 1877 Michle (Praha), † 27. 12. 1964 Praha, herec, rozhlasový hlasatel a reportér
Narodil se v rolnické rodině Františka Hadraby a Marie, roz. Pavelkové. Po vyučení knihkupcem se rozhodl pro hereckou dráhu, v níž uplatnil svůj atraktivní zevnějšek. Jako činoherní a operetní komik začínal 1902–04 u kočovných divadelních společností (např. Umělecká družina Josefa Viléma Suka), 1904–06 hrál v Národním divadle v Brně, 1907–19 byl členem Městského divadla Královských Vinohrad, 1919–25 se věnoval práci pro film a v divadle vystupoval jen pohostinsky. Na doporučení rozhlasového hlasatele Adolfa Dobrovolného byl H. 1926 přijat jako druhý hlasatel do pražského Radiojournalu, kde do 1941 působil jako reportér, herec a v posledních dvou letech jako programový inspektor. Zaujal kultivovaným, spíše komorním projevem s precizní dikcí, bohatou slovní zásobou a širokým uměleckým rozhledem. Patřil k průkopníkům rozhlasové reportáže. 1926 zaujal zpravodajstvím z VIII. všesokolského sletu v Praze, v němž popsal průběh slavnostního průvodu i jednotlivá cvičení. V následujících letech komentoval legionářské slavnosti v Praze (1928), sokolské slavnosti v Bělehradě (1930), automobilové závody Zbraslav–Jíloviště (1930), všesokolské slety a sportovní soutěže. V září 1937 byl jedním z reportérů na pohřbu prezidenta T. G. Masaryka, 15. března 1939 oznamoval okupaci českých zemí německou armádou. Věnoval se též recitaci a umělecké četbě. Patřil k propagátorům moderního výtvarného umění, před první světovou válkou zorganizoval v Praze výstavu italských futuristů.
Zařadil se do průkopnické generace českých filmových herců. V němé kinematografii debutoval 1914 rolí policejního komisaře v komedii Jana A. Palouše Noční děs. Po vzniku republiky zpodobnil básníka Svatopluka Čecha v krátkém snímku téhož režiséra České nebe. Do poloviny dvacátých let vytvořil vedlejší i hlavní postavy převážně autoritativních a zámožných mužů ve snímcích různých žánrů. Hrál statkáře (Čarovné oči, 1923; Nemodlenec, 1924; Řina, 1926), továrníky (Jindra, hraběnka Ostrovínová, 1924), úředníky (Dvojí život, 1924; Josef Kajetán Tyl, 1925; Velbloud uchem jehly, 1926), opata (Mnichovo srdce, 1921), důstojníka ve výslužbě (Jedenácté přikázání, 1925). Spolupracoval s režiséry Václavem Kubáskem, Svatoplukem Innemannem, Janem Stanislavem Kolárem, Karlem Lamačem aj. Ve zvukovém filmu se objevoval už jen sporadicky (Poslední bohém, 1931; Naši furianti, 1937; To byl český muzikant, 1940). Na sklonku života mu režisér Jan Němec nabídl postavu nemocničního pacienta v povídce Podvodníci, která byla součástí filmu Perličky na dně (1965) na motivy děl Bohumila Hrabala. Premiéry snímku se H. již nedožil.
L: OSND 2/2, s. 1049; MČE 2, s. 729; ČBS, s. 195; Tomeš 1, s. 425; Fikejz 1, s. 370; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); Český hraný film I, 1995; II, 1998; IV, 2004, rejstřík; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2003, rejstřík; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, rejstřík; F. H., in: https://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/frantisek-havel--789684 (stav k 22. 1. 2019).
P: AHMP, fond Sbírka matrik, řkt. f. ú. Michle, matrika nar., inv. č. 43 (1876–1880), fol. 75; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Zdeněk Doskočil
