HAVEL Václav 25.3.1861-6.9.1921: Porovnání verzí
(HAVEL_Václav_25.3.1861-6.9.1921) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 322 |
+ | }} | ||
+ | '''HAVEL, Václav''' ''(též Vácslav), * 25. 3. 1861 Praha, † 6. 9. 1921 Praha, stavební podnikatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze staré smíchovské, původně mlynářské rodiny. | ||
+ | Otec Vácslav Julius H. (* 12. 4. 1821, † 18. 7. 1884) však | ||
+ | již byl zaměstnancem státních drah, matka Terezie, roz. Baumová (* 24. 11. 1816, † 11. 8. 1883), byla dcerou rolníka | ||
+ | z Plaňan (u Kolína). H. se 1891 v Tišnově oženil s Emilií | ||
+ | Pavelkovou (* 3. 4. 1869, † 7. 10. 1926), dcerou obchodníka a hostinského z Bystřice nad Pernštejnem, s nímž měl | ||
+ | syny Václava Mariu H. (1897–1979), stavebního podnikatele, a Miloše H. (1899–1968), filmového podnikatele. Jeho | ||
+ | vnuky byli Václav H. (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 | ||
+ | Hrádeček /u Trutnova/), dramatik, disident a prezident Československa a ČR, a Ivan Miloš H. (* 11. 10. 1938 Praha), | ||
+ | kybernetik a filozof. | ||
+ | |||
+ | Po maturitě na reálce v Ječné ulici H. 1880–84 studoval pozemní stavitelství na české technice, školu z existenčních důvodů nedokončil. 1885–87 pracoval jako technický úředník | ||
+ | na městském hospodářském úřadě v Praze. 1887 byl přijat za | ||
+ | člena SIA a založil stavební firmu, podnikající v oblasti pozemních staveb. 1888 realizoval kanalizaci a dlažbu v Lomnici | ||
+ | nad Popelkou. Výstavbou nájemních domů v asanované části | ||
+ | Starého Města a Josefova a na Novém Městě ovlivnil moderní podobu Prahy. Zvláště objekty, které jeho firma prováděla | ||
+ | 1904–05 na Vyšehradském (Rašínově) nábřeží, měly, podle | ||
+ | Jana E. Kouly, „vliv na zvýšení komfortu bydlení v pražských | ||
+ | nájemných domech“ a jejich průčelí bylo také poprvé komponováno ve smyslu funkčním. Jako stavební podnikatel | ||
+ | se H. proslavil zejména zbudováním polyfunkčního pražského | ||
+ | pozdně secesního paláce Lucerna čp. 704/II, procházejícího | ||
+ | blokem vymezeným Vodičkovou a Štěpánskou ulicí na Novém Městě pražském. Budova do Vodičkovy ulice byla stavěna | ||
+ | 1907–10, část do Štěpánské 1913–21. H. určil celkovou koncepci a ovlivnil i pokrokové technické řešení, jež navrhl Stanislav Bechyně. Na přelomu století H. krátce vlastnil velkostatek v obci Zběšičky (u Milevska). 1908 vystavěl na Tišnovsku | ||
+ | letní rodinné sídlo Havlov, které se nacházelo na ostrohu nad | ||
+ | říčkou Bobrůvkou v katastru obce Žďárec. 1912 založil filmovou společnost Lucernafilm. Politicky inklinoval k mladočeské straně, přátelil se s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem. | ||
+ | Byl členem výboru Družstva Národního divadla v Praze, ve | ||
+ | kterém v devadesátých letech 19. století vykonával funkci | ||
+ | hospodáře. H. byl pochován v rodinné hrobce na pražském | ||
+ | Vinohradském hřbitově. Jeho busta od sochaře Jana Štursy se | ||
+ | nachází nad schodištěm do Velkého sálu Lucerny. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Novorenesanční nájemní dům čp. 1947/II v ul. Na Zderaze (s V. V. Chytrým), 1897; nájemní dům čp. 1969/II, 1902 (patrně podle projektu G. Papeže; poškozen anglo-americkým bombardováním 1945 a zbořen); secesní | ||
+ | nájemní dům čp. 2000/II na dnešním Rašínově nábřeží, 1904–1905 (téměř identický dům čp. 1980/II postavila firma J. Čámského 1905); secesní | ||
+ | nájemní dům čp. 2020/II v nároží Myslíkovy a Náplavní ul., 1906 (stavěl | ||
+ | J. Čámský). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/2, s. 1049; Zprávy Spolku architektů a inženýrů 22, 1887–88, | ||
+ | s. 2/31; 29, 1895, s. 160; Český svět 18, 1921–22, č. 1; Stavitel III, | ||
+ | 1921–22, s. 16; Album representantů, s. 760 a 956; J. E. Koula, Nová česká | ||
+ | architektura a její vývoj ve XX. století, 1940, s. 29, 229 a obr. 29; Václav Maria H., Mé vzpomínky, 1993, 2018 (2., doplněné vyd.); R. Švácha, | ||
+ | Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 508, 542, 549; Praha 1891–1914, | ||
+ | E. Havlová – Z. Lukeš – J. E. Svoboda (eds.), 1997, s. 33, 65, 66, 67, 91, | ||
+ | 92, 94, 95; Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, | ||
+ | R. Baťková (ed.), 1998, s. 689, 692, 699, 701; J. Hilmera, Stavební historie | ||
+ | pražských kinosálů, in: Iluminace 10, 1998, č. 1, s. 142; č. 2, s. 93–96; | ||
+ | Myška 2, s. 127; úmrtní oznámení: Národní listy 8. 9. 1921, s. 7. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' AHMP, Sbírka matrik, řkt. f. ú. sv. Tomáš, Praha – Malá Strana, matrika | ||
+ | nar. 1854–1863, sign. TO N12, fol. 363; tamtéž, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), krabice 84, poř. č. 275; MZA, Brno, Sbírka matrik, | ||
+ | řkt. f. ú. Tišnov, matrika odd. 1843–1900, sign. 1934, fol. 280. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček, Zdeněk Doskočil | ||
+ | |||
+ | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] |
Verze z 17. 2. 2022, 16:21
Václav HAVEL | |
Narození | 25.3.1861 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 6.9.1921 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 29- Stavař |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 322 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47018 |
HAVEL, Václav (též Vácslav), * 25. 3. 1861 Praha, † 6. 9. 1921 Praha, stavební podnikatel
Pocházel ze staré smíchovské, původně mlynářské rodiny. Otec Vácslav Julius H. (* 12. 4. 1821, † 18. 7. 1884) však již byl zaměstnancem státních drah, matka Terezie, roz. Baumová (* 24. 11. 1816, † 11. 8. 1883), byla dcerou rolníka z Plaňan (u Kolína). H. se 1891 v Tišnově oženil s Emilií Pavelkovou (* 3. 4. 1869, † 7. 10. 1926), dcerou obchodníka a hostinského z Bystřice nad Pernštejnem, s nímž měl syny Václava Mariu H. (1897–1979), stavebního podnikatele, a Miloše H. (1899–1968), filmového podnikatele. Jeho vnuky byli Václav H. (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), dramatik, disident a prezident Československa a ČR, a Ivan Miloš H. (* 11. 10. 1938 Praha), kybernetik a filozof.
Po maturitě na reálce v Ječné ulici H. 1880–84 studoval pozemní stavitelství na české technice, školu z existenčních důvodů nedokončil. 1885–87 pracoval jako technický úředník na městském hospodářském úřadě v Praze. 1887 byl přijat za člena SIA a založil stavební firmu, podnikající v oblasti pozemních staveb. 1888 realizoval kanalizaci a dlažbu v Lomnici nad Popelkou. Výstavbou nájemních domů v asanované části Starého Města a Josefova a na Novém Městě ovlivnil moderní podobu Prahy. Zvláště objekty, které jeho firma prováděla 1904–05 na Vyšehradském (Rašínově) nábřeží, měly, podle Jana E. Kouly, „vliv na zvýšení komfortu bydlení v pražských nájemných domech“ a jejich průčelí bylo také poprvé komponováno ve smyslu funkčním. Jako stavební podnikatel se H. proslavil zejména zbudováním polyfunkčního pražského pozdně secesního paláce Lucerna čp. 704/II, procházejícího blokem vymezeným Vodičkovou a Štěpánskou ulicí na Novém Městě pražském. Budova do Vodičkovy ulice byla stavěna 1907–10, část do Štěpánské 1913–21. H. určil celkovou koncepci a ovlivnil i pokrokové technické řešení, jež navrhl Stanislav Bechyně. Na přelomu století H. krátce vlastnil velkostatek v obci Zběšičky (u Milevska). 1908 vystavěl na Tišnovsku letní rodinné sídlo Havlov, které se nacházelo na ostrohu nad říčkou Bobrůvkou v katastru obce Žďárec. 1912 založil filmovou společnost Lucernafilm. Politicky inklinoval k mladočeské straně, přátelil se s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem. Byl členem výboru Družstva Národního divadla v Praze, ve kterém v devadesátých letech 19. století vykonával funkci hospodáře. H. byl pochován v rodinné hrobce na pražském Vinohradském hřbitově. Jeho busta od sochaře Jana Štursy se nachází nad schodištěm do Velkého sálu Lucerny.
D: Novorenesanční nájemní dům čp. 1947/II v ul. Na Zderaze (s V. V. Chytrým), 1897; nájemní dům čp. 1969/II, 1902 (patrně podle projektu G. Papeže; poškozen anglo-americkým bombardováním 1945 a zbořen); secesní nájemní dům čp. 2000/II na dnešním Rašínově nábřeží, 1904–1905 (téměř identický dům čp. 1980/II postavila firma J. Čámského 1905); secesní nájemní dům čp. 2020/II v nároží Myslíkovy a Náplavní ul., 1906 (stavěl J. Čámský).
L: OSND 2/2, s. 1049; Zprávy Spolku architektů a inženýrů 22, 1887–88, s. 2/31; 29, 1895, s. 160; Český svět 18, 1921–22, č. 1; Stavitel III, 1921–22, s. 16; Album representantů, s. 760 a 956; J. E. Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století, 1940, s. 29, 229 a obr. 29; Václav Maria H., Mé vzpomínky, 1993, 2018 (2., doplněné vyd.); R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 508, 542, 549; Praha 1891–1914, E. Havlová – Z. Lukeš – J. E. Svoboda (eds.), 1997, s. 33, 65, 66, 67, 91, 92, 94, 95; Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, R. Baťková (ed.), 1998, s. 689, 692, 699, 701; J. Hilmera, Stavební historie pražských kinosálů, in: Iluminace 10, 1998, č. 1, s. 142; č. 2, s. 93–96; Myška 2, s. 127; úmrtní oznámení: Národní listy 8. 9. 1921, s. 7.
P: AHMP, Sbírka matrik, řkt. f. ú. sv. Tomáš, Praha – Malá Strana, matrika nar. 1854–1863, sign. TO N12, fol. 363; tamtéž, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), krabice 84, poř. č. 275; MZA, Brno, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Tišnov, matrika odd. 1843–1900, sign. 1934, fol. 280.
Pavel Vlček, Zdeněk Doskočil