HAVEL Václav Maria 12.9.1897-22.7.1979: Porovnání verzí

Z Personal
(HAVEL_Václav_Maria_12.9.1897-22.7.1979)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav Maria HAVEL
 
| jméno = Václav Maria HAVEL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Havel Vaclav Maria portret.jpg
 
| datum narození = 12.9.1897
 
| datum narození = 12.9.1897
| místo narození = Zběšičky, o. Tábor
+
| místo narození = Zběšičky (u Milevska)
 
| datum úmrtí = 22.7.1979
 
| datum úmrtí = 22.7.1979
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav Maria HAVEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 323-324
 +
}}
 +
'''HAVEL, Václav Maria''', ''* 12. 9. 1897 Zběšičky (u Milevska), † 22. 7. 1979 Praha, stavební podnikatel''
 +
 
 +
Syn stavitele Václava H. (1861–1921) a Emilie, roz. Pavelkové
 +
(* 3. 4. 1869, † 7. 10. 1926), dcery obchodníka a hostinského z  Bystřice nad Pernštejnem; bratr filmového podnikatele
 +
Miloše H. (1899–1968). Podle matriky 1921 vystoupil z katolické církve a stal se bezvěrcem. Po maturitě na První české
 +
reálce v  Ječné ulici vystudoval stavební inženýrství na české
 +
technice v Praze (Ing. 1923). Roku 1928 založil s Milošem H.
 +
rodinnou firmu Podniky bratří Havlů, pod niž spadala všechna restaurační a zábavní zařízení v paláci Lucerna a posléze též
 +
na Barrandově. K jeho nejvýznamnějším podnikatelským počinům patřilo vybudování filmových ateliérů a zahradní vilové
 +
čtvrti v Praze na Barrandově, kde za hlavního podílu architektů Maxe Urbana a Vladimíra Grégra vznikly také koupaliště
 +
a  restaurační a  kavárenské terasy. K  výstavbě H. inspirovala
 +
návštěva Kalifornie 1924. O tři roky později vykoupil četné
 +
pozemky (zvláště v lokalitě Habrová) a 1928 začal s postupnou výstavbou, pří níž byly použity nové stavební materiály Vybudoval také v Litovicích (Hostivice) vysokožárnou pec na výrobu umělé pemzy.
 +
 
 +
Od studií se společensky angažoval. 1918–20 byl předsedou
 +
Svazu českoslovanského studenstva, 1920–25 stál v čele Obrodného hnutí československého studentstva, 1923 vstoupil
 +
do zednářské lóže Dvacátý osmý říjen a 1925 se stal členem
 +
pražského Rotary klubu, 1921 spoluzaložil československé
 +
ústředí mládežnické organizace YMCA a 1928–33 řídil její
 +
pražskou odbočku. Ve dvacátých letech se organizačně podílel na výstavbě studentské kolonie na Letné, dívčí koleje
 +
Budeč na Vinohradech a letního tábora Řadov (u Brandýsa
 +
nad Orlicí). 1932 založil tzv. barrandovskou skupinu, neformální diskusní platformu mladé české inteligence, zabývající
 +
se reformou politických, hospodářských a sociálních poměrů, a přispíval do časopisu ''Demokratický střed''. Za protektorátu udržoval  kontakt s  domácím odbojem a  finančně ho podporoval. 1945–48 vykonával funkci předsedy Ústředního svazu pro cizinecký ruch, 1947–48 byl členem Československé strany národněsocialistické. Po znárodnění firmy Bratři Havlové v ní 1948–52 zůstal jako plánovač a poradce
 +
národního správce. V březnu 1949 ho zatkla StB a tři měsíce
 +
držela ve vyšetřovací vazbě na Pankráci pro podezření z napomáhání k ilegálnímu přechodu hranic. Soud ho osvobodil
 +
a H. se vrátil k práci plánovače. Poté pracoval jako vedoucí
 +
provozu sokolského družstva Vzlet (1952–53), odkud přešel do ústředí Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport
 +
(1953–56) a  následně do Československého svazu tělesné
 +
výchovy, kde měl na starosti správu ústředních ubytovacích
 +
a tělovýchovných středisek a zařízení. 1970 odešel do důchodu. V sedmdesátých letech vylíčil své podnikatelské a společenské aktivity v rozsáhlých memoárech, které mohly vyjít
 +
knižně až po listopadu 1989.
 +
 
 +
Byl dvakrát ženatý. 1928 uzavřel sňatek s Bělou Friedländerovou (1900–1965), sportovkyní a reprezentantkou ČSR v plavání a  lyžování. Bezdětné manželství bylo 1933 rozvedeno. 1935 se H. oženil s výtvarnicí a módní návrhářkou Boženou Vavrečkovou (* 15. 2. 1913 Brno, † 11. 12. 1970 Praha), dcerou národohospodáře, diplomata, ředitele Baťových závodů a ministra propagandy Huga Vavrečky (1880–1952), s níž měl syny Václava H. (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), dramatika, disidenta a prezidenta Československa a ČR, a Ivana Miloše H. (* 11. 10. 1938, Praha), kybernetika a filozofa. Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.
 +
 
 +
'''D:''' Mé vzpomínky, 1993, 2018 (2. dopl. vydání).
 +
 
 +
'''L:''' Kniha o  Praze 5, D. Broncová (ed.), 1996, passim; Tomeš 1, s. 429;
 +
Myška 2, s. 127–128.
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Třeboň, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Bernartice, matrika nar. 1892–1902,
 +
sign. 2177, fol. 147.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/c230af66-f3cb-43c0-9c93-39962c9c82bf Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Pavel Vlček, Zdeněk Doskočil
 +
 
 +
 
  
== Literatura ==
 
ČBS, 196; Český liberalismus, 445; Tomeš I, 429;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
Řádka 20: Řádka 66:
 
[[Kategorie:1979]]
 
[[Kategorie:1979]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Havel Milos rodina.png|Václav Havel, Miloš Havel, Václav M. Havel a Emilie Havlová u Baltu, 1902 (Knihovna Václava Havla)
 +
Havel Vaclav Maria rodina.png|Božena Havlová a Václav Maria Havel se syny Václavem a Ivanem (Knihovna Václava Havla)
 +
</gallery>

Aktuální verze z 16. 5. 2022, 21:21

Václav Maria HAVEL
Narození 12.9.1897
Místo narození Zběšičky (u Milevska)
Úmrtí 22.7.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání 29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 323-324
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47019

HAVEL, Václav Maria, * 12. 9. 1897 Zběšičky (u Milevska), † 22. 7. 1979 Praha, stavební podnikatel

Syn stavitele Václava H. (1861–1921) a Emilie, roz. Pavelkové (* 3. 4. 1869, † 7. 10. 1926), dcery obchodníka a hostinského z Bystřice nad Pernštejnem; bratr filmového podnikatele Miloše H. (1899–1968). Podle matriky 1921 vystoupil z katolické církve a stal se bezvěrcem. Po maturitě na První české reálce v Ječné ulici vystudoval stavební inženýrství na české technice v Praze (Ing. 1923). Roku 1928 založil s Milošem H. rodinnou firmu Podniky bratří Havlů, pod niž spadala všechna restaurační a zábavní zařízení v paláci Lucerna a posléze též na Barrandově. K jeho nejvýznamnějším podnikatelským počinům patřilo vybudování filmových ateliérů a zahradní vilové čtvrti v Praze na Barrandově, kde za hlavního podílu architektů Maxe Urbana a Vladimíra Grégra vznikly také koupaliště a restaurační a kavárenské terasy. K výstavbě H. inspirovala návštěva Kalifornie 1924. O tři roky později vykoupil četné pozemky (zvláště v lokalitě Habrová) a 1928 začal s postupnou výstavbou, pří níž byly použity nové stavební materiály Vybudoval také v Litovicích (Hostivice) vysokožárnou pec na výrobu umělé pemzy.

Od studií se společensky angažoval. 1918–20 byl předsedou Svazu českoslovanského studenstva, 1920–25 stál v čele Obrodného hnutí československého studentstva, 1923 vstoupil do zednářské lóže Dvacátý osmý říjen a 1925 se stal členem pražského Rotary klubu, 1921 spoluzaložil československé ústředí mládežnické organizace YMCA a 1928–33 řídil její pražskou odbočku. Ve dvacátých letech se organizačně podílel na výstavbě studentské kolonie na Letné, dívčí koleje Budeč na Vinohradech a letního tábora Řadov (u Brandýsa nad Orlicí). 1932 založil tzv. barrandovskou skupinu, neformální diskusní platformu mladé české inteligence, zabývající se reformou politických, hospodářských a sociálních poměrů, a přispíval do časopisu Demokratický střed. Za protektorátu udržoval kontakt s domácím odbojem a finančně ho podporoval. 1945–48 vykonával funkci předsedy Ústředního svazu pro cizinecký ruch, 1947–48 byl členem Československé strany národněsocialistické. Po znárodnění firmy Bratři Havlové v ní 1948–52 zůstal jako plánovač a poradce národního správce. V březnu 1949 ho zatkla StB a tři měsíce držela ve vyšetřovací vazbě na Pankráci pro podezření z napomáhání k ilegálnímu přechodu hranic. Soud ho osvobodil a H. se vrátil k práci plánovače. Poté pracoval jako vedoucí provozu sokolského družstva Vzlet (1952–53), odkud přešel do ústředí Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (1953–56) a následně do Československého svazu tělesné výchovy, kde měl na starosti správu ústředních ubytovacích a tělovýchovných středisek a zařízení. 1970 odešel do důchodu. V sedmdesátých letech vylíčil své podnikatelské a společenské aktivity v rozsáhlých memoárech, které mohly vyjít knižně až po listopadu 1989.

Byl dvakrát ženatý. 1928 uzavřel sňatek s Bělou Friedländerovou (1900–1965), sportovkyní a reprezentantkou ČSR v plavání a lyžování. Bezdětné manželství bylo 1933 rozvedeno. 1935 se H. oženil s výtvarnicí a módní návrhářkou Boženou Vavrečkovou (* 15. 2. 1913 Brno, † 11. 12. 1970 Praha), dcerou národohospodáře, diplomata, ředitele Baťových závodů a ministra propagandy Huga Vavrečky (1880–1952), s níž měl syny Václava H. (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), dramatika, disidenta a prezidenta Československa a ČR, a Ivana Miloše H. (* 11. 10. 1938, Praha), kybernetika a filozofa. Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.

D: Mé vzpomínky, 1993, 2018 (2. dopl. vydání).

L: Kniha o Praze 5, D. Broncová (ed.), 1996, passim; Tomeš 1, s. 429; Myška 2, s. 127–128.

P: SOA, Třeboň, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Bernartice, matrika nar. 1892–1902, sign. 2177, fol. 147.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček, Zdeněk Doskočil