HAVEL Vincenc 5.4.1906-23.2.1992: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Vincenc HAVEL
 
| jméno = Vincenc HAVEL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Havel Vincenc portret.jpg
 
| datum narození = 5.4.1906
 
| datum narození = 5.4.1906
 
| místo narození = Křtiny (u Blanska)
 
| místo narození = Křtiny (u Blanska)

Aktuální verze z 17. 5. 2022, 12:11

Vincenc HAVEL
Narození 5.4.1906
Místo narození Křtiny (u Blanska)
Úmrtí 23.2.1992
Místo úmrtí Hradec nad Moravicí (u Opavy)
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 324-325
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76747

HAVEL, Vincenc, * 5. 4. 1906 Křtiny (u Blanska), † 23. 2. 1992 Hradec nad Moravicí (u Opavy), sochař

Syn malíře pokojů Jaromíra H. a Karolíny, roz. Pelikánové. 1923–27 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor sochařství, v ateliéru Josefa Mařatky a Karla Štipla. Od 1928 působil v Opavě, kam ho přivedla vojenská služba. 1938–45 žil v Brně, poté se vrátil do Opavy. 1947 se usadil v Hradci nad Moravicí. Od 1948 pravidelně dojížděl do pískovcového lomu v Podhorním Újezdu (u Hořic), kde zpracovával kámen již od vylomení. Hořický pískovec se stal jeho oblíbeným materiálem.

H. je považován za představitele figurálního realismu. Jeho raná tvorba vznikala pod vlivem českého sochařství třicátých let 20. století (civilismus Otto Gutfreunda, sociální plastika). V padesátých letech inklinoval k socialistickému realismu (např. reliéfy a sousoší pro přestavbu Slezského divadla v Opavě, 1948–1951; Památník osvobození v Bílovci, 1952; Klement Gottwald pro Opavu, 1955, a pro Vyškov-Dědice, 1956; Pomník Bedřicha Smetany v Krnově, 1957); tehdy se uplatnil také jako autor sgrafit pro bytové domy (Opava, Bílovec) a školy (Karviná, Horní Suchá). Návrat k oproštěnějším formám meziválečného sochařství představuje alegorická figura Nové Opavy pro fontánu v opavských sadech Svobody (1956–58). H. byl autorem řady pamětních desek (např. T. G. Masaryk v Opavě, 1934; Petr Bezruč ve Slezské Ostravě, 1937, a Brance (u Opavy), 1950; Vincenc Prasek v Milostovicích (Opava), 1948; Ludwig van Beethoven v Teplicích, 1965, a Varnsdorfu, 1968), bust pro památníky (např. Ludwig van Beethoven v Hradci nad Moravicí, 1954; František Palacký v Hodslavicích a Fulneku, 1957) a náhrobků (např. Rudolf Gudrich, Opava, 1934; Vladimír Kubeš, Brno, 1943; Jaroslav Štěpánek a Viktor Nopp, obě Brno, 1971).

Lyrickou část H. díla ovlivňovala záliba v hudbě (hrál na housle a violoncello, vyučoval hru na klavír). Od konce padesátých let se forma jeho skulptur postupně oprostila od zobrazivosti ve prospěch lyrických, moderních tvarů. Směřování vyvrcholilo charakteristickými hladkými liniemi četných ženských figur (Rozmar pro hotel Atom v Ostravě, 1966; Matka pro Krnovskou ulici v Opavě, 1969; fontána Žena a muž pro hotelový dům Metalurg v Ostravě, 1969; Žal a Zamyšlená pro lázeňský park v Teplicích nad Bečvou, 1969–71; Torzo pro obřadní síň v Hlučíně, 1975). V počátcích tzv. normalizace se H. umělecky zdiskreditoval kopiemi pomníku Klementa Gottwalda v Bohumíně, Ostravě a Třinci. Po 1975 již tvořil zřídka.

Člen brněnského Spolku výtvarných umělců Aleš (1939–45), Sdružení umělců slezských v Opavě (od 1945), Svazu českých výtvarných umělců (od 1950) a Tvůrčí skupiny Bezruč (od 1963). H. dílo je zastoupeno ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě, Slezského zemského muzea v Opavě, Státního zámku Hradec nad Moravicí či Městské galerie Hradec nad Moravicí. Osobnost H. zpopularizoval dokument České televize Sousoší dědečka Vindy z cyklu Soukromé století (Jan Šikl, 2007). Dcera Věra, provd. Šimková, později Codrová (* 2. 5. 1939, † 17. 12. 1986), byla rovněž výtvarnicí.

L: Toman 1, s. 305; NEČVUD, s. 268; SČSVU 3, s. 95; J. Svoboda, K životnímu jubileu sochaře V. H., in: Vlastivědné listy 7, 1981, č. 2, s. 36–38; I. Stanislavová, V. H. (katalog výstavy v Domě umění v Opavě), 1986, passim (s přehledem výstav a realizací); M. Müllerová, Osobnost a dílo sochaře V. H., 2011 (diplomová práce, katedra dějin umění a kulturního dědictví, FF Ostravské univerzity; se soupisem díla, pramenů a literatury); Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, J. Ivánek – Z. Smolka (eds.), 2013, s. 309; http://abart-full.artarchiv.cz (stav k 21. 5. 2019); http://ostravskesochy.cz/autor/126-Vincenc-Havel (s fotografiemi děl; stav k 21. 5. 2019); https://www.opava-city.cz/cs/havel-vincenc (stav k 21. 5. 2019); cs.wikipedia.org (stav k 21. 5. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jakub Ivánek