HAVEL ze Strahova kolem 1320-po 1388: Porovnání verzí
m (Procházková přesunul stránku HAVEL ze Strahova 1300 na HAVEL ze Strahova kolem 1320-po 1388 bez založení přesměrování) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = HAVEL ze Strahova | | jméno = HAVEL ze Strahova | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = kolem 1320 |
| místo narození = | | místo narození = | ||
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = po 1388 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha? |
− | | povolání = 9- Astronom nebo astrolog | + | | povolání = 9- Astronom nebo astrolog<br />1- Matematik<br />15- Lékaři<br />49- Náboženský nebo církevní činitel |
− | 1- Matematik | + | |
− | 15- Lékaři | + | |
− | 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 325 |
+ | }} | ||
+ | '''HAVEL ze Strahova''' ''(též GALLUS de Monte Sion, de Summo, de Praga, de Strahov), * kolem 1320, † po 1388 Praha?, matematik, astronom, lékař, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Zprávy o H. životě jsou velmi torzovité. Přídomek ze Strahova patrně připomíná jeho vlastnictví vinice na stráni pod | ||
+ | Strahovským klášterem (latinské znění jména evokuje starozákonní horu Mons Sion). Předpokládá se, že vzdělání získal v Paříži. H., kanovník pražského a staroboleslavského | ||
+ | kostela a arcibiskupský vikář pro královéhradecký kraj, byl | ||
+ | držitelem i dalších církevních prebend. Patřil ke generaci | ||
+ | prvních učenců pražské univerzity, byl respektovaným astronomem, astrologem a lékařem. Z jeho literární produkce | ||
+ | je dnes známo několik lékařských spisů, recepty a proroctví | ||
+ | o Českém království. Řadil se k dvorním lékařům Karla IV., | ||
+ | k panovníkovi měl patrně blízký vztah, jak o tom svědčí | ||
+ | dedikace dochovaných H. děl. Pozoruhodná je především | ||
+ | jeho pranostika k založení Nového Města pražského, díky | ||
+ | níž prý Karel IV. upustil od lokace na dnešní Letné a zvolil prostor mezi Starým Městem a Vyšehradem, který více | ||
+ | vyhovoval hygienickým požadavkům (lepší přístup k vodě), | ||
+ | k dalším přednostem patřilo navržení přímých širokých ulic | ||
+ | a zakládání zahrad. Soudí se, že H. se podílel i na rozsáhlém | ||
+ | slovníkářském díle ''Glosář'' Bartoloměje z Chlumce (řečeného Klareta). 1388 měl pražský arcibiskup Jan z Jenštejna ve | ||
+ | snu vidění, které předpovídalo blížící se rozvrat české země. | ||
+ | K jeho výkladu si mj. povolal i H., jehož proroctví se dochovalo v několika rukopisech. | ||
+ | |||
+ | H. lékařské spisy nevynikají originalitou, jsou spíše odrazem | ||
+ | své doby. 1348 zachvátila Evropu morová epidemie, na niž | ||
+ | H. císaře upozornil listem ''Missum imperatori'', v němž varuje | ||
+ | před jejími následky pro České království a připojuje lékařská | ||
+ | doporučení, jak nemoci čelit. Text byl často opisován a rozšířen v řadě jazykových verzí po celé Evropě. Císaři byl adresován také krátký list | ||
+ | ''Regimen sanitatis ad Carolum imperatorem'', | ||
+ | který vznikl někdy po 1357. Podle uznávaných lékařských | ||
+ | autorit Hippokrata, Galéna a Avicenny v něm H. shrnul | ||
+ | základní pravidla pro zachování zdraví. Doporučuje císaři | ||
+ | správnou životosprávu, pojednává o množství a kvalitě jídla | ||
+ | a pití, jeho složení či o denním řádu. H. byl zřejmě zdatný | ||
+ | i ve výrobě léků, jak dokládá závěrečná část tohoto regimina | ||
+ | sanitatis (čili návodu na zdravou životosprávu). | ||
+ | |||
+ | Ačkoli H. nebyl dosud v pramenech jako profesor pražského | ||
+ | učení v době Karla IV. ani Václava IV. přímo doložen, svědčí | ||
+ | o jeho působení na pražské univerzitě autorství několika lékařských spisů věnovaných vodě (dochovány i česky), moru nebo moči. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Vitae vivendae ratio in gratiam Caroli IV. a mag. Gallo medico et mathematico conscripta, F. Müller (ed.), 1819; Prophecia de regno Bohemie, | ||
+ | F. Čáda (ed.), in: Rukopisy státního zámku v Kynžvartě, 1965; De aquis medicinalibus; Tractatus urinarum; Liber medicinalis. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' výběr: RSN 3, s. 303; OSN 10, s. 982; J. Tříška, Literární činnost předhusitské univerzity, 1967, s. 144; K. Beránek, O počátcích pražské lékařské fakulty 1348–1622, in: AUC Historia Universitatis Carolinae Pragensis IX, 2, | ||
+ | 1968, s. 44–87; P. Spunar, Dvě rukopisná bohemika, in: Strahovská knihovna. Sborník Památníku národního písemnictví 5–6, 1970–1971, s. 147–149; | ||
+ | J. Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316–1378), 1979, s. 377, 654; J. Tříška, Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, 1981, | ||
+ | s. 115 (s další literaturou); G. Wertheim-Haas, Altdeutsche Übersetzungen | ||
+ | des Prager „Sendbriefs“ („Missum imperatori“), 1983; P. Spunar, Repertorium | ||
+ | auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem | ||
+ | conditam illustrans 1, Wrocław aj. 1985, s. 99–100; M. Říhová, Regimen | ||
+ | sanitatis Mistra H. ze S. a Regimen sanitatis Mistra Albíka z Uničova, in: | ||
+ | ČLČ 124, 1985, s. 726–728; DUK 1, s. 198; J. Nechutová, Die lateinische | ||
+ | Literatur des Mittelalters in Böhmen, Köln 2007, s. 286; M. Říhová a kol., | ||
+ | Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského, 2010, s. 169–193 (s další | ||
+ | literaturou). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b7d85a34-44aa-4e4f-9f54-04ccaedd4783 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
+ | |||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:9- Astronom nebo astrolog]] | [[Kategorie:9- Astronom nebo astrolog]] | ||
Řádka 19: | Řádka 75: | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1320]] |
+ | [[Kategorie:1388]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 18. 2. 2022, 18:12
HAVEL ze Strahova | |
Narození | kolem 1320 |
---|---|
Úmrtí | po 1388 |
Místo úmrtí | Praha? |
Povolání |
9- Astronom nebo astrolog 1- Matematik 15- Lékaři 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 325 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47011 |
HAVEL ze Strahova (též GALLUS de Monte Sion, de Summo, de Praga, de Strahov), * kolem 1320, † po 1388 Praha?, matematik, astronom, lékař, pedagog
Zprávy o H. životě jsou velmi torzovité. Přídomek ze Strahova patrně připomíná jeho vlastnictví vinice na stráni pod Strahovským klášterem (latinské znění jména evokuje starozákonní horu Mons Sion). Předpokládá se, že vzdělání získal v Paříži. H., kanovník pražského a staroboleslavského kostela a arcibiskupský vikář pro královéhradecký kraj, byl držitelem i dalších církevních prebend. Patřil ke generaci prvních učenců pražské univerzity, byl respektovaným astronomem, astrologem a lékařem. Z jeho literární produkce je dnes známo několik lékařských spisů, recepty a proroctví o Českém království. Řadil se k dvorním lékařům Karla IV., k panovníkovi měl patrně blízký vztah, jak o tom svědčí dedikace dochovaných H. děl. Pozoruhodná je především jeho pranostika k založení Nového Města pražského, díky níž prý Karel IV. upustil od lokace na dnešní Letné a zvolil prostor mezi Starým Městem a Vyšehradem, který více vyhovoval hygienickým požadavkům (lepší přístup k vodě), k dalším přednostem patřilo navržení přímých širokých ulic a zakládání zahrad. Soudí se, že H. se podílel i na rozsáhlém slovníkářském díle Glosář Bartoloměje z Chlumce (řečeného Klareta). 1388 měl pražský arcibiskup Jan z Jenštejna ve snu vidění, které předpovídalo blížící se rozvrat české země. K jeho výkladu si mj. povolal i H., jehož proroctví se dochovalo v několika rukopisech.
H. lékařské spisy nevynikají originalitou, jsou spíše odrazem své doby. 1348 zachvátila Evropu morová epidemie, na niž H. císaře upozornil listem Missum imperatori, v němž varuje před jejími následky pro České království a připojuje lékařská doporučení, jak nemoci čelit. Text byl často opisován a rozšířen v řadě jazykových verzí po celé Evropě. Císaři byl adresován také krátký list Regimen sanitatis ad Carolum imperatorem, který vznikl někdy po 1357. Podle uznávaných lékařských autorit Hippokrata, Galéna a Avicenny v něm H. shrnul základní pravidla pro zachování zdraví. Doporučuje císaři správnou životosprávu, pojednává o množství a kvalitě jídla a pití, jeho složení či o denním řádu. H. byl zřejmě zdatný i ve výrobě léků, jak dokládá závěrečná část tohoto regimina sanitatis (čili návodu na zdravou životosprávu).
Ačkoli H. nebyl dosud v pramenech jako profesor pražského učení v době Karla IV. ani Václava IV. přímo doložen, svědčí o jeho působení na pražské univerzitě autorství několika lékařských spisů věnovaných vodě (dochovány i česky), moru nebo moči.
D: Vitae vivendae ratio in gratiam Caroli IV. a mag. Gallo medico et mathematico conscripta, F. Müller (ed.), 1819; Prophecia de regno Bohemie, F. Čáda (ed.), in: Rukopisy státního zámku v Kynžvartě, 1965; De aquis medicinalibus; Tractatus urinarum; Liber medicinalis.
L: výběr: RSN 3, s. 303; OSN 10, s. 982; J. Tříška, Literární činnost předhusitské univerzity, 1967, s. 144; K. Beránek, O počátcích pražské lékařské fakulty 1348–1622, in: AUC Historia Universitatis Carolinae Pragensis IX, 2, 1968, s. 44–87; P. Spunar, Dvě rukopisná bohemika, in: Strahovská knihovna. Sborník Památníku národního písemnictví 5–6, 1970–1971, s. 147–149; J. Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316–1378), 1979, s. 377, 654; J. Tříška, Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, 1981, s. 115 (s další literaturou); G. Wertheim-Haas, Altdeutsche Übersetzungen des Prager „Sendbriefs“ („Missum imperatori“), 1983; P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans 1, Wrocław aj. 1985, s. 99–100; M. Říhová, Regimen sanitatis Mistra H. ze S. a Regimen sanitatis Mistra Albíka z Uničova, in: ČLČ 124, 1985, s. 726–728; DUK 1, s. 198; J. Nechutová, Die lateinische Literatur des Mittelalters in Böhmen, Köln 2007, s. 286; M. Říhová a kol., Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského, 2010, s. 169–193 (s další literaturou).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Makariusová