Biografický slovník
HAVLÍČEK Antonín 28.5.1812-2.4.1899: Porovnání verzí
(HAVLÍČEK_Antonín_28.5.1812-0.0.1864) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.5.1812 | | datum narození = 28.5.1812 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Budíškovice (u Dačic) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 2.4.1899 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec | | povolání = 23- Lesník nebo myslivec | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 343 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVLÍČEK, Antonín''', ''* 28. 5. 1812 Budíškovice (u Dačic), † 2. 4. 1899 Praha, lesník'' | ||
| + | |||
| + | Syn sedláka a rychtáře Františka H. a Marie Anny, roz. Pokorné; měl devět sourozenců. Absolvoval dvouletou lesnickou školu v Dačicích, kterou založil a 1821–30 provozoval lesmistr Vincenc Hlava. 1831–36 pracoval H. jako myslivecký | ||
| + | mládenec v polesích Bečice a Dobrohošť a jako písař v lesním | ||
| + | úřadu v Dačicích. Osvojil si znalosti ve vedení knih, ochraně, | ||
| + | pěstění a těžbě lesa, naučil se lesním odhadům a vyměřování. | ||
| + | 1836 odešel na Klatovsko do Lovčic na plánický velkostatek | ||
| + | hraběte Maxmiliána Wallise, jemuž patřily i Budíškovice jako | ||
| + | součást velkostatku Moravské Budějovice. Stal se polesným | ||
| + | a 1863 lesmistrem. Plánické lesnictví postupně zvelebil – sestavil předběžný hospodářský plán a novou hospodářskou | ||
| + | úpravu lesů, dal stavět myslivny, hájenky, dvory, lesní cesty, | ||
| + | upevnit hráze dvou rybníků. Připravoval zalesňování, pro něž | ||
| + | používal semeno z vlastní sklizně, vybudoval luštírnu semen | ||
| + | jehličnatých dřevin, založil školky, zakládal smíšené porosty | ||
| + | i prováděl probírky, dokázal zalesnit pusté morénové plochy | ||
| + | a nepoužívané pastviny. Poradil si s následky mniškových kalamit (1839–40) i kalamit větrných s následným kůrovcem | ||
| + | (1868–70), nahospodařil velké zásoby dřeva, které se uplatnily | ||
| + | v ekonomické konjunktuře osmdesátých let. Znal zeměměřičství a pomáhal při pracích na novém stabilním pozemkovém | ||
| + | katastru. Upravil hraniční poměry, urovnal a vyznačil hranice | ||
| + | velkostatku, větší pozemky rozdělil do tzv. bonitních tříd. Prováděl inspekci všech walliských lesů. Byl zvolen členem okresního zastupitelstva a starostou plánického okresního výboru | ||
| + | (1864–87). Ve funkci se zasloužil o těžbu žuly a vápence, o výstavbu okresních silnic či vápenek a o řádné lesní hospodářství | ||
| + | obcí včetně zalesňování neplodné půdy i výsadby silničních | ||
| + | alejí. Na Klatovsku byl též poradcem při náhradě lesních škod | ||
| + | podle lesního zákona z roku 1852 a komisařem při likvidaci | ||
| + | kůrovce. Byl jmenován odborným znalcem pro okresy Domažlice, Horažďovice, Klatovy, Písek a Přeštice a od 1856 komisařem při lesnických zkouškách v Plzni. V Lovčicích, kde žil padesát let, se věnoval veřejné, osvětové a sociální činnosti, | ||
| + | provozoval malou večerní školu pro výuku a výcvik lesnických | ||
| + | praktikantů. H. 1872 obdržel zlatý Záslužný kříž s korunou. | ||
| + | 1887 odešel do výslužby, 1887–90 pobýval v Klatovech, kde | ||
| + | vypracoval hospodářský plán pro městské lesy. | ||
| + | |||
| + | Oženil se s Josefinou Linskou z Moravy, zakrátko ovdověl a vychovával dceru Josefinu, provd. Garkischovou-Součkovou. Po | ||
| + | šesti letech se oženil podruhé s Marií Kressovou († 18. 6. 1887), | ||
| + | dcerou důchodního velkostatku v Lukavici. Měli spolu sedm | ||
| + | dětí. Dcera '''Berta Havlíčková''' (* 4. 7. 1864 Lovčice /u Klatov/, † 10. 4. 1954 Praha), akademická malířka a učitelka kreslení, se provdala za malíře a architekta Adolfa Liebschera ml. (1887–1965). H. dožil u dcer v Praze. Byl pohřben v Nicově | ||
| + | (č. o. Plánice). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Černý, Lesmistr A. H. Příspěvek k poznání jeho života, práce a snah, in: | ||
| + | Lesnická práce 25, 1946, s. 91–99, 234–245, 310–319 (s neúplným soupisem | ||
| + | literatury); K. Dolejš, K 75. výročí úmrtí jihočeského lesníka, in: tamtéž 53, | ||
| + | 1974, před s. 193; Š. Steinová, Přehled osobních fondů zemědělců a lesníků | ||
| + | v paměťových a jiných institucích, 2017, s. 74–75. | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
| + | |||
| − | + | [[Kategorie:D]] | |
| − | + | ||
| − | [[Kategorie:D]] | + | |
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
[[Kategorie:1812]] | [[Kategorie:1812]] | ||
[[Kategorie:Budiškovice]] | [[Kategorie:Budiškovice]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1899]] |
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 21. 2. 2022, 15:44
| Antonín HAVLÍČEK | |
 | |
| Narození | 28.5.1812 |
|---|---|
| Místo narození | Budíškovice (u Dačic) |
| Úmrtí | 2.4.1899 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 23- Lesník nebo myslivec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 343 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133679 |
HAVLÍČEK, Antonín, * 28. 5. 1812 Budíškovice (u Dačic), † 2. 4. 1899 Praha, lesník
Syn sedláka a rychtáře Františka H. a Marie Anny, roz. Pokorné; měl devět sourozenců. Absolvoval dvouletou lesnickou školu v Dačicích, kterou založil a 1821–30 provozoval lesmistr Vincenc Hlava. 1831–36 pracoval H. jako myslivecký mládenec v polesích Bečice a Dobrohošť a jako písař v lesním úřadu v Dačicích. Osvojil si znalosti ve vedení knih, ochraně, pěstění a těžbě lesa, naučil se lesním odhadům a vyměřování. 1836 odešel na Klatovsko do Lovčic na plánický velkostatek hraběte Maxmiliána Wallise, jemuž patřily i Budíškovice jako součást velkostatku Moravské Budějovice. Stal se polesným a 1863 lesmistrem. Plánické lesnictví postupně zvelebil – sestavil předběžný hospodářský plán a novou hospodářskou úpravu lesů, dal stavět myslivny, hájenky, dvory, lesní cesty, upevnit hráze dvou rybníků. Připravoval zalesňování, pro něž používal semeno z vlastní sklizně, vybudoval luštírnu semen jehličnatých dřevin, založil školky, zakládal smíšené porosty i prováděl probírky, dokázal zalesnit pusté morénové plochy a nepoužívané pastviny. Poradil si s následky mniškových kalamit (1839–40) i kalamit větrných s následným kůrovcem (1868–70), nahospodařil velké zásoby dřeva, které se uplatnily v ekonomické konjunktuře osmdesátých let. Znal zeměměřičství a pomáhal při pracích na novém stabilním pozemkovém katastru. Upravil hraniční poměry, urovnal a vyznačil hranice velkostatku, větší pozemky rozdělil do tzv. bonitních tříd. Prováděl inspekci všech walliských lesů. Byl zvolen členem okresního zastupitelstva a starostou plánického okresního výboru (1864–87). Ve funkci se zasloužil o těžbu žuly a vápence, o výstavbu okresních silnic či vápenek a o řádné lesní hospodářství obcí včetně zalesňování neplodné půdy i výsadby silničních alejí. Na Klatovsku byl též poradcem při náhradě lesních škod podle lesního zákona z roku 1852 a komisařem při likvidaci kůrovce. Byl jmenován odborným znalcem pro okresy Domažlice, Horažďovice, Klatovy, Písek a Přeštice a od 1856 komisařem při lesnických zkouškách v Plzni. V Lovčicích, kde žil padesát let, se věnoval veřejné, osvětové a sociální činnosti, provozoval malou večerní školu pro výuku a výcvik lesnických praktikantů. H. 1872 obdržel zlatý Záslužný kříž s korunou. 1887 odešel do výslužby, 1887–90 pobýval v Klatovech, kde vypracoval hospodářský plán pro městské lesy.
Oženil se s Josefinou Linskou z Moravy, zakrátko ovdověl a vychovával dceru Josefinu, provd. Garkischovou-Součkovou. Po šesti letech se oženil podruhé s Marií Kressovou († 18. 6. 1887), dcerou důchodního velkostatku v Lukavici. Měli spolu sedm dětí. Dcera Berta Havlíčková (* 4. 7. 1864 Lovčice /u Klatov/, † 10. 4. 1954 Praha), akademická malířka a učitelka kreslení, se provdala za malíře a architekta Adolfa Liebschera ml. (1887–1965). H. dožil u dcer v Praze. Byl pohřben v Nicově (č. o. Plánice).
L: J. Černý, Lesmistr A. H. Příspěvek k poznání jeho života, práce a snah, in: Lesnická práce 25, 1946, s. 91–99, 234–245, 310–319 (s neúplným soupisem literatury); K. Dolejš, K 75. výročí úmrtí jihočeského lesníka, in: tamtéž 53, 1974, před s. 193; Š. Steinová, Přehled osobních fondů zemědělců a lesníků v paměťových a jiných institucích, 2017, s. 74–75.
Gustav Novotný
