HAVLÍČEK Vladimír 24.4.1930-14.9.1999: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 24: Řádka 24:
 
bioklimatologie; současně 1970–75 přednášel na univerzitě  
 
bioklimatologie; současně 1970–75 přednášel na univerzitě  
 
v alžírském Oranu. 1993 získal titul doktora věd na základě  
 
v alžírském Oranu. 1993 získal titul doktora věd na základě  
práce ''Kontaminace rurální krajiny antropogenními imisemi při  
+
práce ''Kontaminace rurální krajiny antropogenními imisemi při variabilitě vybraných faktorů místního klimatu''. Do důchodu  
variabilitě vybraných faktorů místního klimatu''. Do důchodu  
+
 
odešel 1997.
 
odešel 1997.
  

Aktuální verze z 21. 2. 2022, 19:51

Vladimír HAVLÍČEK
Narození 24.4.1930
Místo narození Praha
Úmrtí 14.9.1999
Místo úmrtí Brno
Povolání 10- Meteorolog nebo klimatolog
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 351
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69528

HAVLÍČEK, Vladimír, * 24. 4. 1930 Praha, † 14. 9. 1999 Brno, meteorolog, klimatolog

Po maturitě na gymnáziu studoval na Agronomické fakultě ČVUT v Praze; při studiu se 1951 načas stal zaměstnancem Státního meteorologického ústavu. Již tehdy se zajímal o meteorologii, po dohodě s prof. Václavem Novákem proto přestoupil na brněnskou Vysokou školu zemědělskou (dnes Mendelova univerzita), s níž byl trvale profesně spojen. Ještě dříve, než získal titul inženýra, se od 1954 podílel na výuce jako asistent. Nastoupil do ústavu pedologie Agronomické fakulty VŠZ. Studijně pobýval v NDR a Francii. 1963 obhájil titul kandidáta zemědělských věd a habilitoval se; 1990 byl jmenován profesorem. 1965–90 na fakultě vedl katedru bioklimatologie; současně 1970–75 přednášel na univerzitě v alžírském Oranu. 1993 získal titul doktora věd na základě práce Kontaminace rurální krajiny antropogenními imisemi při variabilitě vybraných faktorů místního klimatu. Do důchodu odešel 1997.

Zaměřil se na bioklimatologii, zpočátku se věnoval podnebí lázeňských lokalit, později porostnímu klimatu a nakonec bioklimatu hospodářských zvířat. Studoval vliv znečištění na krajinu, lesy a zemědělské plodiny. S N. Petrikem a I. Uhreckým autorsky spolupracoval na průkopnickém díle Lesnická bioklimatológia (1986), téhož roku vydal Agrometeorologii, první učebnici svého druhu v Československu. Působil jako člen sboru konzultantů Světové meteorologické organizace (WMO), pro niž jako expert pracoval též v Kanadě a Grónsku. Patřil ke spoluzakladatelům Československé bioklimatologické společnosti.

D: K otázce funkce větrání stájových prostor. Novostavby K/164, in: Meteorologické zprávy 16, 1963, č. 3–4, s. 53–55; Bioclimatologie agricole et forestière, Oran 1970; Bioklimatologie 1–2, 1980; Problémy některých složek radiační a vláhové bilance v porostech, 1989; Bioklimatologie, 1998 (s J. Rožnovským).

L: ČBS, s. 198; Tomeš 1, s. 433; J. Rožnovský, Nedožité sedmdesátiny Prof. Ing. V. H., DrSc., in: Meteorologické zprávy 53, 2000, č. 4, s. 127–128; K. Krška – F. Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, s. 420; encyklopedie.brna.cz (stav k 19. 9. 2019).

Jiří Martínek