HAVLÍČEK Vladimír 27.6.1922-10.9.1999: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Vladimír HAVLÍČEK | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum…“) |
|||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 27.6.1922 | | datum narození = 27.6.1922 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Jilemnice |
| datum úmrtí = 10.9.1999 | | datum úmrtí = 10.9.1999 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 350-351 |
}} | }} | ||
+ | '''HAVLÍČEK, Vladimír''', ''* 27. 6. 1922 Jilemnice, † 10. 9. 1999 Praha, geolog, paleontolog'' | ||
+ | |||
+ | Syn bankovního úředníka, synovec spisovatele Jaroslava H. | ||
+ | (1896–1943). Po maturitě byl 1941 totálně nasazen v továrně v Praze-Vysočanech. 1945–48 studoval u Radima Kettnera | ||
+ | geologii na Přírodovědecké fakultě UK (1948 RNDr.). Celý | ||
+ | život byl zaměstnán ve Státním geologickém ústavu v Praze. | ||
+ | Těžištěm H. práce se stalo geologické mapování a výzkum | ||
+ | kambria a ordoviku v Barrandienu. Vypracoval rukopisné | ||
+ | mapy z plochy 1 500 km2 (1 : 20 000 a 1 : 10 000), včetně | ||
+ | vojenského prostoru Brdy. V padesátých letech zkoumal spodní paleozoikum Železných hor, prováděl geologické mapování | ||
+ | pražské aglomerace 1 : 5 000, jež sloužilo jako podklad pro | ||
+ | výstavbu komunikací včetně metra. Výsledky uplatnil v edici | ||
+ | ''Přehledná geologická mapa ČSSR 1 : 200 000'' a v textových vysvětlivkách na listech Plzeň, Tábor, Jihlava a Praha (1961–63). | ||
+ | Navrhl novou koncepci stratigrafie, tektoniky a paleogeografie | ||
+ | kambria a ordoviku Barrandienu (s M. Šnajdrem 1951–57, | ||
+ | J. Vaňkem 1966 aj.), studoval sedimentární železné rudy ordoviku. Napsal kapitoly o kambriu a ordoviku do syntézy ''Regionální geologie ČSSR I/2'' (1964). Podílel se na edici ''Základní geologická mapa ČSSR 1 : 25 000'' jako vedoucí autor listů | ||
+ | Zdice (1974), Hostomice (1985), Černošice (1986) a Beroun | ||
+ | (1987). | ||
+ | |||
+ | Jako paleontolog se soustředil na kmen Brachiopoda (ramenonožci). Uveřejnil monografie a dílčí studie o některých řádech a čeledích z Barrandienu a z devonu u Čelechovic na Hané, Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. H. studoval | ||
+ | nálezy z paleozoika Španělska, Maroka, Tuniska, Libye, Sardinie, Karnských Alp, z francouzského pohoří Montagne Noire | ||
+ | a Bolívie. Počátkem osmdesátých let se účastnil geologické expedice do Libye. Přinesl paleontologický důkaz kambria a ordoviku v Železných horách, siluru a devonu na Rožmitálsku; s I. Chlupáčem 1965 nalezli nejstarší českou makrofaunu ve | ||
+ | spodním kambriu v Brdech, netrilobitového členovce Kodymirus vagans. H. se podílel na syntéze I. Chlupáče ''Paleozoikum'' | ||
+ | ''Barrandienu'' (kambrium–devon, 1992). Navrhl pojem Pražská pánev pro barrandienský ordovik až devon. Přispěl k datování saharského zalednění do svrchního ordoviku a k prosazení poznatku, že v ordoviku byla tato oblast v jihopolární klimatické zóně. V kompendiu ''Treatise on Invertebrate Paleontology,'' | ||
+ | ''Part H – Brachiopoda'' (A. Williams et al., eds., 2000) byly uvedeny jako platné H. popisy a názvy dvou čeledí a sto dvaceti | ||
+ | sedmi rodů brachiopodů. | ||
+ | |||
+ | H. uveřejnil téměř dvě stě prací a patnáct geologických map. | ||
+ | Jeho sbírky, včetně typových exemplářů, jsou uloženy ve fondu | ||
+ | Národního muzea v Praze, České geologické služby a muzea | ||
+ | v Rokycanech. Na H. počest byly pojmenovány nové taxony | ||
+ | brachiopodů, Aberia havliceki (1990) z Bretaně, Lesserorthis | ||
+ | havliceki (2007) z Argentiny a rody z devonu severní Sibiře | ||
+ | Havlicekospirifer (2009) a Vladimiria (2014). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Ramenonožci českého ordoviku, 1951; Kambrium a ordovik v Brdských hřebenech a na Jinecku, in: Sborník Ústředního ústavu geologického 18, | ||
+ | 1951, oddíl geologický, s. 145–276 (s M. Šnajdrem); Kodymirus n. g., a new | ||
+ | aglaspid merostome of the Cambrian of Bohemia, in: Sborník geologických | ||
+ | věd, P 6, 1965, s. 7–20 (s I. Chlupáčem); The biostratigraphy of the Ordovician of Bohemia, in: tamtéž P 8, 1966, s. 7–69 (s J. Vaňkem); Vývoj paleozoických pánví v Českém masivu (kambrium – spodní karbon), in: Sborník | ||
+ | geologických věd. Geologie 34, 1980, s. 31–65; Devonian and Carboniferous | ||
+ | brachiopods from the northern flank of the Murzuq Basin (Libya), in: Sborník geologických věd. Paleontologie 28, 1987, s. 117–177 (s P. Röhlichem); | ||
+ | Sedimentology, benthic communities, and brachiopods in the Suchomasty (Dalejan) and Acanthopyge (Eifelian) Limestones of the Koněprusy area | ||
+ | (Czechoslovakia), in: tamtéž 31, 1990, s. 105–205 (se Z. Kukalem); Perunica | ||
+ | microcontinent in the Ordovician, in: tamtéž 46, 1994, s. 23–56 (s J. Vaňkem | ||
+ | a O. Fatkou). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' I. Chlupáč, K šedesátinám RNDr. V. H., CSc., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 57, 1982, s. 185–191; J. Kremerová, Soupis personálních | ||
+ | bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 43; R. Tásler, | ||
+ | Ústřední ústav geologický v době komunistické vlády, 1993, passim, zejm. | ||
+ | s. 9 a 23; I. Chlupáč, Zemřel RNDr. V. H., CSc., in: Věstník Českého geologického ústavu 75, 2000, č. 1, s. 88; J. Vaněk, Jak jsem jej znal – vzpomínky na zesnulého Dr. V. H., in: Palaeontologia Bohemiae 6, 2000, s. 27–37 | ||
+ | (bibliografie); P. Vlašímský, RNDr. V. H., 27. 6. 1922 – 10. 9. 1999, in: | ||
+ | Uhlí – Rudy – Geologický průzkum 7, 2000, č. 12, s. 30; Journal of the | ||
+ | Czech Geological Society, H., 46, 2001, č. 3–4, s. 84–86, 379–383 (s bibliografií); Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 42; | ||
+ | V. V. Baranov, Pentameridy (Brachiopoda) iz nižnego i srednego devona Severo-Vostočnoj Aziji, in: Paleontologičeskij žurnal 2014, č. 2, s. 34–43. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
+ | |||
[[Kategorie:5- Paleontolog]] | [[Kategorie:5- Paleontolog]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] |
Aktuální verze z 21. 2. 2022, 19:46
Vladimír HAVLÍČEK | |
Narození | 27.6.1922 |
---|---|
Místo narození | Jilemnice |
Úmrtí | 10.9.1999 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
5- Paleontolog 11- Geolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 350-351 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=140972 |
HAVLÍČEK, Vladimír, * 27. 6. 1922 Jilemnice, † 10. 9. 1999 Praha, geolog, paleontolog
Syn bankovního úředníka, synovec spisovatele Jaroslava H. (1896–1943). Po maturitě byl 1941 totálně nasazen v továrně v Praze-Vysočanech. 1945–48 studoval u Radima Kettnera geologii na Přírodovědecké fakultě UK (1948 RNDr.). Celý život byl zaměstnán ve Státním geologickém ústavu v Praze. Těžištěm H. práce se stalo geologické mapování a výzkum kambria a ordoviku v Barrandienu. Vypracoval rukopisné mapy z plochy 1 500 km2 (1 : 20 000 a 1 : 10 000), včetně vojenského prostoru Brdy. V padesátých letech zkoumal spodní paleozoikum Železných hor, prováděl geologické mapování pražské aglomerace 1 : 5 000, jež sloužilo jako podklad pro výstavbu komunikací včetně metra. Výsledky uplatnil v edici Přehledná geologická mapa ČSSR 1 : 200 000 a v textových vysvětlivkách na listech Plzeň, Tábor, Jihlava a Praha (1961–63). Navrhl novou koncepci stratigrafie, tektoniky a paleogeografie kambria a ordoviku Barrandienu (s M. Šnajdrem 1951–57, J. Vaňkem 1966 aj.), studoval sedimentární železné rudy ordoviku. Napsal kapitoly o kambriu a ordoviku do syntézy Regionální geologie ČSSR I/2 (1964). Podílel se na edici Základní geologická mapa ČSSR 1 : 25 000 jako vedoucí autor listů Zdice (1974), Hostomice (1985), Černošice (1986) a Beroun (1987).
Jako paleontolog se soustředil na kmen Brachiopoda (ramenonožci). Uveřejnil monografie a dílčí studie o některých řádech a čeledích z Barrandienu a z devonu u Čelechovic na Hané, Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. H. studoval nálezy z paleozoika Španělska, Maroka, Tuniska, Libye, Sardinie, Karnských Alp, z francouzského pohoří Montagne Noire a Bolívie. Počátkem osmdesátých let se účastnil geologické expedice do Libye. Přinesl paleontologický důkaz kambria a ordoviku v Železných horách, siluru a devonu na Rožmitálsku; s I. Chlupáčem 1965 nalezli nejstarší českou makrofaunu ve spodním kambriu v Brdech, netrilobitového členovce Kodymirus vagans. H. se podílel na syntéze I. Chlupáče Paleozoikum Barrandienu (kambrium–devon, 1992). Navrhl pojem Pražská pánev pro barrandienský ordovik až devon. Přispěl k datování saharského zalednění do svrchního ordoviku a k prosazení poznatku, že v ordoviku byla tato oblast v jihopolární klimatické zóně. V kompendiu Treatise on Invertebrate Paleontology, Part H – Brachiopoda (A. Williams et al., eds., 2000) byly uvedeny jako platné H. popisy a názvy dvou čeledí a sto dvaceti sedmi rodů brachiopodů.
H. uveřejnil téměř dvě stě prací a patnáct geologických map. Jeho sbírky, včetně typových exemplářů, jsou uloženy ve fondu Národního muzea v Praze, České geologické služby a muzea v Rokycanech. Na H. počest byly pojmenovány nové taxony brachiopodů, Aberia havliceki (1990) z Bretaně, Lesserorthis havliceki (2007) z Argentiny a rody z devonu severní Sibiře Havlicekospirifer (2009) a Vladimiria (2014).
D: výběr: Ramenonožci českého ordoviku, 1951; Kambrium a ordovik v Brdských hřebenech a na Jinecku, in: Sborník Ústředního ústavu geologického 18, 1951, oddíl geologický, s. 145–276 (s M. Šnajdrem); Kodymirus n. g., a new aglaspid merostome of the Cambrian of Bohemia, in: Sborník geologických věd, P 6, 1965, s. 7–20 (s I. Chlupáčem); The biostratigraphy of the Ordovician of Bohemia, in: tamtéž P 8, 1966, s. 7–69 (s J. Vaňkem); Vývoj paleozoických pánví v Českém masivu (kambrium – spodní karbon), in: Sborník geologických věd. Geologie 34, 1980, s. 31–65; Devonian and Carboniferous brachiopods from the northern flank of the Murzuq Basin (Libya), in: Sborník geologických věd. Paleontologie 28, 1987, s. 117–177 (s P. Röhlichem); Sedimentology, benthic communities, and brachiopods in the Suchomasty (Dalejan) and Acanthopyge (Eifelian) Limestones of the Koněprusy area (Czechoslovakia), in: tamtéž 31, 1990, s. 105–205 (se Z. Kukalem); Perunica microcontinent in the Ordovician, in: tamtéž 46, 1994, s. 23–56 (s J. Vaňkem a O. Fatkou).
L: I. Chlupáč, K šedesátinám RNDr. V. H., CSc., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 57, 1982, s. 185–191; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 43; R. Tásler, Ústřední ústav geologický v době komunistické vlády, 1993, passim, zejm. s. 9 a 23; I. Chlupáč, Zemřel RNDr. V. H., CSc., in: Věstník Českého geologického ústavu 75, 2000, č. 1, s. 88; J. Vaněk, Jak jsem jej znal – vzpomínky na zesnulého Dr. V. H., in: Palaeontologia Bohemiae 6, 2000, s. 27–37 (bibliografie); P. Vlašímský, RNDr. V. H., 27. 6. 1922 – 10. 9. 1999, in: Uhlí – Rudy – Geologický průzkum 7, 2000, č. 12, s. 30; Journal of the Czech Geological Society, H., 46, 2001, č. 3–4, s. 84–86, 379–383 (s bibliografií); Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 42; V. V. Baranov, Pentameridy (Brachiopoda) iz nižnego i srednego devona Severo-Vostočnoj Aziji, in: Paleontologičeskij žurnal 2014, č. 2, s. 34–43.
Pavel Vlašímský