Verze z 28. 2. 2022, 15:26, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

HAVLÍK Antonín 14.10.1855-1.8.1925

Z Personal
Antonín HAVLÍK
Narození 14.10.1855
Místo narození Rožďalovice (u Nymburka)
Úmrtí 1.8.1925
Místo úmrtí Praha-Smíchov
Povolání 55- Jazykovědec
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 356
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47050

HAVLÍK, Antonín, * 14. 10. 1855 Rožďalovice (u Nymburka), † 1. 8. 1925 Praha-Smíchov, filolog, pedagog

Syn učitele Josefa H. z Rožďalovic a Marie, roz. Gürtlerové. Na filozofické fakultě pražské univerzity se řadil k žákům Jana Gebauera a Martina Hattaly. Většinu života působil jako středoškolský profesor: 1879–92 na městské střední škole v Praze, později do 1914, kdy odešel na odpočinek, na malostranské reálce. Od 1902 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk a členem ČAVU (1899 dopisujícím, 1908 mimořádným; 1915 se členství vzdal). Uzavřel manželství s Josefou Pluhařovou, s níž vyženil syna Aloise.

Jeho odborná činnost nebyla rozsáhlá. Článkem v Listech filologických 1889 definoval tzv. jerové pravidlo (dnes označované též jako Havlíkův zákon), jímž popsal změny v hláskosloví slovanských jazyků, zejména ultrakrátkých samohlásek v praslovanštině a staroslověnštině, tzv. jerů. Ty během 10.–11. století vymizely: buď zanikly, nebo se částečně přeměnily na plné vokály. H. psal studii z bohemistického hlediska, další autoři však postupně využili jeho výklad a rozšířili jej na další slovanské jazyky. Na přelomu 19. a 20. století H. publikoval v Časopise českého muzea další články, které na základě filologického rozboru přispěly ke správnému datování a filiaci staročeských literárních památek, např. Alexandreidy, Rukopisu hradeckého, Dalimilovy kroniky. Zabýval se též dějinami rodiště a archeologickými nálezy v jeho okolí.

D: výběr: K otázce jerové v staré češtině, in: Listy filologické 16, 1889, s. 45–51, 106–116, 342–353; Vokalizace předložek v češtině doby střední a nové, 1889; O významu slovných shod rýmových pro poznání příbuznosti skládání staročeských, in: ČČM 70, 1896, s. 442–600; Boj s drakem v Brněnské legendě o sv. Jiří, in: tamtéž 81, 1907, s. 423–443.

L: nekrolog, in: Listy filologické 52, 1925, s. 311–312; V. Flajšhans, A. H., in: Slavia. Časopis pro slovanskou filologii 4, 1925/26, s. 609–610; S. Petíra, A. H. †, in: Časopis pro moderní filologii 12, 1925, s. 20–25 (s bibliografií); OSN 10, s. 992; 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1054; MSN 3, s. 100; Kudělka–Šimeček, s. 146–147; ČAVU, 2004, s. 93–94; P. Mareš, Úvod do lingvistiky a lingvistické bohemistiky, 2014, s. 31; https://en.wikipedia.org/ (stav k 14. 10. 2019).

P: SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Rožďalovice, sv. 17 (1849–1877), s. 72; NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 167, obr. 296; LA PNP, Praha, osobní fond.

Jiří Martínek