HAVLÍK Josef 11.4.1850-6.1.1912: Porovnání verzí

Z Personal
(HAVLÍK_Josef_11.4.1850-6.1.1912)
 
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 11.4.1850
 
| datum narození = 11.4.1850
| místo narození =  
+
| místo narození = Líchovy (u Sedlčan)
 
| datum úmrtí = 6.1.1912
 
| datum úmrtí = 6.1.1912
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef HAVLÍK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 357
 +
}}
 +
'''HAVLÍK, Josef''', ''* 11. 4. 1850 Líchovy (u Sedlčan), † 6. 1. 1912 Praha, spisovatel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny rolníka. Maturoval v Praze na novoměstském
 +
piaristickém gymnáziu, po nedlouhé praxi nastoupil 1872
 +
jako úředník v administrativě pražského magistrátu. Od 1881
 +
pracoval jako oficiál prezidiální kanceláře, 1908 odešel do penze jako ředitel hlavní městské výpravny. Byl aktivním členem
 +
spolku spisovatelů-beletristů Máj a  udržoval přátelské styky
 +
s A. Jiráskem, I. Herrmannem, F. Heritesem, M. A. Šimáčkem, L. Stroupežnickým, K. V. Raisem a  s  J.  Vrchlickým,
 +
vesměs autory mladočeské politické orientace, ač sám byl
 +
členem staročeské strany. Manželka Hermína H., roz. Veinerová, byla operetní zpěvačkou, dcera Josefa, píšící pod pseudonymem Jos. Č. Havlín (1886–1968), spisovatelkou a překladatelkou. V kulturních časopisech a literárních rubrikách
 +
denního tisku, jako byly např. ''Hlas národa'', ''Národní politika'',
 +
''Národní listy'', ''Humoristické listy'', ''Lumír'', ''Švanda dudák'' a ''Světozor'', publikoval H. drobné povídky, humoresky a fejetony,
 +
blízké poetice I. Herrmanna a inspirované nejčastěji důvěrně
 +
známým prostředím magistrátních úředníků. Básně a divadelní hry zůstaly v jeho díle okrajové. Mimoto psal tragicky zabarvené sociálně psychologické prózy, jež odrážely realisticky,
 +
věcně a  bez sentimentu soudobý život úřednictva a  městské
 +
i venkovské chudiny. Vydal dva knižní soubory (''Povídky a humoresky'', 1889; ''Z menšího obzoru'', 1898), zásluhou jeho dcery
 +
vyšly další dva svazky posmrtně (''Z vírů i zátiší životních'', 1916;
 +
''Z  ovzduší pražského magistrátu'', 1918). Na námět historické
 +
prózy F.  A.  Šuberta H. napsal 1905 divadelní hru ''Kostnice sedlecká'', kterou O. Bradáč zhudebnil ve stejnojmenné opeře.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 10, s. 992; 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 119–120.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H. Literární pozůstalost, 1969).
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
 
[[Kategorie:1850]]
 
[[Kategorie:1850]]
 +
[[Kategorie:Líchovy]]
 
[[Kategorie:1912]]
 
[[Kategorie:1912]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 28. 2. 2022, 15:55

Josef HAVLÍK
Narození 11.4.1850
Místo narození Líchovy (u Sedlčan)
Úmrtí 6.1.1912
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 357
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47052

HAVLÍK, Josef, * 11. 4. 1850 Líchovy (u Sedlčan), † 6. 1. 1912 Praha, spisovatel

Pocházel z rodiny rolníka. Maturoval v Praze na novoměstském piaristickém gymnáziu, po nedlouhé praxi nastoupil 1872 jako úředník v administrativě pražského magistrátu. Od 1881 pracoval jako oficiál prezidiální kanceláře, 1908 odešel do penze jako ředitel hlavní městské výpravny. Byl aktivním členem spolku spisovatelů-beletristů Máj a udržoval přátelské styky s A. Jiráskem, I. Herrmannem, F. Heritesem, M. A. Šimáčkem, L. Stroupežnickým, K. V. Raisem a s J. Vrchlickým, vesměs autory mladočeské politické orientace, ač sám byl členem staročeské strany. Manželka Hermína H., roz. Veinerová, byla operetní zpěvačkou, dcera Josefa, píšící pod pseudonymem Jos. Č. Havlín (1886–1968), spisovatelkou a překladatelkou. V kulturních časopisech a literárních rubrikách denního tisku, jako byly např. Hlas národa, Národní politika, Národní listy, Humoristické listy, Lumír, Švanda dudák a Světozor, publikoval H. drobné povídky, humoresky a fejetony, blízké poetice I. Herrmanna a inspirované nejčastěji důvěrně známým prostředím magistrátních úředníků. Básně a divadelní hry zůstaly v jeho díle okrajové. Mimoto psal tragicky zabarvené sociálně psychologické prózy, jež odrážely realisticky, věcně a bez sentimentu soudobý život úřednictva a městské i venkovské chudiny. Vydal dva knižní soubory (Povídky a humoresky, 1889; Z menšího obzoru, 1898), zásluhou jeho dcery vyšly další dva svazky posmrtně (Z vírů i zátiší životních, 1916; Z ovzduší pražského magistrátu, 1918). Na námět historické prózy F. A. Šuberta H. napsal 1905 divadelní hru Kostnice sedlecká, kterou O. Bradáč zhudebnil ve stejnojmenné opeře.

L: OSN 10, s. 992; 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 119–120.

P: LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H. Literární pozůstalost, 1969).

Martin Kučera