Biografický slovník
HAVLASA Jan 22.12.1883-13.8.1964
| Jan HAVLASA | |
 | |
| Narození | 22.12.1883 |
|---|---|
| Místo narození | Teplice |
| Úmrtí | 13.8.1964 |
| Místo úmrtí | Los Angeles (USA) |
| Povolání |
63- Spisovatel 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 338-339 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47039 |
HAVLASA, Jan (vl. jm. Klecanda), * 22. 12. 1883 Teplice, † 13. 8. 1964 Los Angeles (USA), spisovatel, diplomat
Syn učitele a publicisty Jana Klecandy (1855–1920), ředitele matiční školy v Teplicích a později v Praze, a Matyldy, dcery pedagoga J. L. Maška (rodný dům v Českobratrské ulici je označen pamětní deskou). Pokřtěn byl jako Johann Ladislaus. Z jeho bratrů vynikli politik Jiří Klecanda (1890–1918) a historik Vladimír Klecanda (1888–1946). Pseudonym Havlasa užíval již od přelomu století proto, aby se odlišil od otce.
Po maturitě na gymnáziu v Žitné ulici krátce studoval přírodní vědy, ale záhy jej uchvátilo cestování: 1902 projel Itálii až k Římu, 1902–04 se opakovaně vracel do Vysokých Tater (jedna z H. literárních prvotin se jmenuje Tatranské povídky). 1904 odjel jako reportér Národních listů do USA na světovou výstavu v St. Louis, za mořem však již zůstal. Navštívil Chicago, Niagarské vodopády, Texas, Nebrasku a 1905 se usadil v Kalifornii. Psal do českých novin, mj. o botanice, podal rovněž svědectví o ničivém zemětřesení v San Francisku (1906). V USA poznal budoucí manželku Elsu Hermannovou (1891–1957), dívku českého původu, která sdílela jeho vášeň pro cestování. Krátce po svatbě spolu navštívili Grand Canyon v Arizoně a počátkem 1910 podnikli osmiměsíční cestu na Tahiti, kde se H. setkal s M. R. Štefánikem; zajeli také na ostrovy Bora Bora či Raiatea. Na další cestě se přes Havaj vydali do Japonska, které H. ve své tvorbě tolikrát obdivoval. Počátkem září 1912 vystoupili na vrchol Fudžijamy (3776 m). V Japonsku navštívili rovněž ostrovy Šikoku a Hokkaidó, včetně vesnice národa Ainů. V květnu 1913 se zastavili v Číně, v červnu v Malajsku, krátce pobyli v Thajsku, Indii a na Cejlonu; v říjnu 1913 se vrátili do Prahy (H. tak dokončil cestu kolem světa), kde se usadili a prožili první světovou válku. 1916 H. vydal brožuru Vztah koloniální politiky k světové válce, kvůli níž strávil rok v rakouském vězení. Před propuštěním byl shledán duševně nemocným, čímž se vyhnul dalším trestům či povolání na frontu. Politicky se angažoval v České straně národněsociální a stal se členem Národního výboru.
Po vzniku ČSR zasedal v několika komisích pro přípravu mírové konference; počátkem 1919 odjel jako odborník na koloniální a námořní otázky s československou delegací do Paříže. České stanovisko popularizoval 1919 ve spisu České kolonie zámořské a v oficiálně vydaném Memorandu (dnes v archivu MZV). Propagoval předání správy některých území Československu (např. několik afrických kolonií či Kamčatky). Oficiálně tento požadavek nebyl nikdy nastolen, jakkoli je tato myšlenka dosud zmiňována v populárně-naučné literatuře. Zároveň působil v delegaci jako člen tiskového odboru (zpravodaj pro České slovo). Po neúspěchu jednání o agrément s Japonskem (byla dána přednost jinému kandidátovi) a s Čínou získal v říjnu 1919 jako satisfakci nominaci na úřad československého vyslance v Brazílii. Diplomatickou funkci zastával pět let, 1922/23 se podílel na československé účasti na mezinárodní výstavě v Riu de Janeiro a na prohloubení zahraničních styků s Uruguayí. Současně cestoval po Jižní Americe, snad vystoupil na (podle tehdejších znalostí) nejvyšší brazilskou horu Bandeiru. V zemi spolupracoval s vědeckou obcí, napsal některé sociogeografické texty (Rozluka státu a církve v Brasilii, 1923; Vliv zeměpisných činitelů na vývoj brasilského národa, 1927). Jeden z ostrůvků poblíž Cabo Frío 1922 pojmenovala tamní městská rada Ilha de Havlasa. 1922–23 ho disciplinárně vyšetřovalo ministerstvo zahraničí pro finanční a personální přestupky, byl mu navržen odchod do výslužby, trest mu však prominul prezident Masaryk.
Po ukončení vyslanecké mise se H. 1924 krátce usadil v Paříži. Na základě práce o Brazílii obhájil doktorát na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (RNDr. 1926); oponenty byli V. Švambera a J. Matiegka. 1925 se H. stal členem IV. třídy ČAVU. 1929 cestoval jako člen opiové komise Společnosti národů po Indii, Barmě (navštívil historicky významné lokality, včetně Mandalaje a Amarapury), Malajsku, Indonésii, Filipínách a opět po Japonsku. Zážitky popsal v knize Za opiem kolem světa. Vrátil se do Paříže, od 1937 žil v Monaku, od 1939 v Chicagu, kde přispíval četnými články do časopisu Svornost. Za druhé světové války nabídl své služby E. Benešovi. 1943–47 působil jako diplomatický zástupce Československa v Chile a spřátelil se s básníkem Pablem Nerudou. Po skončení mise se již do Československa nevrátil a dožil – stále jako občan Československa (dokonce vyšetřovaný pro „neamerickou činnost“) – v Kalifornii, kde byl v Hollywoodu pohřben. Po manželčině smrti již nevycházel, svůj dům a majetek odkázal Sokolu v Los Angeles. Po mnoha desetiletích se zásluhou publicistů P. Horkého a M. Náplavy H. archiv dostal do Zlína a je uložen s kolekcí J. Hanzelky a M. Zikmunda.
H. bibliografie čítá více než tři desítky knižních titulů. Děj prozaických děl je obvykle zasazen do exotického prostředí od Vysokých Tater přes Divoký západ a Japonsko až po Tichomoří. Milostná tematika se v nich prolíná se strašidelnými příběhy, které připomínají romaneta Jakuba Arbesa a předjímají prvky moderního hororu. Beletristické líčení a poetický tón charakterizuje i H. cestopisy (Cesta kolem světa, 1915). V závěru života H. psal paměti Útržkový kalendář, které zůstaly v rukopise. Překládal rovněž z angličtiny, např. povídky O. Wilda.
L: OSN 28, s. 770; OSND 2/2, s. 1050–1051; MSN 3, s. 1007; J. Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945, 1945, s. 213–217; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 370; ČBS, s. 198; LČL 2/1, s. 106–108 (s bibliografií); Tomeš 1, s. 431; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48; J. a M. Martínkovi, Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 184–187; ČAVU, s. 93; M. Nekola, Zapomenutý světoběžník, in: 100+1 zahraničních zajímavostí, č. 2/2012, s. 28–31; Z. Vácha, Žádám Vás jako vynikajícího odborníka…, 2012, rejstřík; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2. Biografický slovník československých diplomatů, 2013, s. 80–81 (s chybnými údaji o rodině); L. Kratochvílová, J. Klecanda-H., jeho život a vztah k Brazílii, 2012 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha).
P: LA PNP, Praha; Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, archiv J. Hanzelky a M. Zikmunda; AMZV, Praha, osobní spis.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
