HAVLASA Quido 2.5.1839-14.1.1909

Z Personal
Quido HAVLASA
Narození 2.5.1839
Místo narození Strunkovice nad Blanicí
Úmrtí 14.1.1909
Místo úmrtí Heřmanův Městec
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 339
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54506

HAVLASA, Quido, * 2. 5. 1839 Strunkovice nad Blanicí, † 14. 1. 1909 Heřmanův Městec, pedagog, ředitel kůru, hudební skladatel

Syn lékaře Filipa H. a Marie, roz. Hambergerové, bratr Bohumila H. (1852–1877). Absolvoval učitelský ústav a 1857 roční kurz na varhanické škole v Praze. 1862–65 jako učitel vystřídal několik měst v jižních Čechách (Vodňany, Březnice, Jindřichův Hradec), poté 1865–70 působil jako ředitel kůru v Novém Bydžově. Ve své době patřil k řadě českých hudebníků, kteří se vydali na Balkán. V banátském Vršaci (osídleném převážně Srby), kde setrval do 1874, se živil jako sbormistr. 1874–76 žil v chorvatském historickém městě Senj, pro místní ženský sbor napsal šedesát osm sborů. S balkánskými zeměmi udržoval kontakt i později (1889 získal cenu za zhudebnění dvou básní místních autorů). Byla uváděna i jeho orchestrální óda Davorije na Kosovu.

Po návratu do Čech řídil kůr v Heřmanově Městci. Účastnil se spolkového života a zasedal ve výboru Jednoty českých ředitelů kůrů, varhaníků, kapelníků a majitelů hudebních škol. Jeho aktivitu lze doložit v drobných inzertních textech uveřejňovaných v centrálním i regionálním tisku (Národní politika, Národní listy, Moravská orlice, Noviny těšínské, Opavský týdeník, Našinec ad.). Na konci života cítil sociální nejistotu a 1907 v dopise hudebnímu skladateli Janu Malátovi litoval, že se odchodem z učitelského povolání zřekl nároku na zajištěnou penzi.

Výsledky jeho průměrné a na bezprostřední potřeby zaměřené skladatelské činnosti zůstaly roztroušeny na mnoha místech. Pro pedagogické účely H. kompiloval starší pěvecké příručky (Výběr zpěváku nevyhnutelných hudebních vědomostí, 1863). Pro školní praxi vydal Sbírku dvou a tříhlasých písní na vlastní i cizí nápěvy (1865). Na kůrech se uplatnila Stručná cvičení ve zpěvu katolických chorregentů. Jeho církevní skladby se používaly i v opisech (některé z nich jsou dochovány v Českém muzeu hudby). Snadné skladbičky pro zábavu vycházely jako přílohy hudebních časopisů (Hudební listy, Slovanská hudební revue, Hudební květy, Varyto, Mladý houslista, Česká hudba, Mladý český pianista, Vlastimil). Regionální nakladatelé vydali neznámý počet samostatných drobných tisků pro klavír, dvoje housle, harmonium ad. Výběr z nich vyšel jako komerční retrospektiva (např. Chvilka zábavy. 17 instrumentálních skladeb, klavír na 2 ruce, 1927). H. se řadil k průměrným hudebníkům své generace, kteří bez vyšších uměleckých cílů pomáhali naplňovat základní kulturní potřeby.

L: Národní listy 9. 12. 1870; J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 247 (varhanická škola); Národní album, s. 165; Pazdírek, s. 373; HS 1, s. 411 (s přehledem některých skladeb a literaturou).

P: SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Strunkovice nad Blanicí, kniha 3, fol. 119; NM – České muzeum hudby, Praha, katalog hudebnin 1 a 2 a ostatní katalogy (tisky a rukopisy); NK, Praha, Hudební oddělení (tisky).

Jitka Ludvová