StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVLAS Ladislav 19.10.1907-2.10.1988

Ladislav HAVLAS
Narození	19.10.1907
Místo narození	Přepeře (u Turnova)
Úmrtí	2.10.1988
Místo úmrtí	Poděbrady
Povolání	75- Sochař nebo medailér
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 337
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76750

HAVLAS, Ladislav, * 19. 10. 1907 Přepeře (u Turnova), † 2. 10. 1988 Poděbrady, glyptik, sklářský výtvarník, pedagog

Studoval 1921–25 na Státní odborné škole šperkařské pro broušení a rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví v Turnově, kde ho glyptiku učil K. Tuček. 1925–32 byl žákem J. Drahoňovského na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. 1929 podnikl studijní cestu do Itálie. Studium si prodloužil o čestné studijní roky, během nichž ryl drahokamy podle učitelových návrhů (např. portréty T. G. Masaryka, J. Mánesa, A. Sedláčkové), intaglie a kameje s figurálními a dekorativními motivy pro originální desky monografie o J. Drahoňovském a kdy zpracovával portréty podle předloh F. Kysely (C. Bartoň z Dobenína) a J. Bendy (V. V. Štech, J. Pečírka, F. Kadeřávek, chicagský starosta A. Čermák). Samostatně spolupracoval s nakladatelem V. Mikešem, pro jeho bibliofilské tisky vytvořil čtyřicet osm intaglií a kamej s portrétem F. Chopina. V době, kdy se jako výtvarník osamostatnil, zpracoval portréty J. Drahoňovského a jeho manželky, historika J. V. Šimáka a A. Švehly (v křišťálu), F. Kavána, V. Špály, J. Solara, K. Endrýse, J. Vojty (v bronzu). Byl autorem pamětních desek básníka B. Kaminského a sochaře J. Drahoňovského ad. 1939–45 působil jako asistent pro glyptiku ve sklářském ateliéru K. Štipla na UMPRUM. Tehdy vznikla H. série rytých váz a dóz na květiny. 1945–52 byl ředitelem Státní odborné školy sklářské v Kamenickém Šenově, nepodařilo se mu ji však zachránit před zrušením.

Pro výstavní síň ARS 1946–47 navrhl tvarově ojedinělý nápojový soubor, rytou vázu pro město Varnsdorf, sochu Vzpomínky na hřbitov v rodné obci. 1952–53 dočasně vedl vývojové středisko Státní školy sklářské v Železném Brodě, 1953–70 učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Soustředil se na glyptiku, zejména portrétní. Významné jsou jeho kameje (reliéfní rytina), resp. intaglie (negativní vhloubený reliéf) v horském křišťálu s portréty J. Seiferta, B. Říhy, A. Branalda, J. Knapa, F. Křeliny, L. Stehlíka, V. Závady, F. Kožíka, J. Hilčra, J. Vojty, L. Peška, E. Hakena, J. Švorcové, C. Boudy, V. Silovského, J. Broka, F. Dvořáka a rodinných příslušníků. Do této skupiny náležela i série autoportrétů. Z historických osobností portrétoval Jiřího z Poděbrad, J. A. Komenského, A. Dvořáka, Z. Braunerovou, muzeologa J. Hellicha, L. Kubu, S. K. Neumanna, F. X. Šaldu, F. Lexu. Mezinárodní uznání získaly kameje s portréty anglické královny Alžběty II. a papeže Jana Pavla II. Téměř dvě stovky rytých portrétů, některé změněné zlatou montáží ve šperky, se zařadily k mimořádným dílům českého výtvarného umění. H. bezprostředně navázal na odkaz J. Drahoňovského a italské renesanční glyptiky, jeho umění patří k vrcholům této sochařské disciplíny. 1982 obdržel Národní cenu, 1987 titul zasloužilý umělec.

L: Toman 1, s. 306; NEČVUD, s. 269–270; SČSVU 3, s. 99; A. Langhamer, Glyptik L. H., in: Výtvarná kultura 6, 1982, č. 1, s. 42–44; M. Vlk, Glyptické portréty L. H. (výstavy), in: tamtéž 7, 1983, č. 5, s. 57n.; A. Langhamer, Zasloužilý umělec L. H., glyptik, 1987 (katalog); týž, Vzpomínka na glyptika L. H., in: Sklář a keramik 62, 2012, č. 9–10, s. 53–55; https://cs.isabart.org/person/479 (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 19. 11. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera