Biografický slovník
HAVLIS Jiří 16.11.1932-31.1.2010: Porovnání verzí
(HAVLIS_Jiří_16.11.1932-31.1.2010) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.11.1932 | | datum narození = 16.11.1932 | ||
| − | | místo narození = Majdalena | + | | místo narození = Majdalena (u Třeboně) |
| datum úmrtí = 31.1.2010 | | datum úmrtí = 31.1.2010 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Třeboň |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363 |
| + | }} | ||
| + | '''HAVLIS, Jiří''', ''* 16. 11. 1932 Majdalena (u Třeboně), † 31. 1. 2010 Třeboň, veslař'' | ||
| + | |||
| + | Vyučil se truhlářem v Lišově. Od 1947 se věnoval veslování, | ||
| + | které se mu zalíbilo při mezinárodní regatě na třeboňském | ||
| + | rybníku Svět. S Miroslavem Mejtou, Janem Jindrou, Stanislavem Luskem a Miroslavem Korandou vytvořili čtyřku | ||
| + | s kormidelníkem a 1951 v této disciplíně vyhráli mistrovství republiky; prvenství obhájili ještě třikrát (1952–54). Na | ||
| + | OH 1952 v Helsinkách, kam se probojovali na předolympijské regatě v Moskvě, překvapivě zvítězili nad známějšími | ||
| + | a lépe vybavenými posádkami (pořadatelé nedokázali ani | ||
| + | nalézt československou hymnu). Postupně se třeboňská čtyřka rozpadla, poté co S. Lusk (načas ho v posádce nahradil | ||
| + | F. Žoček) a po něm J. Jindra odešli do pražského Ústředního | ||
| + | domu armády (od 1956 Dukla Praha). | ||
| + | |||
| + | H. se po základní vojenské službě vrátil k řemeslu v lišovské | ||
| + | nábytkářské továrně a od 1962 až do důchodu pracoval v dělnických profesích. Vítězství třeboňské čtyřky na OH se stalo | ||
| + | námětem filmu režiséra Václava Gajera ''Neklidnou hladinou'' | ||
| + | (1962). Její úspěch připomíná od 2002 pamětní deska na břehu rybníka Svět. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ETK 1/1, s. 229; ETK 2/1, s. 180; ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; F. Kolář | ||
| + | a kol., Kdo je kdo. Naši olympionici, 1999, s. 160; V. Malina, Všechny cesty | ||
| + | vedou na jih, 2008, passim. | ||
| − | + | Miloslav Martínek | |
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 39: | ||
[[Kategorie:Majdalena]] | [[Kategorie:Majdalena]] | ||
[[Kategorie:2010]] | [[Kategorie:2010]] | ||
| + | [[Kategorie:Třeboň]] | ||
Verze z 1. 3. 2022, 21:38
| Jiří HAVLIS | |
 | |
| Narození | 16.11.1932 |
|---|---|
| Místo narození | Majdalena (u Třeboně) |
| Úmrtí | 31.1.2010 |
| Místo úmrtí | Třeboň |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69533 |
HAVLIS, Jiří, * 16. 11. 1932 Majdalena (u Třeboně), † 31. 1. 2010 Třeboň, veslař
Vyučil se truhlářem v Lišově. Od 1947 se věnoval veslování, které se mu zalíbilo při mezinárodní regatě na třeboňském rybníku Svět. S Miroslavem Mejtou, Janem Jindrou, Stanislavem Luskem a Miroslavem Korandou vytvořili čtyřku s kormidelníkem a 1951 v této disciplíně vyhráli mistrovství republiky; prvenství obhájili ještě třikrát (1952–54). Na OH 1952 v Helsinkách, kam se probojovali na předolympijské regatě v Moskvě, překvapivě zvítězili nad známějšími a lépe vybavenými posádkami (pořadatelé nedokázali ani nalézt československou hymnu). Postupně se třeboňská čtyřka rozpadla, poté co S. Lusk (načas ho v posádce nahradil F. Žoček) a po něm J. Jindra odešli do pražského Ústředního domu armády (od 1956 Dukla Praha).
H. se po základní vojenské službě vrátil k řemeslu v lišovské nábytkářské továrně a od 1962 až do důchodu pracoval v dělnických profesích. Vítězství třeboňské čtyřky na OH se stalo námětem filmu režiséra Václava Gajera Neklidnou hladinou (1962). Její úspěch připomíná od 2002 pamětní deska na břehu rybníka Svět.
L: ETK 1/1, s. 229; ETK 2/1, s. 180; ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; F. Kolář a kol., Kdo je kdo. Naši olympionici, 1999, s. 160; V. Malina, Všechny cesty vedou na jih, 2008, passim.
Miloslav Martínek
