HAVRÁNEK Jan 7.6.1928-1.9.2003: Porovnání verzí
(HAVRÁNEK_Jan_7.6.1928-2.9.2003) |
m (Holoubková přesunul stránku HAVRÁNEK Jan 7.6.1928-2.9.2003 na HAVRÁNEK Jan 7.6.1928-1.9.2003 bez založení přesměrování) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 7.6.1928 | | datum narození = 7.6.1928 | ||
| místo narození = Teplice | | místo narození = Teplice | ||
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 1.9.2003 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 53- Historik | + | | povolání = 53- Historik<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 369-370 |
+ | }} | ||
+ | '''HAVRÁNEK, Jan''', ''* 7. 6. 1928 Teplice, † 1. 9. 2003 Praha, historik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny středoškolského profesora a posléze vysokého úředníka ministerstva školství Miroslava H., bratra lingvisty Bohuslava H. (1893–1978), a Růženy, roz. Bondyové. Jako židovský míšenec byl na konci německé okupace (1944–45) vězněn v koncentračních táborech a absolvoval pochod smrti. 1948–52 vystudoval historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde potom učil: 1955–64 odborný asistent, 1964–92 docent, od 1992 profesor českých dějin. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo H. pedagogické působení z politických důvodů značně omezeno. Zároveň vědecky pracoval v Ústavu pro dějiny UK (1960–70), resp. v Archivu UK (1970–89), v letech 1990–93 byl ředitelem a od 1993 do konce života zástupcem ředitele Ústavu | ||
+ | dějin UK – Archivu UK. | ||
+ | |||
+ | Zabýval se českými (československými) politickými a kulturními dějinami 19. a 20. století, historií UK a dalších evropských | ||
+ | univerzit, historickou statistikou a demografií. Do české historiografie vstoupil prací z dějin dělnického hnutí | ||
+ | (''Hornická stávka roku 1900 v severočeském hnědouhelném revíru'', 1953); | ||
+ | poté věnoval meritorní pozornost diferenciaci české politické | ||
+ | scény v devadesátých letech 19. století (''Boj za všeobecné, přímé a rovné hlasovací právo roku 1893'', 1964), české politice před | ||
+ | první světovou válkou a problematice moderního českého nacionalismu, fašismu a pacifismu. Významně se autorsky podílel na syntetických dílech a vysokoškolských učebnicích: ''Stručné dějiny Univerzity Karlovy'' (1964), ''Úvod do studia dějepisu'' (s M. Myškou a J. Paclíkem, 1967), ''Dějiny'' ''Československa III. 1791–1918'' (s J. Butvinem, 1968), ''Československé dějiny v datech'' (1986), ''Dějiny Univerzity Karlovy III–IV'' (1997–98). Těžiště jeho publikační činnosti spočívalo ve studiích a článcích | ||
+ | v domácích a zahraničních vědeckých časopisech a sbornících | ||
+ | (''Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis'', na vzniku této ročenky, jejím obsahu a úrovni měl | ||
+ | zásadní podíl); hlavní z nich byly vydány v knižním souboru ''University–Historiography–Society–Politics. Selected studies'' | ||
+ | (J. Pešek /ed./, 2009). | ||
+ | |||
+ | Do historie českého dějepisectví se H. zapsal i rozsáhlou činností pedagogickou. Oficiálně i neoficiálně vyškolil stovky českých a zahraničních historiků. Mezi jeho žáky patřili studenti | ||
+ | z Evropy i z Ameriky, které uváděl do problematiky českých | ||
+ | dějin i českých kulturních reálií; využíval přitom své dokonalé | ||
+ | konverzační schopnosti ve světových jazycích. Posluchačům | ||
+ | dával k dispozici svou knihovnu, včetně dobově prohibitní, ve | ||
+ | veřejných knihovnách tudíž nedostupné, literatury. Jazykové znalosti uplatňoval při navazování a udržování zahraničních | ||
+ | kontaktů pražské univerzity s univerzitami zahraničními a při | ||
+ | přijímání státních návštěv v Karolinu. Jeho pedagogické, vědecké a organizační aktivity se plně rozvinuly po 1989, kdy | ||
+ | mj. přednášel na univerzitách v USA, stal se členem washingtonského Woodrow Wilson Center a spolupředsedou Česko-rakouské komise historiků a kdy se dočkal ocenění své práce (zahraniční členství Polské akademie věd v Krakově, 1994; Cena Antona Gindelyho, udělená rakouským Institutem für Donauraum und Mitteleuropa, 1995). H. manželkou byla historička '''Růžena Havránková''', roz. Růžičková (* 3. 5. 1929 Praha, † 2017), zabývající se dějinami Bulharska a česko-bulharských vztahů v 19. a 20. století i novodobou historií jihoslovanských národů. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 435 (s chybným datem narození); M. Svatoš – J. Urbanová, | ||
+ | Soupis prací J. H., in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, | ||
+ | 1988, č. 2, s. 9–29; Magister noster. Sborník statí věnovaných in memoriam | ||
+ | prof. PhDr. J. H., CSc., L. Velek – W. D. Goodsey Jr. – M. Svatoš (eds.), 2005. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/71d5105c-148f-49b6-b629-05bb4e47747d Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
+ | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 2. 3. 2022, 20:09
Jan HAVRÁNEK | |
Narození | 7.6.1928 |
---|---|
Místo narození | Teplice |
Úmrtí | 1.9.2003 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
53- Historik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 369-370 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69534 |
HAVRÁNEK, Jan, * 7. 6. 1928 Teplice, † 1. 9. 2003 Praha, historik
Pocházel z rodiny středoškolského profesora a posléze vysokého úředníka ministerstva školství Miroslava H., bratra lingvisty Bohuslava H. (1893–1978), a Růženy, roz. Bondyové. Jako židovský míšenec byl na konci německé okupace (1944–45) vězněn v koncentračních táborech a absolvoval pochod smrti. 1948–52 vystudoval historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde potom učil: 1955–64 odborný asistent, 1964–92 docent, od 1992 profesor českých dějin. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo H. pedagogické působení z politických důvodů značně omezeno. Zároveň vědecky pracoval v Ústavu pro dějiny UK (1960–70), resp. v Archivu UK (1970–89), v letech 1990–93 byl ředitelem a od 1993 do konce života zástupcem ředitele Ústavu dějin UK – Archivu UK.
Zabýval se českými (československými) politickými a kulturními dějinami 19. a 20. století, historií UK a dalších evropských univerzit, historickou statistikou a demografií. Do české historiografie vstoupil prací z dějin dělnického hnutí (Hornická stávka roku 1900 v severočeském hnědouhelném revíru, 1953); poté věnoval meritorní pozornost diferenciaci české politické scény v devadesátých letech 19. století (Boj za všeobecné, přímé a rovné hlasovací právo roku 1893, 1964), české politice před první světovou válkou a problematice moderního českého nacionalismu, fašismu a pacifismu. Významně se autorsky podílel na syntetických dílech a vysokoškolských učebnicích: Stručné dějiny Univerzity Karlovy (1964), Úvod do studia dějepisu (s M. Myškou a J. Paclíkem, 1967), Dějiny Československa III. 1791–1918 (s J. Butvinem, 1968), Československé dějiny v datech (1986), Dějiny Univerzity Karlovy III–IV (1997–98). Těžiště jeho publikační činnosti spočívalo ve studiích a článcích v domácích a zahraničních vědeckých časopisech a sbornících (Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, na vzniku této ročenky, jejím obsahu a úrovni měl zásadní podíl); hlavní z nich byly vydány v knižním souboru University–Historiography–Society–Politics. Selected studies (J. Pešek /ed./, 2009).
Do historie českého dějepisectví se H. zapsal i rozsáhlou činností pedagogickou. Oficiálně i neoficiálně vyškolil stovky českých a zahraničních historiků. Mezi jeho žáky patřili studenti z Evropy i z Ameriky, které uváděl do problematiky českých dějin i českých kulturních reálií; využíval přitom své dokonalé konverzační schopnosti ve světových jazycích. Posluchačům dával k dispozici svou knihovnu, včetně dobově prohibitní, ve veřejných knihovnách tudíž nedostupné, literatury. Jazykové znalosti uplatňoval při navazování a udržování zahraničních kontaktů pražské univerzity s univerzitami zahraničními a při přijímání státních návštěv v Karolinu. Jeho pedagogické, vědecké a organizační aktivity se plně rozvinuly po 1989, kdy mj. přednášel na univerzitách v USA, stal se členem washingtonského Woodrow Wilson Center a spolupředsedou Česko-rakouské komise historiků a kdy se dočkal ocenění své práce (zahraniční členství Polské akademie věd v Krakově, 1994; Cena Antona Gindelyho, udělená rakouským Institutem für Donauraum und Mitteleuropa, 1995). H. manželkou byla historička Růžena Havránková, roz. Růžičková (* 3. 5. 1929 Praha, † 2017), zabývající se dějinami Bulharska a česko-bulharských vztahů v 19. a 20. století i novodobou historií jihoslovanských národů.
L: Tomeš 1, s. 435 (s chybným datem narození); M. Svatoš – J. Urbanová, Soupis prací J. H., in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, č. 2, s. 9–29; Magister noster. Sborník statí věnovaných in memoriam prof. PhDr. J. H., CSc., L. Velek – W. D. Goodsey Jr. – M. Svatoš (eds.), 2005.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Tomeš