Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HAY Leopold Jan 22.4.1735-1.6.1794

{{Infobox - osoba
| jméno = Leopold Jan HAY
| obrázek = Hay Leopold Jan portret.jpg
| datum narození = 22.4.1735
| místo narození = Fulnek
| datum úmrtí = 1.6.1794
| místo úmrtí = Chrast (u Chrudimi)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 373-374
}}
'''HAY, Leopold Jan''', ''* 22. 4. 1735 Fulnek, † 1. 6. 1794 Chrast (u Chrudimi), královéhradecký biskup''

Jediný syn z šesti dětí vrchního správního úředníka. 1751–53 
studoval teologii a filozofii v Olomouci, 1758 byl vysvěcen na 
kněze. Působil jako sekretář olomouckého biskupa Leopolda 
Egkha a jeho nástupce Maxmiliána Hamiltona. V kariéře mu 
pomohlo i  to, že byl švagrem  Josefa Sonnenfelse, profesora 
vídeňské univerzity a vlivného rádce císařovny Marie Terezie. 
1770 se H. stal děkanem kapituly v Kroměříži, od 1775 působil jako probošt kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. 1777 ho Marie Terezie jmenovala do čela dvorské komise, která se řadou reorganizačních opatření a  díky 
H. umírněnému postupu podílela na uklidnění náboženských 
nepokojů na Valašsku. 1780 byl jmenován královéhradeckým 
biskupem, vzápětí potvrzen papežem, svěcení přijal 1781 ve 
Vídni.

H. patřil k obdivovatelům císaře Josefa II., stoupencům osvícenství a zednářského hnutí. Ve východních Čechách dokázal 
čelit odlivu věřících k  nekatolickým církvím. Uvítal vydání 
tolerančního patentu, s  jeho obsahem byl srozuměn a  jako 
jeden z mála biskupů v monarchii jej podporoval. 1781 zveřejnil cirkulář ke kněžím své diecéze, v němž obsah patentu 
vysvětloval, informoval o  podmínkách jeho provádění a  vybízel duchovenstvo k  náboženské snášenlivosti vůči věřícím 
jiného vyznání. O náboženskou toleranci usiloval také listem 
adresovaným městské radě v Chrudimi. H. se sice neztotožnil 
s rušením klášterů nebo snížením počtu kanovníků hradecké 
kapituly, ale k otevřenému protestu se neodhodlal.

V duchu moderních zásad se zajímal o hospodářskou prosperitu kraje, podporoval rozvoj zemědělství, do vedení panství dosazoval schopné úředníky. Pečoval o rozkvět školství a věnoval se sociálním otázkám. Hluboce vzdělaný H. kolem sebe soustředil okruh předních umělců a vědců. Přátelil se např. s Josefem Dobrovským, kterého 1786 vysvětil na kněze, stýkal se s Gelasiem Dobnerem nebo Františkem Faustinem Procházkou. 1787 dal vybudovat bohoslovecký seminář a založil minoritský klášter v Hradci Králové, následujícího roku nechal barokně upravit královéhradeckou katedrálu Sv. Ducha.

H. se řadil k obratným diplomatům a k duchovním, kteří, vedeni principy osvícenství, nepodporovali vnější okázalost, o to 
víc však oceňovali hloubku a morální hodnoty víry a humanismu. Byl pohřben v biskupské hrobce v Chrasti.

'''D:''' výběr: Unterweisung des Hochwürdigsten Herrn Bischofs von Königgrätz, 
für den löblichen Stadtrath zu Chrudim, über die in Toleranzsachen erlassenen allerhöchsten Verordnungen, Wien–Prag 1782; Korespondence J. L. H., 
Josefa Františka Hurdálka a Augustina Zippa s Josefem Dobrovským, P. Křivský (ed.), 1970, s. 133–168.

'''L:''' Wurzbach 8, s. 103–106; RSN 3, s. 578; OSN 10, s. 999–1000; W. Müller, 
J. L. von H. Ein Biographischer Beitrag zur Geschichte der Josephinischen 
Politik, Wien 1892; V. Řezníček, J. L. H. Vypsání jeho života a  působení, 
1915; BL 1, s. 562; Slezsko 4, s. 44 (s další literaturou); E. Gatz, Die Bischöfe 
des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803, Berlin 1990, s. 177–178; 
J. Pleskot, Osvícený biskup J. L. H. – Církevní a náboženský reformátor? (Příspěvek k  dějinám osvícenství v  Mezinárodním roce tolerance), in: Sborník 
prací FF Ostravské univerzity. Historie 3, 1995, s. 135–141; M. M. Buben, 
Encyklopedie českých a  moravských sídelních biskupů, 2000, s. 103–106; 
M. Mičo, Příspěvek k dějinám tolerance a náboženské svobody. J. L. von H., 
biskup královéhradecký (1735–1794), in: Studia theologica 7, 2005, č. 2 [20], 
s. 33–45; J. Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, 2014, rejstřík; 
D. Novotný, Spory o  náhrobky biskupa H. a  kanovníka Venuta u  kostela 
v Chrašicích, in: Chrudimské vlastivědné listy 27, 2018, č. 6, s. 5–9; 28, 2019, 
č. 1, s. 11–12.

'''P:''' V. Petera, Géniové církve i vlasti 1 (rkp. v knihovně Katolické teologické 
fakulty UK, Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.I/pet.287.jpeg (stav k 30. 7. 2019).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/02843523-3b3b-48ac-b355-1db56cb285e2 Bibliografie dějin Českých zemí]

Eva Novotná



[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:62- Osvětový nebo veřejný činitel]]

[[Kategorie:1735]]
[[Kategorie:Fulnek]]
[[Kategorie:1794]]
[[Kategorie:Chrast]]