StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAZUKA Václav 22.9.1875-3.9.1947

Václav HAZUKA
Narození	22.9.1875
Místo narození	Hracholusky (u Netolic)
Úmrtí	3.9.1947
Místo úmrtí	Praha
Povolání	56- Filozof 55- Jazykovědec
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 375
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47074

HAZUKA, Václav, * 22. 9. 1875 Hracholusky (u Netolic), † 3. 9. 1947 Praha, teolog, orientalista

Syn rolníka a později mlynáře Jana H. a Marie, roz. Částkové; sestra Růžena (RNDr., PhMr.) se provdala za profesora lékařské chemie Oktaviána Wagnera. Pražskou univerzitu vystudovalo ještě několik dalších H. sourozenců. H. maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté absolvoval teologickou fakultu v Praze (ThDr. 1901, disertace De fide et ratione). 1898 byl vysvěcen na kněze, krátce působil jako kooperátor na Chebsku, 1902–08 psalterista v katedrále sv. Víta v Praze. Dále se věnoval orientálním jazykům, studoval krátce v Praze, v Berlíně u F. Delitzsche; disertaci napsal o starobabylonském právu, zejména o Chammurabiho zákoníku (PhDr. 1907). Podnikl cesty do Sýrie a Mezopotámie.

Od 1906 přednášel jako suplent zejména semitské jazyky a biblické studium Starého zákona na filozofické fakultě české univerzity, 1908 se habilitoval. 1909–11 vyučoval biblická studia v semináři v Hradci Králové, kde nahradil J. N. Hejčla, který odešel do Olomouce. 1911 byl jmenován mimořádným, 1919 řádným profesorem pro obor semitská nářečí a asyriologie na české teologické fakultě v Praze. Po smrti Jaroslava Sedláčka a znovu po úmrtí Josefa Slabého suploval výuku Starého zákona (1924–28 a 1931/32); v akademických letech 1920/21 a 1930/31 vykonával funkci děkana fakulty. 1934 se stal řádným členem Orientálního ústavu v Praze. Během druhé světové války odešel 1940 do penze; na fakultu se ještě krátce vrátil 1945 po znovuotevření českých vysokých škol.

Publikoval poměrně málo, zejména v Časopise katolického duchovenstva; byl členem redakční rady Archivu orientálního. Překládal z angličtiny (J. A. Zahm, Věda a učenci katoličtí, 1899) a učil orientální jazyky. Pohřben je v rodinné hrobce v Řevnicích (u Prahy).

D: Beiträge aus den altbabylonischen Rechtsurkunden zur Erklärung des Hammurabi-Kodex, Leipzig 1907; Srovnání života a zvyků starých Babyloňanů se životem patriarchů dle současných pramenů, 1908; Babylonisch-assyrisches Bürgschaftrecht, 1911.

L: nekrolog, in: Časopis katolického duchovenstva 87, 1947, s. 291–292; J. Klíma, Zur Erinnerung an den hundertjährigen Geburtstag von Prof. V. H., in: Archiv Orientální 44, 1976, s. 153–154; Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 167; J. König, Profesor V. H. 60 let od úmrtí, in: Ruch (Zpravodaj města Řevnic) 18, 2007, č. 9, s. 6; V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 69–70.

P: SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Vítějovice, sv. 11 (1830–1886), fol. 85; Archiv UK, Praha, fond Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 2, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II., fol. 666.

Jiří Martínek