StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAŠEK Augustin 26.8.1879-20.1.1950

Augustin HAŠEK
Narození	26.8.1879
Místo narození	Tučapy (u Tábora)
Úmrtí	20.1.1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 282
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46959

HAŠEK, Augustin, * 26. 8. 1879 Tučapy (u Tábora), † 20. 1. 1950 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje

Po maturitě na táborské reálce nastoupil u vojenské konceptní služby, mj. působil na posádkovém velitelství v Praze. Od mládí byl žurnalisticky činný v národně sociálním tisku, jako korespondent navštívil během rusko-japonské války Rusko. Od 1907 byl parlamentním zpravodajem Českého slova, 1911 zvolen tajemníkem výkonného výboru České strany národně sociální pro vojenské a slovanské záležitosti. Až do první světové války přispíval do novin rozbory aktuálních vojenských otázek, kritikou vládních militaristických opatření apod. Zúčastnil se dvou slovanských sjezdů (1908 v Praze a 1910 v Sofii) a v prosinci 1913 naposled navštívil Rusko jako člen delegace na novoslovanských poradách. Za prázdninového pobytu v rodišti byl v srpnu 1914 zatčen pro podezření z velezrady a špionáže. V říjnu 1914 ho vyšetřující orgány postavily jako prvního Čecha před zvláštní vojenskou komisi, ale vzápětí bylo vyšetřování pro nedostatek důkazů zastaveno. Do internačního tábora v dolnorakouském Göllersdorfu nastoupil 2. 3. 1915, po oslavách Husova jubilea byl v červenci spolu s Otakarem Vochočem, Čeňkem Körberem a Michaelem Káchou převezen do Mittergrabernu a odtud pro podezření z přípravy vzpoury v září 1915 do vojenské internace v Dolních Rakousích. S trestným praporem bojoval do 25. 4. 1916 na italské frontě. Za vzorné chování v květnové ofenzivě ho velení pluku zařadilo mezi jednoroční dobrovolníky, takže o rok později mohl být vyreklamován. Přestože podléhal vojenskému dozoru, navázal v létě 1917 prostřednictvím Jiřího Stříbrného kontakt s tajným výborem Maffie, agitačně působil na národně sociální kovodělníky a spoluorganizoval sabotování válečné výroby. Po sněmu českých zemských poslanců (6. 1. 1918), na němž byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující pro české země právo na sebeurčení a jejich spojení se Slovenskem, jezdil v přestrojení mezi horníky a hutníky kladenské průmyslové oblasti a připravoval je na otevřenou konfrontaci s vládou. V Kladně také ovlivnil průběh generální stávky 14. 10. 1918 a s Ignátem Hajnem založil revoluční národní výbor. Po návratu do Prahy ho ministr Bohuslav Vrbenský postavil do čela VI. cenového odboru ministerstva zásobování lidu, v jehož čele setrval do zániku resortu 1933. Od prosince 1918 byl předsedou Sdružení internovaných a vězněných.

D: Oběti rakouské persekuce v mírových smlouvách, zákonech a nařízeních Československé republiky, 1920.

L: OSND 2/2, s. 1041; F. S. Frabša, Persekuce strany národně sociální za války, 1921, s. 102–105; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48.

Martin Kučera