Biografický slovník
HAŠEK František 9.10.1887-5.6.1942
| František HAŠEK | |
 | |
| Narození | 9.10.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 5.6.1942 |
| Místo úmrtí | Praha-Kobylisy |
| Povolání | 20- Finančník nebo pojišťovák |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 282-283 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133575 |
HAŠEK, František, * 9. 10. 1887 Vídeň (Rakousko), † 5. 6. 1942 Praha-Kobylisy, finančník
Narodil se a mládí prožil v české středostavovské rodině ve Vídni, která koncem 19. století přesídlila do Prahy. Po absolvování středoškolských studií nastoupil do bankovního domu J. G. Selig v Praze. Rozhled v bankovním velkopodnikání získal v pražské pobočce vídeňské Anglo-rakouské banky, jež náležela k největším finančním ústavům monarchie. Poté působil v Ústřední bance českých spořitelen, v níž dosáhl manažerského postavení prokuristy. Získaný kapitál (finanční i kulturní) investoval 1913 do Pražské realitní a úvěrní banky, s.r. o., v Praze, menšího peněžního podniku, jenž se zabýval transakcemi s nemovitostmi a makléřskými operacemi na burze. Ve firmě získal rozhodující majoritu a zastával v ní funkce ředitele i jednatele.
Nový prostor se pro H. otevřel 1918, po vzniku samostatného Československa. 1922 se oženil s Eliškou, dcerou úspěšného průmyslníka Františka Polického z Jaroměře, a ke kapitálu z Pražské úvěrní a realitní banky přidal manželčino věno. 1925 založil vlastní bankovní dům Hašek a spol. v Praze, který měl formu komanditní společnosti. H. do něj vložil jako komplementář dva miliony korun a jeho manželka jako komanditistka sto tisíc. Jednalo se o soukromý bankovní závod střední velikosti. Předmětem podnikání firmy byly především směnárenské operace, osobní půjčky a transakce s cennými papíry. Od poloviny dvacátých let se banka podílela na nostrifikaci významného zbrojního závodu Sellier & Bellot v Praze a Vlašimi, v níž získala podíl na akciovém kapitálu a dále participovala na syndikátu založeném na regulaci kurzu akcií automobilky Walter a spol. v Jinonicích (Praha).
Vytvořil zájmovou sféru z několika podniků střední velikosti, jež úvěroval a na nichž se podílel i kapitálově. Jednalo se o pražské firmy Omnex, společnost pro komerční styky, Silus, společnost pro obchod uhlím, s. r. o., Železářskou obchodní společnost, a především o významnou Tiskařskou a vydavatelskou společnost Melantrich, která ovládala vlivnou část českého tisku i závažný segment seriózního knižního trhu. Renomé si H. získal v některých průmyslových kruzích, v meziválečném období zasedal ve správních radách firem: Karbona, a. s., pro obchod uhlím a stavebním materiálem v Praze, Elektrotechna, a. s., pro slaboproudou techniku v Praze, Středočeská továrna na papír, a. s., v Praze či Kramerius, tiskařské a vydavatelské, a. s., v Brně.
H. úspěchy v podnikání, invence, společenské i politické konexe vzbuzovaly respekt. Díky svému věhlasu byl zvolen prezidentem Svazu bankovních firem a jako zástupce soukromých bankéřů delegován do burzovní komory Pražské burzy pro zboží a cenné papíry. Působil v tzv. uspořádacím oddělení Pražské zúčtovací banky, jež se zabývala určováním klíče pro povinné odvádění kvót z úspor bankovních ústavů Národní bance československé. Zasedal rovněž v představenstvu pobočného ředitelství pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà v Praze.
Politicky se angažoval v národně socialistické straně a jako bankovní expert posléze převzal správu jejího finančního hospodaření. Jakožto přívrženec Hradu měl blízko k Edvardu Benešovi a prezidentu T. G. Masarykovi. 1934 svou osobní prestiž ještě zvýšil zakoupením barokního zámku v obci Kundratice (u Hartmanic).
H. osud se naplnil za okupace, neboť odmítl odchod do exilu. Již po 15. 3. 1939 vyvíjela německá okupační správa nátlak, aby prodal svůj majoritní podíl akcií vydavatelství Melantrich berlínské Dresdner Bank, což by podstatně zvýšilo německý vliv na český tisk, H. to však odmítl. Vysloužil si tak pověst nepřítele třetí říše. V době stanného práva po atentátu na R. Heydricha byl H. 4. 6. 1942 zatčen a následujícího dne na kobyliské střelnici popraven. Jeho majetek byl zkonfiskován; eminentní zájem o jeho bankovní dům projevila berlínská Commerzbank, která nakonec uspěla.
Nástupcem H. se po 1945 stal jeho nevlastní adoptivní syn Josef H. (* 2. 4. 1911 Praha, † 20. 1. 2001 USA), kterého přijal jako společníka do svého podnikání již v meziválečné době. Po 1948 emigroval do USA, kde užíval jméno Joseph K. Hasek. Z další generace rodiny je známá Eliška Hašková-Coolidge (* 26. 3. 1941 Praha), jež působila 1963–80 v Bílém domě při zařizování administrativních a společenských záležitostí pěti prezidentů USA. Jejím manželem se stal bankéř Nick Coolidge z rodiny americké elity, 1979 se jim narodila dcera Alexandra; manželství skončilo rozvodem. Po 1990 se vrátila do ČR, podporuje rozvoj česko-amerických vztahů, přednáší o etiketě, publikuje vzpomínky a knihy pro děti.
L: Compass. Finanzielles Jahrbuch. Personenverzeichniss (Verwaltungsräthe und Direktoren), 70. Jhrg., Wien 1937, s. 429; Köpfe, s. 83; Tomeš 1, s. 422; E. Hašková-Coolidge, Pět amerických prezidentů, česká babička a já, 2005, s. 14–17; J. Novotný, F. H. – osobnost českého soukromého bankovnictví první poloviny 20. století, in: Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století, 2008, s. 454–467.
P: Archiv České národní banky, Praha, Inventář fondu Bankovní dům H. a spol., E. Kohoutová, 1966.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Novotný, Jiří Šouša
