Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky HEČKO Josef 19.11.1907-28.11.1969

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef HEČKO
| obrázek = Hecko Josef portret.jpg
| datum narození = 19.11.1907
| místo narození = Vyšní Lhoty (u Frýdku-Místku)
| datum úmrtí = 28.11.1969
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 381-382
}}
'''HEČKO, Josef''' ''(pův. jm. do 1949 Heczko), * 19. 11. 1907 Vyšní Lhoty (u Frýdku-Místku), † 28. 11. 1969 Praha, důstojník, účastník 2. odboje, veřejný činitel''

Syn hajného a  lesního dělníka Pavla Heczka (1876–1927) 
a  Evy, roz. Sikorové (1884–1956). Měl bratra Jana (později 
příslušníka interbrigád ve Španělsku) a  tři sestry. 1922–36 pracoval jako horník v Karviné, dělník v železárnách a šofér 
v Třinci, 1927–28 absolvoval vojenskou službu v Opavě. Od 
mládí byl levicově orientovaný, 1932 vstoupil do KSČ, 1936 
z  iniciativy československé Společnosti přátel demokratického Španělska odešel jako interbrigadista do Španělska. Byl 
zařazen do 11. mezinárodní brigády, s níž bojoval u Madridu, Guadalajary a  na Ebru; získal hodnost poručíka. V  bojích byl dvakrát raněný, na rekonvalescenci vyslán do Francie, 
poté se vrátil do Československa. Po demobilizaci 1938–39 
nenašel zaměstnání. Začátkem 1939 se zapojil na Ostravsku 
do ilegální činnosti komunistické strany pod krycím jménem 
Hora. V březnu 1939 se pokusil odejít přes Polsko do SSSR, 
při přechodu sovětských hranic ho však polské bezpečnostní 
orgány zatkly. Z vězení ve Lvově H. vysvobodila Rudá armáda. 
1939–41 pracoval jako elektromontér a dílovedoucí v ukrajinském Melitopolu. Po napadení SSSR Německem pomáhal 
evakuovat závod v Melitopolu do Saratova a Marksu v Povolží. 
1942 absolvoval politické studium na Leninské škole a 1944 
na Vojenské politické škole v Moskvě. 1942 vstoupil do československé armády v SSSR, 1942–43 prodělal kurz velitelů 
pěchoty a výsadkového vojska. 1944 jako velitel devítičlenné 
zpravodajsko-organizační skupiny partyzánského štábu při 
Vojenské radě 1. ukrajinského frontu měl zabezpečit přesun 
skupiny na okupované území českých zemí a rozvinout partyzánské boje. V  září 1944 byl se skupinou vysazen na slovenském povstaleckém území na letišti Tri duby u Zvolena. 
Ze skupiny se zformoval partyzánský oddíl Vpřed, H. se stal 
jeho velitelem, po výcviku v Brezně-Bujakově 1944–45 operoval v prostoru Strážovských vrchů, kde se spojil s postupující 
Rudou armádou. Po druhé světové válce působil ve veřejných 
a stranických funkcích: 1945 tajemník okresního výboru KSČ 
v Českém Těšíně, 1945–46 bezpečnostní referent expozitury 
Zemského NV v  Ostravě, 1946–48 předseda okresního národního výboru. 1948–49 pracoval v Báňské a hutní společnosti v  Českém Těšíně. 1949 se po stranickém náboru stal 
(v  hodnosti podplukovníka) důstojníkem z  povolání: 1949 
až 50 zástupce náčelníka a 1950–53 náčelník politické správy 
velitelství 1. vojenské oblasti, 1951 plukovník, 1953 generálmajor, 1953–54 druhý zástupce náčelníka Hlavní politické 
správy MNO v Praze. 1954–56 vedl československou skupinu 
dozorčí komise v  Koreji, 1956–60 náčelník Hlavní kádrové 
správy MNO, 1958 generálporučík, 1960–61 místopředseda, 
1961–68 předseda ÚV Svazarmu, současně 1962–69 kandidát 
ÚV KSČ, 1964–68 poslanec Národního shromáždění, 1969 
Federálního shromáždění v Praze, kde žil od 1968 na penzi. 
V době pražského jara odmítal reformní vývoj.

Po druhé světové válce se H. podílel na zpolitizování práce 
v Československé lidové armádě. Do periodik přispíval politicky motivovanými články a vzpomínkami na období odboje. 
Získal vyznamenání: 1945 Československý válečný kříž 1939, 
1946 Řád Slovenského národního povstání I. třídy, 1949 
Řád 25. února 1948, 1955 sovětská medaile Za pobědu nad 
Germanijej, medaile Za zásluhy o obranu vlasti a Za zásluhy 
o výstavbu, 1958 Řád práce, 1967 Řád republiky ad. S manželkou Zuzanou, roz. Labajovou (* 1910), měl dceru Pavlu 
(* 1931). 

'''L:''' SBS 2, s. 305; BLS 3, s. 397–398; Slezsko 13, s. 36–37; J. Králová – B. Javorek, J. H., b. d. Protifašistický odboj na Slovensku v rokoch 1938–1945, Banská Bystrica 1980, s. 36, 62; Encyklopédia Slovenského národného povstania 1944, 5, Bratislava 1984, s. 152, 604; J. Gebhart – J. Šimovček, Partyzáni v Československu 1941–1945, Praha–Bratislava 1984, rejstřík; Vojenské dějiny Československa 4, 1988, s. 641; J. Šolc, Za frontou na Východě, 
2003; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 92; 
A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita 1918–1992, 
Banská Bystrica 2012, s. 217; cs.wikipedia.org (stav k 20. 5. 2019).

Alena Táborecká



[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1907]]
[[Kategorie:Vyšní Lhoty]]
[[Kategorie:1969]]
[[Kategorie:Praha]]