Biografický slovník
HEŘMÁNEK Stanislav 13.6.1929-16.8.1999
| Stanislav HEŘMÁNEK | |
 | |
| Narození | 13.6.1929 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 16.8.1999 |
| Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 560-561 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69561 |
HEŘMÁNEK, Stanislav, * 13. 6. 1929 Praha, † 16. 8. 1999, chemik
Po absolvování reálného gymnázia v Táboře studoval na Chemické fakultě ČVUT (Ing. 1952) a poté působil jako asistent u prof. Rudolfa Lukeše, jedné z tehdejších vůdčích osobností organické chemie. Podílel se na výuce, tvorbě učebních textů a na výzkumných aktivitách katedry. Zřejmě již tenkrát se začal zajímat o sloučeniny boru a perspektivy boranové chemie z komerčně dostupného borohydridu sodného. Ze svého působiště na Vysoké škole chemicko-technologické (vzniklé osamostatněním Chemické fakulty ČVUT) byl propuštěn 1958 a do 1961 pracoval ve Výzkumném ústavu přírodních látek. S několika dalšími chemiky vytvořil personální základ Laboratoře speciální anorganické chemie ČSAV, později přejmenované na Ústav anorganické chemie ČSAV. V ústavu vedl do 1994 oddělení boranové chemie. Doktorát obhájil 1966 na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích a profesorem byl jmenován na UK 1996. Působil jako hostující profesor na řadě evropských a amerických univerzit, mj. na Harvardově univerzitě (1969) a na Kalifornské univerzitě (1970).
H. byl společně s Jaromírem Pleškem zakladatelem boranové chemie v ČSR. Ústav anorganické chemie byl již záhy po svém vzniku označován za významné světové výzkumné centrum. 1971 inicioval jako hlavní organizátor mezinárodní konferenci IMEBORON, která proběhla na zámku Liblice. Tradice těchto sympozií pokračuje dodnes. Zastával názor, že mladí vědečtí pracovníci musejí poznat co nejdříve výzkum a vědu v zahraničí, proto po 1989 věnoval značnou energii zajištění jejich stáží na prestižních univerzitách.
V Ústavu anorganické chemie se podílel na výzkumu přípravy a reaktivity boranů a karboranů. Vyvinul chromatografii na tenké vrstvě pro separaci a analýzu produktů syntéz nebo multinukleární NMR metodu pro identifikaci nových sloučenin. Rovněž navrhl extrakci radionuklidů z vyčerpaného paliva jaderných elektráren rozpouštědlem s použitím COSANU – bis(dicarbollid)cobaltátový anion.
Byl autorem nebo spoluautorem více než dvou set vědeckých publikací, čtyřiceti devíti patentů a třinácti monografií z oblasti boranových a karboranových derivátů. Vypracoval nové cesty k syntéze boranů a karboranů, které vedly k do té doby neznámým sloučeninám. Jako antipodální vliv na NMR chemický posun označil schopnost přenášet vliv elektronů na protější stranu boranové klece ve struktuře boranů a karboranů. Ukázal, jak jsou coupling konstanty 11B-1 H ovlivněny vazebným okolím BH skupiny, a identifikoval tak různé korelace NMR-boranů podstatně dříve, než byla vyvinuta moderní IGLO metoda. Za vědecké a organizační zásluhy byl oceněn 1968 Cenou ČSAV a 1998 Heyrovského medailí AV ČR.
D: výběr: Chemistry of compounds with the 1-carba-closo-dodecaborane(12) framework, in: Collection of Czechoslovak chemical communications 51, 1986, č. 4, s. 819–829 (společně s T. Jelínkem, J. Pleškem a B. Štíbrem); Polyhedral metallacarbaborane chemistry. Preparation, molecular-structure, and nuclear magnetic-resonance investigation of [3-(eta-5-C5Me5)-closo-3,1,2-MC2B9H11] (M = Rh or Ir), in: Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions, 1990, č. 2, s. 681–689 (s kol.); Boron-11 NMR-spectra of boranes, main-group heteroboranes, and substituted derivatives. Factors influencing chemical-shifts of skeletal atoms, in: Chemical Reviews 92, 1992, č. 2, s. 325–362; NMR as a tool for elucidation of structures and estimation of electron distribution in boranes and their derivatives, in: Inorganica Chimica Acta 289, 1999, č. 1–2, s. 20–44.
L: Tomeš 1, s. 453; ČBS s. 208; http://chemicke-listy.cz/Bulletin/bulletin301/990116.html (stav k 4. 6. 2020).
Otomar Kříž
