HEŘMANSKÝ František 22.2.1916-8.12.1980: Porovnání verzí
(HEŘMANSKÝ_František_22.2.1916-8.12.1980) |
|||
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 562 |
+ | }} | ||
+ | '''HEŘMANSKÝ, František''', ''* 22. 2. 1916 Praha, † 8. 12. 1980 Praha, lékař internista, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Syn Františka H. (1887–1966), ředitele gymnázia v Martině, | ||
+ | a Marie, roz. Procházkové. H. vyrůstal na Slovensku, maturoval 1934 v Bratislavě na reálném gymnáziu a na Univerzitě | ||
+ | Komenského vystudoval lékařskou fakultu. Po vyhlášení Slovenského státu musel Slovensko opustit a do uzavření českých | ||
+ | vysokých škol působil na fakultě v Praze. Během války pracoval jako pomocný ošetřovatel v Nemocnici pod Petřínem; věnoval se zároveň svému zájmu o hematologii. Promoval 1946 | ||
+ | a nastoupil na interní oddělení nemocnice v Motole, kde vedl | ||
+ | centrální hematologickou laboratoř. Od 1950 byl asistentem | ||
+ | na 1. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství UK (FVL), | ||
+ | rovněž tam vedl hematologickou laboratoř, od 1957 vědeckým | ||
+ | pracovníkem v Laboratoři patofyziologie krvetvorby a jater | ||
+ | při 1. interní klinice. 1962 se habilitoval pro obor vnitřního | ||
+ | lékařství, 1969 byl jmenován profesorem. 1968–80 vedl 1. interní katedru a Laboratoř pro patofyziologii krvetvorné soustavy a jater, od 1972 byl přednostou 1. interní kliniky FVL. | ||
+ | |||
+ | Věnoval se hematologickému výzkumu, zabýval se úlohou | ||
+ | trombocytů v průběhu hemostázy a krevní koagulace. Vypracoval klasifikaci akutních leukémií, zasloužil se o terapii | ||
+ | zejména hematologických maligních onemocnění. Stál u počátku cytostatické a radioizotopové terapie v českých zemích. | ||
+ | Řadil se k průkopníkům cytochemických vyšetření v ČSR se | ||
+ | zaměřením na zjemnění diagnostiky a klasifikace hemoblastóz. | ||
+ | Některé metody, které vypracoval pro klinickou hematologickou a cytochemickou diagnostiku, získaly prioritu v celosvětovém měřítku. Stál u počátků chemoterapie maligních onemocnění krvetvorby a jako jeden z prvních používal kombinovanou cyklickou chemoterapii spolu s aktinoterapií, která | ||
+ | přinesla zásadní obrat v osudu nemocných s některými hematologickými malignitami. Vychoval mnoho spolupracovníků, | ||
+ | mj. prof. P. Pudláka, s nímž 1959 popsal syndrom poruchy | ||
+ | tvorby pigmentu (albinismu) spojený s krvácivostí (Heřmanského-Pudlákův syndrom). Kromě monografií H. uveřejnil na | ||
+ | sto sedmdesát studií v odborných časopisech. Řadil se k respektovaným členům odborných společností doma i v zahraničí, stal se nositelem několika ocenění, mj. Státní ceny nebo Strattonovy medaile. | ||
+ | |||
+ | Nadace hematologické onkologie nesoucí jeho jméno vznikla | ||
+ | 1995 při 1. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice a jejím posláním je zvyšovat úroveň | ||
+ | klinické hematologické onkologie a zlepšit péči o nemocné se | ||
+ | zhoubnými krevními chorobami. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Vnitřní lékařství 1–3, 1972–1980; Základy léčby krví a krevními deriváty | ||
+ | ve vnitřním lékařství (s B. Friedmannem a J. Strejčkem), 1981. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Šedesátiny F. H., in: ČLČ 115, 1976, č. 8, s. 255–256; nekrolog: In memoriam prof. MUDr. F. H., DrSc., in: tamtéž 119, 1980, č. 52, s. 1454–1455; V. Jirásek, F. H. 1916–1980, in: týž a kol., Dějiny I. interní kliniky, 1996, | ||
+ | s. 97–101; týž, Prof. MUDr. F. H., DrSc., in: ČLČ 145, 2006, č. 12, s. 976; | ||
+ | Tomeš 1, s. 454; K. Černý – L. Hlaváčková a kol., Biografický slovník 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 1945–2008, 2018, s. 93–94; cs.wikipedia. | ||
+ | org (stav k 30. 5. 2020). | ||
+ | |||
+ | Hana Mášová | ||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 8. 3. 2023, 18:04
František HEŘMANSKÝ | |
Narození | 22.2.1916 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 8.12.1980 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 15- Lékaři |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 562 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68136 |
HEŘMANSKÝ, František, * 22. 2. 1916 Praha, † 8. 12. 1980 Praha, lékař internista, pedagog
Syn Františka H. (1887–1966), ředitele gymnázia v Martině, a Marie, roz. Procházkové. H. vyrůstal na Slovensku, maturoval 1934 v Bratislavě na reálném gymnáziu a na Univerzitě Komenského vystudoval lékařskou fakultu. Po vyhlášení Slovenského státu musel Slovensko opustit a do uzavření českých vysokých škol působil na fakultě v Praze. Během války pracoval jako pomocný ošetřovatel v Nemocnici pod Petřínem; věnoval se zároveň svému zájmu o hematologii. Promoval 1946 a nastoupil na interní oddělení nemocnice v Motole, kde vedl centrální hematologickou laboratoř. Od 1950 byl asistentem na 1. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství UK (FVL), rovněž tam vedl hematologickou laboratoř, od 1957 vědeckým pracovníkem v Laboratoři patofyziologie krvetvorby a jater při 1. interní klinice. 1962 se habilitoval pro obor vnitřního lékařství, 1969 byl jmenován profesorem. 1968–80 vedl 1. interní katedru a Laboratoř pro patofyziologii krvetvorné soustavy a jater, od 1972 byl přednostou 1. interní kliniky FVL.
Věnoval se hematologickému výzkumu, zabýval se úlohou trombocytů v průběhu hemostázy a krevní koagulace. Vypracoval klasifikaci akutních leukémií, zasloužil se o terapii zejména hematologických maligních onemocnění. Stál u počátku cytostatické a radioizotopové terapie v českých zemích. Řadil se k průkopníkům cytochemických vyšetření v ČSR se zaměřením na zjemnění diagnostiky a klasifikace hemoblastóz. Některé metody, které vypracoval pro klinickou hematologickou a cytochemickou diagnostiku, získaly prioritu v celosvětovém měřítku. Stál u počátků chemoterapie maligních onemocnění krvetvorby a jako jeden z prvních používal kombinovanou cyklickou chemoterapii spolu s aktinoterapií, která přinesla zásadní obrat v osudu nemocných s některými hematologickými malignitami. Vychoval mnoho spolupracovníků, mj. prof. P. Pudláka, s nímž 1959 popsal syndrom poruchy tvorby pigmentu (albinismu) spojený s krvácivostí (Heřmanského-Pudlákův syndrom). Kromě monografií H. uveřejnil na sto sedmdesát studií v odborných časopisech. Řadil se k respektovaným členům odborných společností doma i v zahraničí, stal se nositelem několika ocenění, mj. Státní ceny nebo Strattonovy medaile.
Nadace hematologické onkologie nesoucí jeho jméno vznikla 1995 při 1. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice a jejím posláním je zvyšovat úroveň klinické hematologické onkologie a zlepšit péči o nemocné se zhoubnými krevními chorobami.
D: Vnitřní lékařství 1–3, 1972–1980; Základy léčby krví a krevními deriváty ve vnitřním lékařství (s B. Friedmannem a J. Strejčkem), 1981.
L: Šedesátiny F. H., in: ČLČ 115, 1976, č. 8, s. 255–256; nekrolog: In memoriam prof. MUDr. F. H., DrSc., in: tamtéž 119, 1980, č. 52, s. 1454–1455; V. Jirásek, F. H. 1916–1980, in: týž a kol., Dějiny I. interní kliniky, 1996, s. 97–101; týž, Prof. MUDr. F. H., DrSc., in: ČLČ 145, 2006, č. 12, s. 976; Tomeš 1, s. 454; K. Černý – L. Hlaváčková a kol., Biografický slovník 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 1945–2008, 2018, s. 93–94; cs.wikipedia. org (stav k 30. 5. 2020).
Hana Mášová