Biografický slovník
HEŘMAN Jan 31.8.1886-30.9.1946: Porovnání verzí
(HEŘMAN_Jan_31.8.1886-30.9.1946) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.8.1886 | | datum narození = 31.8.1886 | ||
| − | | místo narození = Neveklov | + | | místo narození = Neveklov (u Benešova) |
| datum úmrtí = 30.9.1946 | | datum úmrtí = 30.9.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| − | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 556 |
| + | }} | ||
| + | '''HEŘMAN, Jan''', ''* 31. 8. 1886 Neveklov (u Benešova), † 30. 9. 1946 Praha, klavírista, hudební pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Základům hry na klavír, housle a varhany ho učil otec, řídící | ||
| + | učitel a hudebník Jan Křtitel H.; nevlastní bratr Miroslav H. | ||
| + | (1903–1971) byl literární historik. H. poprvé veřejně vystoupil jako klavírista 1898 v Benešově. Na otcovo přání začal | ||
| + | 1899 studovat hru na housle u O. Ševčíka na Pražské konzervatoři. Stále více se věnoval klavíru, mnohdy jako doprovazeč | ||
| + | Ševčíkových žáků, jenž ho proto po roce propustil a doporučil | ||
| + | na klavírní oddělení. Také odtud byl H. zakrátko propuštěn | ||
| + | s odůvodněním, že má údajně příliš malou ruku. Tehdy si | ||
| + | osmnáctiletého H., který měl za sebou teprve první rok šestiletého studia na hudebním ústavu Adolfa Mikeše, zvolila za | ||
| + | doprovazeče houslistka M. Heritesová, která H. klavíristické | ||
| + | schopnosti poznala již koncem svého studia u O. Ševčíka a při | ||
| + | společných koncertech v Čechách. 1904 s ním podnikla pětiměsíční turné po USA. Hned po návratu H. získal obdiv domácího publika vystoupením na výročním koncertu Mikešovy školy. Následovalo koncertování po českých městech v roli doprovazeče i sólisty. Již počátkem 1907 se H. (ještě jako Mikešův | ||
| + | žák) po koncertu Spolku českých žurnalistů, na němž přednesl | ||
| + | skladby F. Chopina, J. Suka a V. Nováka, zařadil mezi nejlepší | ||
| + | české klavíristy. S Českou filharmonií, s A. Mikešem a Karlem Hoffmeistrem přednesl ''Koncert pro tři klavíry'' J. S. Bacha | ||
| + | a se stejným tělesem provedl také Beethovenův ''4. klavírní koncert''. 1908 se stal korepetitorem v pražském Národním divadle, 1909–12 učil klavírní hru na učilišti Carské hudební | ||
| + | společnosti v ruském městě Orel, kde rozvinul také bohatou | ||
| + | koncertní činnost a poznal ruskou klavírní školu. Po návratu | ||
| + | do vlasti byl krátce asistentem Mikešova ústavu a od 1914 do | ||
| + | konce života vyučoval na Pražské konzervatoři, od 1934 na její | ||
| + | mistrovské škole. Souběžně koncertoval doma a v Evropě. Od | ||
| + | 1915 spolupracoval s Českým kvartetem, s jehož primáriem | ||
| + | Karlem Hoffmannem souborně interpretovali houslové sonáty L. van Beethovena; v triovém uskupení (Hoffmann, violoncellista Ladislav Zelenka a H.) pak všechna Beethovenova klavírní tria. 1933 zaniklo České kvarteto a zmínění umělci | ||
| + | navázali na jeho tradici jako České trio (Hoffmanna po jeho | ||
| + | smrti 1936 nahradil Stanislav Novák), které zaniklo 1945, kdy | ||
| + | zemřel S. Novák. H. doma i v zahraničí záslužně propagoval | ||
| + | klavírní tvorbu B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, V. Nováka nebo L. Janáčka. Janáček, který si cenil H. provedení svých | ||
| + | skladeb, pro něj složil ''Concertino pro klavír a komorní soubor''. | ||
| + | Díla některých zahraničních skladatelů zazněla v H. podání | ||
| + | v Československu vůbec poprvé. Zvládl také interpretaci Hábových čtvrttónových skladeb a sám napsal dvě skladbičky pro | ||
| + | čvrttónový klavír. Během německé okupace po 1939 omezil | ||
| + | svůj repertoár na tvorbu českých skladatelů a L. van Beethovena. Krátce před smrtí byl jmenován národním umělcem. Rodný dům je označen pamětní deskou. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' MSN 3, s. 166; Pazdírek 1, s. 389; HS 1, s. 429–430; ÖBL 2, s. 284; | ||
| + | BL 1, 605; ČBS, s. 207; Tomeš 1, s. 452; J. Dostál, J. H., in: Listy hudební | ||
| + | matice / Tempo 19, 1946, č. 2–3, s. 35–36; K. B. Jirák, J. H., 1949; V. J. Sýkora, Korespondence J. H. s A. Mikešem, in: Musikologie 4, 1955, s. 230–245; | ||
| + | týž, Národní umělec J. H., 1956; týž, Nad odkazem J. H., in: Hudební rozhledy 9, 1956, č. 17, s. 706–708; J. Neradová, J. H., 2007; M. Rezek, Významné | ||
| + | osobnosti české klavírní pedagogiky dvacátého století, 2018 (disertační práce, PaedF UK, Praha), s. 45–48; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav | ||
| + | k 16. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 16. 3. 2020). | ||
| + | |||
| + | Mojmír Sobotka | ||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
Aktuální verze z 8. 3. 2023, 10:34
| Jan HEŘMAN | |
 | |
| Narození | 31.8.1886 |
|---|---|
| Místo narození | Neveklov (u Benešova) |
| Úmrtí | 30.9.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 556 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47322 |
HEŘMAN, Jan, * 31. 8. 1886 Neveklov (u Benešova), † 30. 9. 1946 Praha, klavírista, hudební pedagog
Základům hry na klavír, housle a varhany ho učil otec, řídící učitel a hudebník Jan Křtitel H.; nevlastní bratr Miroslav H. (1903–1971) byl literární historik. H. poprvé veřejně vystoupil jako klavírista 1898 v Benešově. Na otcovo přání začal 1899 studovat hru na housle u O. Ševčíka na Pražské konzervatoři. Stále více se věnoval klavíru, mnohdy jako doprovazeč Ševčíkových žáků, jenž ho proto po roce propustil a doporučil na klavírní oddělení. Také odtud byl H. zakrátko propuštěn s odůvodněním, že má údajně příliš malou ruku. Tehdy si osmnáctiletého H., který měl za sebou teprve první rok šestiletého studia na hudebním ústavu Adolfa Mikeše, zvolila za doprovazeče houslistka M. Heritesová, která H. klavíristické schopnosti poznala již koncem svého studia u O. Ševčíka a při společných koncertech v Čechách. 1904 s ním podnikla pětiměsíční turné po USA. Hned po návratu H. získal obdiv domácího publika vystoupením na výročním koncertu Mikešovy školy. Následovalo koncertování po českých městech v roli doprovazeče i sólisty. Již počátkem 1907 se H. (ještě jako Mikešův žák) po koncertu Spolku českých žurnalistů, na němž přednesl skladby F. Chopina, J. Suka a V. Nováka, zařadil mezi nejlepší české klavíristy. S Českou filharmonií, s A. Mikešem a Karlem Hoffmeistrem přednesl Koncert pro tři klavíry J. S. Bacha a se stejným tělesem provedl také Beethovenův 4. klavírní koncert. 1908 se stal korepetitorem v pražském Národním divadle, 1909–12 učil klavírní hru na učilišti Carské hudební společnosti v ruském městě Orel, kde rozvinul také bohatou koncertní činnost a poznal ruskou klavírní školu. Po návratu do vlasti byl krátce asistentem Mikešova ústavu a od 1914 do konce života vyučoval na Pražské konzervatoři, od 1934 na její mistrovské škole. Souběžně koncertoval doma a v Evropě. Od 1915 spolupracoval s Českým kvartetem, s jehož primáriem Karlem Hoffmannem souborně interpretovali houslové sonáty L. van Beethovena; v triovém uskupení (Hoffmann, violoncellista Ladislav Zelenka a H.) pak všechna Beethovenova klavírní tria. 1933 zaniklo České kvarteto a zmínění umělci navázali na jeho tradici jako České trio (Hoffmanna po jeho smrti 1936 nahradil Stanislav Novák), které zaniklo 1945, kdy zemřel S. Novák. H. doma i v zahraničí záslužně propagoval klavírní tvorbu B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, V. Nováka nebo L. Janáčka. Janáček, který si cenil H. provedení svých skladeb, pro něj složil Concertino pro klavír a komorní soubor. Díla některých zahraničních skladatelů zazněla v H. podání v Československu vůbec poprvé. Zvládl také interpretaci Hábových čtvrttónových skladeb a sám napsal dvě skladbičky pro čvrttónový klavír. Během německé okupace po 1939 omezil svůj repertoár na tvorbu českých skladatelů a L. van Beethovena. Krátce před smrtí byl jmenován národním umělcem. Rodný dům je označen pamětní deskou.
L: MSN 3, s. 166; Pazdírek 1, s. 389; HS 1, s. 429–430; ÖBL 2, s. 284; BL 1, 605; ČBS, s. 207; Tomeš 1, s. 452; J. Dostál, J. H., in: Listy hudební matice / Tempo 19, 1946, č. 2–3, s. 35–36; K. B. Jirák, J. H., 1949; V. J. Sýkora, Korespondence J. H. s A. Mikešem, in: Musikologie 4, 1955, s. 230–245; týž, Národní umělec J. H., 1956; týž, Nad odkazem J. H., in: Hudební rozhledy 9, 1956, č. 17, s. 706–708; J. Neradová, J. H., 2007; M. Rezek, Významné osobnosti české klavírní pedagogiky dvacátého století, 2018 (disertační práce, PaedF UK, Praha), s. 45–48; https://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 16. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 16. 3. 2020).
Mojmír Sobotka
