Biografický slovník
HEBRA Ferdinand 7.9.1816-5.8.1880: Porovnání verzí
(HEBRA_von_Ferdinand_7.9.1816-5.8.1880) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Ferdinand HEBRA | + | | jméno = Ferdinand HEBRA |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Hebra Ferdinand portret.jpg |
| datum narození = 7.9.1816 | | datum narození = 7.9.1816 | ||
| místo narození = Brno | | místo narození = Brno | ||
| datum úmrtí = 5.8.1880 | | datum úmrtí = 5.8.1880 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| − | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 378-379 |
| + | }} | ||
| + | '''HEBRA, Ferdinand''' ''(pův. jm. Schwarzmann, Ferdinand Karl Franz), * 7. 9. 1816 Brno, † 5. 8. 1880 Vídeň (Rakousko), lékař, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Nemanželský syn rakouského důstojníka a vrchního válečného komisaře Jana H. (* 9. 9. 1768 Jerlochovice /Fulnek/, | ||
| + | † 1848 Vídeň, Rakousko) a Aloisie, roz. Schwarzmannové. | ||
| + | Rodiče uzavřeli sňatek 1830, H. přijal otcovo příjmení 1840. | ||
| + | Studoval na gymnáziích v Judenburgu a Štýrském Hradci | ||
| + | (obě Rakousko) a lékařskou fakultu vídeňské univerzity (1841 | ||
| + | Dr. med.). Krátce se věnoval zdravotnické výchově a chirurgii, | ||
| + | pak nastoupil na interní kliniku Všeobecné nemocnice ve Vídni vedenou Josefem Škodou. Tehdy se zrodil H. zájem o kožní | ||
| + | choroby, v té době součást vnitřního lékařství. Navzdory dobovému chápání je H. nestudoval jako vedlejší projevy jiných | ||
| + | onemocnění, nýbrž samostatně. Pomocí patologicko-anatomických experimentů prokázal, že vznikají účinkem vnějších | ||
| + | faktorů, a přizpůsobil tomu léčbu; současně vytvořil jejich | ||
| + | nové latinské názvosloví. Vyvrátil názor humorální patologie, | ||
| + | podle níž byly neduhy kůže vyvolány nerovnováhou tělních | ||
| + | tekutin (dyskrazií) a pocházely z krve. Při klasifikaci kožních | ||
| + | chorob, používané ještě ve dvacátém století, H. uplatnil principy patologa a anatoma prof. Karla Rokitanského. 1844 odhalil, že původcem svrabu je parazit zákožka svrabová. | ||
| + | |||
| + | Nový lékařský obor, dermatologii, představil 1845 v pojednání | ||
| + | ''Versuch einer auf pathologische Anatomie gegründeten Eintheilung der Hautkrankheiten'' (Pokus o rozdělení kožních nemocí založený na patologické anatomii). 1848 byl jmenován primářem samostatného kožního oddělení vídeňské Všeobecné nemocnice, o jehož vznik se zasloužil. Postupně vybudoval pracoviště, které učinilo Vídeň světovým centrem dermatologie. 1849 se | ||
| + | stal mimořádným profesorem a oddělení bylo povýšeno na | ||
| + | I. dermatologickou kliniku. H. ji řídil až do smrti. | ||
| + | |||
| + | Podnikl několik studijních cest. Navštívil Paříž, Londýn, Německo a Itálii. 1852 zkoumal lepru a svrab v Norsku. Popsal | ||
| + | řadu kožních chorob a jejich průběh. Proslavil jej ''Atlas der Hautkrankheiten'' (Atlas kožních chorob, 1. vyd. Wien 1856). | ||
| + | Koncem padesátých let 19. století napsal první učebnici dermatologie (''Lehrbuch der Hautkrankheiten''), která byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a ruštiny, později ji H. spolu se svým zetěm M. Kaposim přepracoval. 1869 se stal | ||
| + | řádným profesorem dermatologie na vídeňské univerzitě. Obdržel ruská, švédská, portugalská, rakouská a německá vyznamenání a 1877 Řád železné koruny III. třídy s postupem do dědičného rytířského stavu; 1879 jmenován dvorním radou, | ||
| + | korespondenčním členem Rakouské akademie věd, doživotním prezidentem Lékařské společnosti ve Vídni a nositelem | ||
| + | Řádu Františka Josefa. | ||
| + | |||
| + | H. položil základy dermatologie jako vědeckého oboru; sestavil systém kožních chorob. Popsal onemocnění kojenců a dospívajících (např. erythema exsudativum multiforme neboli H. | ||
| + | nemoc), svědivé typy kopřivek, ekzémů ad. Rozeznal lupus, | ||
| + | chronické autoimunitní kožní postižení se závažnými následky. Publikoval studie o rhinoskleromu. Namíchal mast s obsahem olova a olivového oleje, nesoucí jeho jméno (unguentum diachylon Hebrae, hovorově H. mast). Vynalezl speciální | ||
| + | vodní lůžko k prevenci a léčbě proleženin (dekubitů). Některá | ||
| + | latinská označení kožních chorob dodnes obsahují H. příjmení. V IX. vídeňském okresu se nachází od 1886 (s výjimkou | ||
| + | 1938–45) H. ulice. Na nádvoří vídeňské univerzity stojí jeho | ||
| + | busta. Byl pohřben na hřbitově v XVII. vídeňském okresu | ||
| + | (Hernals). | ||
| + | |||
| + | Oženil se 1846 s Johannou, roz. Huzeovou (1825–1909), | ||
| + | manželé měli sedm dětí. Dcera Marta se provdala za Morize | ||
| + | Kaposiho (1837–1902), rakouského dermatologa maďarského | ||
| + | původu a H. nástupce. Jeden ze synů padl 1866 během prusko-rakouské války v bitvě u Hradce Králové. Syn '''Johannes (Hans) H.''' (* 24. 5. 1847 Vídeň, Rakousko, † 13. 4. 1902 Vídeň, Rakousko) vystudoval medicínu (Dr. med. et chir. 1870) | ||
| + | a působil na otcově klinice. Specializoval se na léčbu kožních | ||
| + | a pohlavních chorob (1876 docent, 1896 mimořádný profesor). Byl odborníkem na syfilis. | ||
| + | |||
| + | H. je považován za zakladatele moderní evropské dermatologie a (vedle dalších lékařů původem z českých zemí) za představitele druhé vídeňské školy, která se ve čtyřicátých letech 19. století zařadila k hlavním světovým střediskům medicíny. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Arbeit über Scabies, Wien 1844; Apparat zum Gebrauch warmer, | ||
| + | continuierlicher Bäder etc., tamtéž 1862. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' RSN 3, s. 687; OSN 10, s. 1008; ÖAW Almanach 31, 1881, s. 194–201; | ||
| + | ADB 50, s. 88–89; NDB 8, s. 172–173 (se soupisem díla a literatury); ÖBL 2, | ||
| + | s. 232 (se soupisem díla a literatury); J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des neunzehnten Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 700–701 | ||
| + | (s fotografií); G. A. Zischka, Allgemeines Gelehrten-Lexikon, Stuttgart 1961, | ||
| + | s. 278; BL 1, s. 563 (se soupisem díla a literatury); Czeike 3, s. 105–106 | ||
| + | (se soupisem literatury); https://www.geschichtewiki.wien.gv.at/Hebragasse | ||
| + | (stav k 15. 11. 2019); http://lekarske.slovniky.cz/ (stav k 15. 11. 2019); | ||
| + | cs.wikipedia.org (stav k 15. 11. 2019); de.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 15. 11. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Brno – sv. Janů | ||
| + | (u minoritů), sign. 16977, 1814–1839, s. 892. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/67211dc3-5411-4a2f-9544-7e61984af2ec Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Vojtěch Szajkó | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
Aktuální verze z 31. 5. 2022, 20:28
| Ferdinand HEBRA | |
 | |
| Narození | 7.9.1816 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 5.8.1880 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 378-379 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=50947 |
HEBRA, Ferdinand (pův. jm. Schwarzmann, Ferdinand Karl Franz), * 7. 9. 1816 Brno, † 5. 8. 1880 Vídeň (Rakousko), lékař, pedagog
Nemanželský syn rakouského důstojníka a vrchního válečného komisaře Jana H. (* 9. 9. 1768 Jerlochovice /Fulnek/, † 1848 Vídeň, Rakousko) a Aloisie, roz. Schwarzmannové. Rodiče uzavřeli sňatek 1830, H. přijal otcovo příjmení 1840. Studoval na gymnáziích v Judenburgu a Štýrském Hradci (obě Rakousko) a lékařskou fakultu vídeňské univerzity (1841 Dr. med.). Krátce se věnoval zdravotnické výchově a chirurgii, pak nastoupil na interní kliniku Všeobecné nemocnice ve Vídni vedenou Josefem Škodou. Tehdy se zrodil H. zájem o kožní choroby, v té době součást vnitřního lékařství. Navzdory dobovému chápání je H. nestudoval jako vedlejší projevy jiných onemocnění, nýbrž samostatně. Pomocí patologicko-anatomických experimentů prokázal, že vznikají účinkem vnějších faktorů, a přizpůsobil tomu léčbu; současně vytvořil jejich nové latinské názvosloví. Vyvrátil názor humorální patologie, podle níž byly neduhy kůže vyvolány nerovnováhou tělních tekutin (dyskrazií) a pocházely z krve. Při klasifikaci kožních chorob, používané ještě ve dvacátém století, H. uplatnil principy patologa a anatoma prof. Karla Rokitanského. 1844 odhalil, že původcem svrabu je parazit zákožka svrabová.
Nový lékařský obor, dermatologii, představil 1845 v pojednání Versuch einer auf pathologische Anatomie gegründeten Eintheilung der Hautkrankheiten (Pokus o rozdělení kožních nemocí založený na patologické anatomii). 1848 byl jmenován primářem samostatného kožního oddělení vídeňské Všeobecné nemocnice, o jehož vznik se zasloužil. Postupně vybudoval pracoviště, které učinilo Vídeň světovým centrem dermatologie. 1849 se stal mimořádným profesorem a oddělení bylo povýšeno na I. dermatologickou kliniku. H. ji řídil až do smrti.
Podnikl několik studijních cest. Navštívil Paříž, Londýn, Německo a Itálii. 1852 zkoumal lepru a svrab v Norsku. Popsal řadu kožních chorob a jejich průběh. Proslavil jej Atlas der Hautkrankheiten (Atlas kožních chorob, 1. vyd. Wien 1856). Koncem padesátých let 19. století napsal první učebnici dermatologie (Lehrbuch der Hautkrankheiten), která byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a ruštiny, později ji H. spolu se svým zetěm M. Kaposim přepracoval. 1869 se stal řádným profesorem dermatologie na vídeňské univerzitě. Obdržel ruská, švédská, portugalská, rakouská a německá vyznamenání a 1877 Řád železné koruny III. třídy s postupem do dědičného rytířského stavu; 1879 jmenován dvorním radou, korespondenčním členem Rakouské akademie věd, doživotním prezidentem Lékařské společnosti ve Vídni a nositelem Řádu Františka Josefa.
H. položil základy dermatologie jako vědeckého oboru; sestavil systém kožních chorob. Popsal onemocnění kojenců a dospívajících (např. erythema exsudativum multiforme neboli H. nemoc), svědivé typy kopřivek, ekzémů ad. Rozeznal lupus, chronické autoimunitní kožní postižení se závažnými následky. Publikoval studie o rhinoskleromu. Namíchal mast s obsahem olova a olivového oleje, nesoucí jeho jméno (unguentum diachylon Hebrae, hovorově H. mast). Vynalezl speciální vodní lůžko k prevenci a léčbě proleženin (dekubitů). Některá latinská označení kožních chorob dodnes obsahují H. příjmení. V IX. vídeňském okresu se nachází od 1886 (s výjimkou 1938–45) H. ulice. Na nádvoří vídeňské univerzity stojí jeho busta. Byl pohřben na hřbitově v XVII. vídeňském okresu (Hernals).
Oženil se 1846 s Johannou, roz. Huzeovou (1825–1909), manželé měli sedm dětí. Dcera Marta se provdala za Morize Kaposiho (1837–1902), rakouského dermatologa maďarského původu a H. nástupce. Jeden ze synů padl 1866 během prusko-rakouské války v bitvě u Hradce Králové. Syn Johannes (Hans) H. (* 24. 5. 1847 Vídeň, Rakousko, † 13. 4. 1902 Vídeň, Rakousko) vystudoval medicínu (Dr. med. et chir. 1870) a působil na otcově klinice. Specializoval se na léčbu kožních a pohlavních chorob (1876 docent, 1896 mimořádný profesor). Byl odborníkem na syfilis.
H. je považován za zakladatele moderní evropské dermatologie a (vedle dalších lékařů původem z českých zemí) za představitele druhé vídeňské školy, která se ve čtyřicátých letech 19. století zařadila k hlavním světovým střediskům medicíny.
D: výběr: Arbeit über Scabies, Wien 1844; Apparat zum Gebrauch warmer, continuierlicher Bäder etc., tamtéž 1862.
L: RSN 3, s. 687; OSN 10, s. 1008; ÖAW Almanach 31, 1881, s. 194–201; ADB 50, s. 88–89; NDB 8, s. 172–173 (se soupisem díla a literatury); ÖBL 2, s. 232 (se soupisem díla a literatury); J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des neunzehnten Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 700–701 (s fotografií); G. A. Zischka, Allgemeines Gelehrten-Lexikon, Stuttgart 1961, s. 278; BL 1, s. 563 (se soupisem díla a literatury); Czeike 3, s. 105–106 (se soupisem literatury); https://www.geschichtewiki.wien.gv.at/Hebragasse (stav k 15. 11. 2019); http://lekarske.slovniky.cz/ (stav k 15. 11. 2019); cs.wikipedia.org (stav k 15. 11. 2019); de.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 15. 11. 2019).
P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Brno – sv. Janů (u minoritů), sign. 16977, 1814–1839, s. 892.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vojtěch Szajkó
