StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEDBÁVNÝ Zdeněk 8.5.1936-16.12.2003

Zdeněk HEDBÁVNÝ
Narození	8.5.1936
Místo narození	Praha
Úmrtí	16.112.2003
Místo úmrtí	Praha
Povolání	82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 382-383
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78476

HEDBÁBNÝ, Zdeněk, * 8. 5. 1936 Praha, † 16. 12. 2003 Praha, dramaturg, teatrolog, publicista

V literatuře o H. též používaná varianta příjmení Hedvábný. Během studií na gymnáziu v Ústí nad Labem účinkoval v rozhlasovém souboru. Absolvoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU v Praze. Po ukončení studia odešel 1959 se skupinou mladých divadelníků (režiséři J. Kačer a E. Němec, scénograf L. Hrůza, hudební skladatel P. Mandel, herci N. Divíšková, F. Husák) do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde se jako dramaturg podílel na jeho přeměně ze scény pro děti a mládež v moderní činohru s generačním uměleckým programem, oceňovaným diváky i tehdejší kritikou. Usiloval o žánrově pestrý repertoár. Na jeviště uvedl soudobé české (L. Aškenazy, J. Loukotková, A. Mikulka, M. Kundera) a slovenské autory (Ľ. Filan, I. Rusnák). V československé premiéře představil hry Tramvaj do stanice touha T. Williamse (1960) a Svatá Johanka z jatek B. Brechta (1961). Na popud Františka Götze nastoupil 1965 jako dramaturg do Národního divadla v Praze. Prosadil zde nastudování hry ruského spisovatele I. E. Babela Západ slunce a spolupracoval s režisérem Alfrédem Radokem (F. G. Lorca: Dům doni Bernardy; J. Saunders: Vůně květin; nerealizovaná adaptace Goethova Fausta), s nímž se lidsky sblížil. Jeho život a uměleckou dráhu později zpracoval v monografii Alfréd Radok. Zpráva o jednom osudu (1994), která přesáhla meze teatrologické studie a prostřednictvím životního příběhu umělce reflektovala obecnější vývoj poválečné české kultury.

Po nástupu tzv. normalizace musel H. 1970 z Národního divadla odejít a pracoval jako dramaturg na oblastních scénách (Divadlo J. Průchy v Kladně, 1972–75; Divadlo P. Bezruče v Ostravě, 1978/79; Severočeské divadlo v Šumperku, 1979–81; Západočeské divadlo v Chebu, 1981–86; Činoherní studio v Ústí nad Labem, 1986/87). Výběrem dramatických látek se snažil odolávat dobovým ideologickým tlakům. 1975–78 byl zaměstnán v Ústřední půjčovně filmů, 1987–91 v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 působil jako dramaturg Českého rozhlasu (1991–95) a Divadla na Vinohradech (1995/96, 1998–2002). Od 1993 vyučoval dramaturgii na katedře činohry DAMU, kde 1994/95 vykonával funkci proděkana. Překládal divadelní hry z ruštiny (M. J. Saltykov-Ščedrin: Stíny; J. Švarc: Sněhová královna), zdramatizoval několik klasických literárních děl (F. M. Dostojevskij: Strýčkův sen; J. Hašek: Josef Švejk aneb Velká doba si žádá velké lidi), připravil vlastní adaptace Goethova Fausta a Tylovy Fidlovačky. Jako spoluautor se podílel na čtenářsky úspěšném literárním ztvárnění memoárů herce Ladislava Peška Tvář bez masky (1977). Vydal monografii Divadlo Větrník (1988) o historii této generační scény. Napsal několik rozhlasových her a společně s režisérem Jiřím Krejčíkem připravil scénář televizního filmu Moje první benefice, inspirovaný osudy herce Jindřicha Mošny (1972, v hlavní roli L. Pešek). Publicisticky přispíval do odborného tisku (Divadlo, Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue). Oženil se s Evou, roz. Semrádovou.

D: Editor: Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997.

L: Tomeš 1, s. 436; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; J. Žák, Hovory za oponou, 2009, s. 60–83; V. Just, Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech, 2010, rejstřík; G. Krečmerová, Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1965, 2013 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno), passim; J. Žák, Divadlo na Vinohradech 1907–2017. 110 osobností, které tvořily historii divadla, 2017, s. 78; V. Justl, Tvůrce pomníků. Portrét Z. H., in: Lidové noviny 4. 5. 1996; http://vis.idu.cz/Productions.aspx (stav k 21. 3. 2019).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil